FIRE MEET GASOLINE [CZ]

8. » Beatrice and Logan

Zdravím vás po hodně dlouhé době s kapitolou. <3 Nevím, kolik čtenářů zde zůstalo, každopádně určitě doporučuji si oživit trochu paměť a přečíst si předešlé kapitoly! :) Doufám, že si kapitolu užijete!
Pro připomínku přidávám i trailer:

„To je peklo," zamumlal si sám pro sebe William, jelikož ho budík vzbudil v nepříjemnou hodinu pro vstávání. Ve dvě ráno. Naštěstí si den předem šel lehnout poměrně brzy, aby byl dostatečně na velký den vyspán, navíc byl na spánkový deficit kvůli své práci zvyklý – i přesto ho ale představa, že se za třicet minut má sejít na letišti s Leewayovou, netěšila.

Do bílého hrnku s naštípnutým uchem si nalil filtrovanou kávu, aby se nějakým způsobem probral. Za chvíli pro něj měl přijet řidič, který ho zaveze na letiště. Ačkoliv si to nerad přiznával, byl z nové mise trochu nervózní. Věděl, že na jeho kooperaci s Audrey závisela nejen budoucnost Francie a Velké Británie, ale i následný chod celé Evropy. William si moc často nervozitu nepřipouštěl, a tak byl tento pocit pro něj matoucí. Šlo tu totiž opravdu o hodně.

Navíc, a to pro něj bylo ještě těžší si přiznat, se cítil špatně poté, jak se zachoval k Audrey. Rozhodně si nemyslel, že by někdy v minulosti trpěla nějakou poruchou příjmu potravy a uvědomoval si, že se jednoduše zachoval jako pitomec. Došlo mu, že není vhodné se někomu rýpat v minulosti, jelikož ta jeho byla také plná šrámů, ke kterým se nerad vracel. Zároveň si začínal uvědomovat, že pokud si Audrey prošla něčím takovým, muselo to stát zatraceně usílí, aby z toho našla cestu ven. Vlastně ji za to obdivoval.

„Sakra," zasyčel, když se podíval na své přesné hodinky a zjistil, že už nemá na rozjímání příliš času. Naštěstí měl již sbaleno od včerejšího večera, tudíž se z pyžama jen převlékl do riflových kalhot a obyčejného trička - neviděl důvod se převlékat do obleku, jelikož Nadine Vannierová, sekretářka a pravá ruka Milleta, je nakonec na letišti nevyzvedávala. Měli se s ní sejít až během odpoledne v restauraci.

Cesta na letiště nebyla nijak zvlášť dlouhá, ale i tak připadala Williamovi nekonečná. Ani nevěděl, jak se ocitl v čekací místnosti na let. Jeho pohled sklouzl k Audrey oblečené v tyrkysové teplákovce. Její nohy byly zkroucené v tureckém sedu a v ruce držela knížku, kterou si se zájmem pročítala. Vycítila, že na ni někdo upírá pohled, a tak vzhlédla velmi neochotně od své knihy. Když Williama zaznamenala, jen kývla hlavou na pozdrav. Doufala, že na ni zpropadenej Rogers nebude mluvit a budou alespoň na chvíli předstírat, že se neznají.

„Čekáš tu dlouho?" zeptal se William brunetky, jejíž oči se v reakci protočily. Ne, on prostě nemůže být chvíli zticha. Byla navíc stále vytočená kvůli včerejšímu incidentu. Neměla náladu se s ním bavit, natož za pár hodin předstírat, že je jeho nejlepší přítelkyní.

„Ne," odvětila suše a svou pozornost nadále upírala ke své knize. Ve skutečnosti čekala již hodinu, protože ráda byla na letišti vždy dříve, jen pro jistotu. Byla perfekcionistkou ve všech ohledech, a pokud se jednalo o práci, aplikovala tento přístup mnohonásobně více.

„Hele, já vím, že se se mnou nechceš po včerejšku bavit," podrbal se na zátylku William, jelikož vycítil chladné chování Audrey – které k němu bylo takové nátury vždy, ale tentokrát měl pocit, že se jejich vztah ochladil na průměrnou teplotu nejsevernějšího bodu Sibiře. „Choval jsem se jako kretén a omlouvám se ti, nebylo to ode mě fér," dodal, což donutilo Audrey odvrátit zrak od své četby k Williamovi. Nohy rozpletla z tureckého sedu a normálně se posadila.