FIRE MEET GASOLINE [CZ]

1. » Freaking Rogers!

           

„Rogersi, měl jste jeden zpropadený úkol!" bouchl do stolu hlavní představitel tajné britské služby MI6, Carter Taylor. Tento bystrý padesátník měl pod palcem všechny agenty, co se starali o bezpečnost jeho země. Zkráceně, byl šéfem britské tajné služby, která prováděla zahraniční špionáž.

Carter Taylor byl ve špionážním světě velice vážený člověk, zaslouženě si udržoval svůj vysoký post už po dobu dvaceti let. Svou práci miloval, ale nic nezbožňoval tak moc, jako svou rodnou Anglii, zemi, za kterou by i dýchal. Proto žil sám jako poustevník, pro nikoho jiného nebylo v jeho srdci už místo. Jeho manželkou se stala práce. Jeho manželkou byla Velká Británie.

„Zachránil jsem dvě stovky lidí, pane. Vyřídil jsem deset teroristů a zničil bombu, aniž bych někoho zranil. Měl byste mi děkovat." odvětil s ledovým klidem agent William Rogers, na výstupy svého cholerického šéfa už byl zvyklý. Na rozdíl od Taylora byl příliš chladnokrevný a nic ho nevyvedlo z míry - což dokázalo šéfa rozzuřit ještě víc. Vadilo mu, když někdo bral na lehkou váhu práci, které zasvětil celý život.

„Ohrozil jste královskou rodinu, člověče! Málem jsme byli bez vládkyně, uvědomujete si to?" zasyčel zrudlý Taylor, a uvolnil si těsnou, nevzhlednou kravatu. Rogers mu pil krev už od té doby, co nastoupil. Nemohl proti němu nic namítat, byl ze všech opravdu nejlepší. Vytýkat mu mohl jen flegmatický přístup, který choval hlavně k němu. Ale to už byl problém autority, kterou si u něj nezískal.

William Henry Rogers si byl svých jedinečných kvalit a schopností vědom. Byl neuvěřitelně bystrý a své úkoly plnil na výbornou, vždy v naprosté tajnosti a bez větších komplikací. Až na dnešek, ale chybička se vloudí. Příkaz uposlechl. Moc dobře také věděl, že je zatraceně pohledný, o čem vypovídal zájem žen. Žádná z nich ale u něj nezůstala na víc nocí.

„Tak by se trůnu ujal někdo jiný. Kdo je další v linii, Charles? William? A pak ten prcek, ne? Co řešíme?" protočil otráveně oči Will a sáhl si do kapsy u saka pro cigaretu, mezitímco Taylor přecházel z místa na místo. William si spokojeně zapálil a vdechl kouř do plic.

„To snad nemyslíte vážně, Rogersi! Moc dobře víte, jak moc tenhle zatracený zlozvyk nenávidím!" spráskl ruce Taylor, ovšem William se nezalekl. Ležérně pokrčil rameny a s lehkostí se natáhl pro popelník. Moc nechápal, proč ho má Taylor ve své kanceláři, když stejně nekouří.

Každý Williamův pohyb byl neskutečně ladný a sršel elegancí. I proto ho možná Taylor neměl v lásce, ačkoliv by si tuto skutečnost nejraději ponechal skrytou někde v hloubi duše. „Proboha, proč z toho děláte takové divadlo?" upřel William své tajemné, čokoládově hnědé oči na nadřízeného, který se maličko uklidnil.

„Protože takovou chybu si nemůžete dovolit. Je tu nový případ, který si vyžaduje naprostou soustředěnost a..." nestihl ani dokončit svou myšlenku Taylor, protože ho Will hned přerušil. Jakmile uslyšel nový případ, nadšeně se usmál a viděl další příležitost, jak si vylepšit reputaci a kariéru.

„O jakou záležitost jde, pane?" dychtil William po informacích a prahnul po nové misi, ve které by opět mohl dokázat, jak schopný je. „Začnu se okamžitě připravovat a..." byl myšlenkou práce tolik zaměstnán, že ani neslyšel Taylora, jak ho opakovaně přerušuje. Musel hlasitě zakřičet, aby si sjednal klid.

„Kruci, Rogersi. Nechte mě někdy dopovědět." dodal Taylor a znovu se posadil do svého pohodlného, ale už dost proseděného křesla. „Jde o Francii. Jak všichni víme, před rokem tam padla demokracie a totalitní vláda Alexandra Milleta zničila snad vše, co mohla. Chovají se jako fašisti nebo komunisté. Francouzi jsou dokonale zmanipulováni." pověděl, ovšem jeho podřízený ho znovu přerušil.