FIRE MEET GASOLINE [CZ]

2. » Audrey Harlow Leeway

„Kámo, to zvládneš. Zbytečně se bojíš." poplácal Elliot, jeden z nejlepších počítačových expertů MI6, svého kamaráda Williama po zádech. Will si jen nahlas povzdechl, za několik minut se měl setkat s agentkou, se kterou teď bude trávit příliš mnoho času.

„Poradil jsem si s desítkou teroristů, co chtěla zaútočit na naši zemi. Nějaká přecitlivělá a slabá holka mě nerozhodí." mávl nad celou situací rukou a myslel to opravdu vážně, nebyl už ani trochu nervózní. I tak ale zašel za svým parťákem Elliotem, kterého znal od svých začátků, aby si jen popovídal.

„No jo, to je taky pravda." přitakal blonďák a zapnul si notebook, aby se mohl pustit do práce a pokusit se proniknout do tajných souborů francouzské národní policie, která teď fungovala jako gestapo. Elliot také pracoval na stejné misi jako William, jen měl na starosti ajťácké záležitosti.

„Jak dlouho ti to bude trvat?" pokýval hlavou William a Elliot pokrčil rameny, sám netušil, kolik toho bude a jaké vrstvy server bude mít.

„Den, dva. Možná i déle, určitě to mají dost dobře zabezpečené." zamumlal zamyšleně, načež se lehce usmál a na tváři se mu vytvořily dolíčky. Nebylo moc ajťáků, co vypadali tak přitažlivě jako Elliot. On svého šarmu ale zásadně nezneužíval, na rozdíl od svého nejlepšího kamaráda.

„Pane Rogersi, v kanceláři vás očekává pan Taylor." přišla do Elliotovy kanceláře sekretářka šéfa. Will si ji nejprve přejel pohledem – ostatně jako každou ženu, a pak pokroutil hlavou. Teď se musel soustředit. Sice by ta brunetka rozhodně stála za hřích, ale tím se teď nemohl rozptylovat.

„Drž se, kámo." podpořil Elliot tajného agenta, který pokýval hlavou na znamení díku. William následoval sekretářku v přiléhavých šatech a čekal, až ho u Taylora oznámí. Poté mu ustoupila z cesty a on mohl vejít. Naposledy si ji prohlédl a stačil zaznamenat její vyzývavý pohled.

„Vítám vás, Rogersi." pozdravil Taylor a zůstal sedět za svým masivním stolem, naproti kterému stála dvě kožená křesla. William byl trochu překvapený, že tu jeho spolupracovnice ještě nebyla. Vzhledem k tomu, že jeho šéf o ní mluvil jako o špionážní bohyni, trochu doufal, že bude profesionální. Ale ona dokonce nepřišla včas a stejně bude za toho špatného on!

„Kde je?" zeptal se a usadil se do pohodlného křesla. Hodiny ukazovaly už tři hodiny a Taylor uměl být zlý, pokud šlo o dochvilnost. Will to věděl ze své zkušenosti – stačilo se opozdit o dvě minuty a Carter Taylor hned vyváděl.

„Nemůžete se snad dočkat?" položil mu Taylor sarkastickou otázku, jelikož velmi dobře věděl, jak moc je jeho podřízený naštvaný za to, že nemůže misi provést sám.

„Ano, nemůžu se dočkat nějaké sentimentální holky, co mi totálně zkazí celou akci. Určitě to bude feministka, prostě babochlap a..." procedil Will mezi zuby, ovšem nestihl doříct svou předpověď. Dveře Taylorovy kanceláře se totiž hlasitě otevřely, přičemž šlo slyšet klapání vysokých podpatků.

„Moc se omlouvám, pane Taylore, ale..." ozval se za Danielovými zády příjemný ženský hlas. Zněl tak něžně a jemně, jako kdyby dotyčná ani nedokázala na někoho zvýšit hlas. Jako kdyby mluvil anděl.

„To nevadí, slečno. Jsme jen lidé." vytvořil se Taylorovi na rtech nezvyklý úsměv. William protočil oči, jelikož jeho by za pozdní příchod určitě zase seřval. „Pojďte se seznámit s Williamem Rogersem, bude váš kolega." naznačil šéf, aby Rogers konečně zvedl svůj zadek a tajně doufal, že se přestane tvářit tak otráveně.

William neochotně vstal, ale ještě si upravil knoflík u saka, než se otočil na svou kolegyni. V moment, kdy jeho pohled spočinul na ni, musel se přemáhat, aby mu neklesla brada. Agentka totiž nevypadala ani z jednoho procenta tak, jak si ji představoval. Hnědé, velké oči se vysmívaly Rogersovu údivu a narůžovělé plné rty se roztahovaly do lehkého úšklebku. Vlnité tmavé vlasy jí spadaly do necelé poloviny zad.  Bílá košile v kombinaci s černým sáčkem podtrhávala její obdivuhodnou postavu. Neměla sukni, ale společenské černé kalhoty a lodičky. Vypadala neskutečně elegantně.