BACKROOMS

Level FUN - VEČÍREK S VEČÍRKÁŘEM

Strávili jsme dva překrásné týdny hraním her a popíjením kafíčka na úrovni 3999. Spali jsme v našem výklenku ve spacáku, a našli dokonce sprchy. Sice ne úplně čisté a se studenou vodou, ale přece. Lidem jsme se spíše vyhýbali. Po tom otřesném zážitku jsem se bála, zvlášť chlapů.

Ríša byl zase chvílemi trochu špatný z toho, že zabil člověka vlastníma rukama. Mě zase bylo trochu líto toho Smilera. Jasně, byla to jen příšera z backrooms. Ale... když jste v backrooms už takhle dlouho, začnete entity brát trochu jako zvířata. Nicméně jsme si takhle docela hezky žili až do Ríšových sedmnáctých narozenin.

,, Dobré ráno, oslavenče!" Budila jsem ho v den D. ,, VŠECHNO NEJLEPŠÍ!"

,, Dobré ráno." Probudil se.

,, Bohužel pro tebe nemám dort ani svíčky, ale myslím, že něco takového pro tebe budou mít Večírkáři." Šla jsem hned na věc. ,, Tak, jsi připraven vyrazit na oslavu?"

,,Jo. Dnes je ten den, kdy to můžeme přežít." Začal se hned oblékat. ,, Ale, mám dost strach." Přiznal. ,, Přece jenom, možná to ty moje narozky nezachrání. A taky... pamatuješ přece na Chrustácii." Jistě, na tu si pamatuju velice dobře. Šílená ženská od Knihomolů z levelu 230. Kterou kousl Večírkář, naštěstí jí od proměny v jednoho z nich zachránili mandlovou vodou, ovšem, zanechalo to na ní docela dost kruté následky. Teď je z ní šílená magorka s chrochtavým smíchem, která je přesvědčená, že má na starost organizaci tajných oslav.

,, No, máme ještě kapku neonové vody, navíc, účinky super mandlové vody prý trvají týdny. Takže budeme možná imunní." Páni, dobře jsme si ty úkoly zorganizovali. Pěkně jsme si šli loknout super mandlové vody, a teď nás to možná i ochrání před proměnou ve Večírkáře. Ale nevím, zda to bude fungovat i proti tomu, aby z nás udělali dort...Protože oni z lidí dělají dorty.

,, Takže... plán je takovej." Začala jsem. ,, Prostě se tou hrou dostaneme na level fun. Potom najdeme prvního Večírkáře, řekneme mu, že máš narozeniny. Pak se zdržíme na oslavě, kterou ti udělá, a pak stiskneme to červené tlačíko." Řekla jsem stylem, jako by naše červené tlačítko mělo odpálit Čínu, a ne nás poslat zpátky na level 3999.

,, Platí." Souhlasil. ,, Tak jdeme na to. Ale musíme si tam dávat bacha na dveře, víš, že můžou vézt do Voidu."

A tak jsme se vydali na další cestu. Na cestu na level fun.

Level fun připomínal takovou tu dětskou americkou oslavu v nějaké restauraci. Všude byla hromada balónků a stoly s jídlem, které vypadalo opravdu krásně. Chlebíčky, cupcaky, jednohubky, skleničky s nějakým červeným džusem. Večírkáři nikde.

,, Jé, jídlo!" Vrhl se Ríša ke stolům. Já se k němu přidala, ale trochu mě zarazila...vůně. Nevonělo to jako dortíky nebo chlebíčky s pomazánkou. Vonělo to jako maso. Váhavě jsem vzala jednu sklenici s rybízovým džusem a napila se. Tekutinu jsem následně vyprskla na stůl.

,, Co je?" Vyděsil se Ríša.

,, Vždyť je to krev!" vyjekla jsem. Ve sklenici nebyl džus. Byla tam krev. Už vystydlá. Slaná a železitá.

,, Cože?" Ríša popadl sklenici a čichl k ní. ,, Pane Bože. Lili... já chci pryč."

,, jestli chceš pryč úplně, musíš tu chvíli vydržet." Ríša si opatrně vzal do ruky cupcake s modrou šlehačkou a zdobením. Čuchl k němu.

,,Lili, já myslím...Že je to dortík z masa. Ten krém bude pravej, zdobení taky, ale těsto není těsto." Řekl a chtěl si kousnout, ale zastavila jsem ho.