FIRE MEET GASOLINE [CZ]

9. » That damn smile.

Williama po krátkém spánku vzbudily paprsky slunce, které dopadaly na jeho obličej. Sakra, nezatáhl závěsy. Popadl telefon, který ležel na stolku a zjistil, že bylo devět hodin ráno, takže naspal jen něco málo přes tři hodiny. K jeho udivení byl ale poměrně probuzený, asi mu stačil spánek v letadle.

„Do hajzlu," zaskuhral potichu, když se snažil zvednout z kanape. To bylo kratší než jeho nohy a rozhodně nebylo pohodlné, hlavně ne pro jeho šestadvacetiletá záda. Promnul si oči a uviděl, že se Audrey roztahovala po celé délce obří postele a spokojeně oddychovala.

William tedy zatáhl závěsy, aby ji slunce nevzbudilo stejně, jako jeho. Znovu se podíval na rozcuchanou brunetku, jejíž rty se občas zvlnily v nějakém zamručení a přistihl se, že se při pohledu na ni usmívá. Idiote, co to děláš?! Zavrtěl hlavou a šel se do koupelny převléct do sportovního oblečení, aby si mohl jít zaběhat. Byl to jeho denní rituál, něco, co ho nastartovalo do nového dne.

Bylo pravdou, že při běhu měl nádherný výhled. Champs Élysées se pyšnilo krásnými budovami, drahými obchody, restauracemi a kavárnami. Po patnácti minutách běhu zaznamenal, že mu kručí v břiše z hladu. Naštěstí zrovna proběhl kolem pekařství, které vypadalo sympaticky. Vešel dovnitř a díval se na sortiment za skleněnými vitrínami.

„Un café noir et croissant, s'il vous plaît," poprosil svou lámanou francouzštinou muže za kasou, který přijímal jeho objednávku. Pravděpodobně se ho muž ptal, co dalšího by si ještě přál, ale William to se svými znalostmi zdejšího jazyka vzdal. „Omlouvám se, moje francouzština je děsná. Nemáte náhodou ještě koblihy? Boston cream?" zeptal se a mladík přikývl, přičemž ukázal na vitrínu za sebou. „Ano, tak prosím dva. A ty kávy také dvě, děkuji. A vše s sebou." dodal a poté zaplatil objednávku.

Z pekárny šel procházkou zpět k hotelu a rozhlížel se kolem sebe. Všude byly vylepené nějaké plakáty plné propagandy Milleta nebo jeho straníků, ale ústřední postavou byl samozřejmě on. To k němu většina Francie vzhlížela a brala ho za nového spasitele země. Jen neviděla, že zde se nejedná o spásu, ale naopak zkázu. Režim Milleta byl zatím krutý ke všem jeho odpůrcům a odbojovým hnutím, nevyplatilo se tedy dávat najevo svůj nesouhlas. William se sám sebe ptal – copak se lidé nepoučili? Vždyť druhá světová válka nebyla zase tak dávno...

V hotelu byl asi za deset minut rychlou chůzí, jelikož se nemohl dočkat své černé kávy a croissantu, který si úspěšně objednal. Když vešel do pokoje, závěsy byly již roztažené a pokoj byl prosvětlen sluncem. „Nazdar," pozdravila Audrey Williama z kanape. Dívala se na nějaký seriál na kabelové televizi. William mu moc nerozuměl, jelikož byl francouzsky, a jak se sám ráno přesvědčil, tento jazyk nebyl jeho silnou stránkou.

„Víš, že dobrý ráno by tě nezabilo, že jo?" povzdychl si William a šel k Audrey, aby jí podal snídani, kterou pro ni koupil. Mohl se na ni vykašlat, ale... prostě to neudělal. V podstatě automaticky ho napadlo se v pekárně zeptat na koblihy s její oblíbenou náplní. Možná se pořád cítil trochu provinile za jeho chování.

„Ty jsi mi koupil snídani? Prosím, že v tom není jed?" nedokázala uvěřit svým očím Audrey a zároveň si neodpustila jízlivou poznámku na jeho účet. William jen protočil oči a posadil se do vedlejšího křesla, aby si mohl vychutnat svůj máslový croissant. Audrey rozbalila bílý pytlík a uviděla v něm koblihy s Boston cream.

„Řekla jsi, že jinak omluvy nepřijímáš," pokrčil rameny William, když mu Audrey věnovala překvapený pohled. Nakonec jen pokývala hlavou na souhlas a začala snídat, stejně jako William.

Audrey se vyspala poměrně dobře, neslyšela ani odcházet Williama. Když se vzbudila, agent již v pokoji nebyl. Ráno si stihla umýt vlasy a projít si celý pokoj, hledala místa, kde by mohly být ukryté odposlechy nebo kamery, ale nenašla vůbec nic. Millete tedy musel mít v Beatrice a Loganovi skutečnou důvěru a zahraniční oporu. Audrey si nedokázala představit, jaká katastrofa by nastala, kdyby reální Beatrice a Logan do Francie dorazili. Pravděpodobně by to znamenalo začátek konce.