FIRE MEET GASOLINE [CZ]

5. » Revenge and a spilled mojito

„Další Daiquiri už nezvládnu." zamávala rukama Audrey, když se Jane natahovala k barmanovi a prosila ho o drink. Audrey párkrát zamrkala a podívala se na dvě koktejlové, teď už prázdné, sklenice. To by na dvě slečny ani nebylo moc, kdyby nebyly už ve třetím baru.

„Tak Margaritu zvládneš." ohradila se Jane a věnovala barmanovi sladký úsměv. Ten na mladou slečnu spiklenecky mrknul a otočil se k baru, aby mohl začít připravovat dvě Margarity. „Promiň, zlato, ale opilá odsud prostě neodcházíš." dodala vysoká brunetka se spikleneckým úsměvem na rtech.

„Blbko, už teď jsem skoro opilá." protočila otráveně oči Audrey, ačkoliv sama cítila, že z ní všechen alkohol vyprchává. Nakonec byla šťastná, že působnost rozšířila na celý Westminster. Byla si totiž na sto procent jistá, že teď už v Soho nejsou. Mapa jí dokonce říkala, že se nachází v St James's.

„Hele, ještě nejsi. To na tobě poznám, okej? Naposledy ses pořádně opila, když jsi vlezla do té kašny." namítla rychle Jane a sledovala, jak se Audrey pod náporem studu červená. Ta sice tvrdila, že na své legendární koupání v kašně vzpomíná nerada, ale opak byl pravdou. Ne vždy se dokázala pořádně odvázat, ale tenkrát se fakt rozjela.

„No jo, tak to sem dej." povzdychla si Audrey a rychle popadla Margaritu, kterou před ní postavil mladičký barman. Prohlížela si svůj nápoj se zalíbením. Margaritu sice milovala, ale vždy jí bylo líto narušovat tu slanou krustu na okraji sklenky. Nedalo se ale nic dělat.

„Jasně, neťukej si se mnou." poznamenala Jane Louisa, když sledovala, jakou rychlostí její nejlepší kamarádka pije. Nechtěla zůstat pozadu, a tak se radši napila také. „Hele, nepamatuješ si na ten bar, kde jsme byly na tvoje narozeniny?" optala se po chvilce uvažování, kam by mohly teď zamířit. Bylo už kolem půlnoci a obě dívky chtěly navštívit jeden poslední bar a zakončit tak dámskou jízdu.

„Někde v Mayfair, to vím jistě." olízla si rty Audrey, aby si připomněla chuť Margarity, kterou do sebe skoro kopla. „Dokonce si myslím, že někde u Berkeley. Ale jméno si nepamatuju. Nepůjdeme někam jinam?" zavrtěla hlavou, když chvíli uvažovala. Dokázala si vybavit, jak vypadá bar vevnitř i zvenku, ale jednoduše si nemohla vzpomenout na název.

„To nevadí. Chci říct, tolik barů tam přece nebude. Najdeme ho hned." mávla rukou Jane a nadšeně se zvedla z vysoké barové židličky, až málem ztratila balanc, kdyby ji Audrey včas nezachytila. To se to zase rozjíždí.

×

„Tohle byl pěkně blbej nápad, Jane! Začíná mi bejt zima." protočila otráveně oči Audrey, když už dvakrát obešly celý park a po žádném zatraceném baru ani stopy. Londýn se nedal považovat za město, kde je na jaře velké teplo – a rozhodně ne v noci.

„Tak se napij." zamumlala Jane a s pohledem zavrtaným do mapy na mobilu podala Audrey šampaňské, co si na cestu pro jistotu koupily. Ještě, že tak udělaly, protože obě začínaly rychle střízlivět. „Taky si to pamatuju a prostě to musí být někde tady!" namítala Jane tvrdohlavě. „Ale neříkám, že se nebojím tady chodit." zašeptala a rozhlédla se kolem sebe, měla strach z toho, že je někdo přepadne.

„Jsi se mnou, nic se ti přece nemůže stát." povzdychla si Audrey poté, co se napila přímo z lahve. Na rozdíl od své nejlepší kamarádky se nebála, jelikož za sebou měla hodně výcviků, uměla se ubránit a navíc u sebe nosila zbraň. Kdyby se něco přihodilo, Audrey by situaci zachránila.

„Já vím. Ale stejně je to nepříjemný." zabrblala Jane nespokojeně. Věděla, že se nemá čeho bát. Moc dobře věděla, že Audrey má povolení zabíjet, pokud jde o sebeobranu nebo obranu civilisty. Možná to ji právě děsilo, na druhou stranu byla ráda, že její nejlepší kamarádka je jedna z mála agentů v Anglii, co tuto výsadu mají. „Hele, mám to! Devětapadesátka, ne?" zakřičela nahlas Jane, když se jí konečně načetla mapa parku a přibližná orientace baru, který hledaly.