FIRE MEET GASOLINE [CZ]

3. » Charming bastard

„Bože, kdy jsem usnula?" chytila se za hlavu hnědovlasá dívka, která se právě probudila, a příšerně jí bolela hlava. Podívala se na svou kamarádku, co na sobě už měla oblečené elegantní šaty a pracně si vyžehlila vlasy. „Nenechávej mě tu samotnou v zajetí kocoviny, Audrey!" zaskučela Jane.

„Usnula jsi po třetí skleničce vína, když jsme si povídaly. A ne, zlato, fakt tam musím." zasmála se pobaveně Audrey, mezitímco nervózně přešlapovala v chodbě. Už za dvacet minut měla být v kanceláři Cartera Taylora. Nechtěla zklamat jeho důvěru, kterou do ní vložil a přijít pozdě jako včera.

„Díky, že ses za mnou včera zastavila. Potřebovala jsem víno." povzdychla si Jane, nejlepší kamarádka mladé špionky. Audrey jen mávla rukou, protože za to jí Jane rozhodně děkovat nemusela. Sice vypila jen skleničku, aby ráno byla naprosto střízlivá a připravená, ale i tak se dobře bavila.

„Bože, kde je to auto? Už tady mělo být před deseti minutami. Prosím tě, zavoláš do práce, kde vězí?" poprosila Audrey svou nejlepší kamarádku a naházela si do kabelky ty nejpotřebnější věci, načež jí došlo, že si ještě nedala rtěnku. Rychle ji popadla a posadila se k zrcadlu, aby mohla dokončit svůj dnešní vznešený vzhled.

„Jo, jasně." natáhla se Jane k nočnímu stolku, aby si mohla vzít mobil a vytočit číslo šoféra Audrey, Rainera, kterého včera dostala přiděleného. „Mimochodem, bude tam zase i ten sexy chlap?" zeptala se Jane, když vytáčela číslo, ale hned na to ztuhla, když uviděla výraz Audrey. „Co je? Proč na mě zíráš, jako kdybys mě chtěla zabít? Vždyť je to pravda!" bránila se.

„Je to arogantní, namachrovanej imbecil, co si myslí, že sežral celej svět a může ovládat všechny a všechno kolem sebe. A jo, bude tam. A jestli zkazí mojí jedinou šanci se prosadit v tomhle světě, tak ho zničím. Přísahám." zasyčela naštvaně Audrey, protože svého nového kolegu jednoduše nemohla vystát. Poté na chvilku zmlkla, jelikož se Jane konečně dovolala Rainerovi.

„Byla bys toho schopná. Mimochodem, Rainerovi někdo volal, ať přijede později, ale řekla jsem mu, ať okamžitě vyjede." pokrčila rameny Jane, když dohovořila. Audrey se zamračila, kdo by jejímu šoférovi volal, aby přijel pozdě?

„Bezva. Každopádně, přej mi štěstí. Fakt si tohle moc přeju." řekla Audrey a zkontrolovala čas na hodinkách. Výborně, přijede zase později. Londýn byl v téhle ranní hodině přecpaný, všichni jezdili do práce nebo do školy.

„Jasně. A brnkni mi!" stačila ještě zvolat Jane, než za sebou Audrey zabouchla dveře. Ta už sbíhala schody v tempu, které bylo poměrně rychlé, ačkoliv na sobě měla lodičky.

S úlevou zjistila, že její auto již stojí před domem. Venku na ni čekal řidič Rainer v uniformě, který jí zdvořile otevřel dveře. Když nastoupila, konečně si oddychla a setřela pot z čela. Proto si ho hned raději přepudrovala, chtěla působit profesionálním dojmem, odpoutat pozornost od dalšího pozdního příchodu.

„Rainere, kdo vám volal, abyste přijel později?" zaklepala na mezistěnu, která se vzápětí srolovala dolů. Nedalo jí nezeptat se, kdo ji sabotoval. Ačkoliv tak trochu tušila.

„Pan Rogers mi volal a říkal, že vaše schůzka začíná později. Nevěděl jsem, že to není pravda. Moc se omlouvám, slečno Leewayová." omlouval se koktavě Rainer, už zkušený řidič tajné služby. Sám byl rozhozen svou chybou, bál se, aby ho nová špionážní posila nepráskla.

„Vždyť to není vaše chyba, neciťte se špatně. Děkuji za upřímnost." pousmála se povzbudivě Audrey, protože z Rainera vycítila nejistotu a strach, nechtěla mu nijak ohrozit pozici. Nahlas si povzdychla, dívajíc se na čas na svém mobilu. Ten bastard. Okouzlující bastard.