FIRE MEET GASOLINE [CZ]

6. » Growing hate

„Tohle jí prostě neodpustím. Přepískla to." mlaskl nespokojeně William na druhý den, když se vracel se svým nejlepším kamarádem z oběda a samozřejmě opět mluvil o jeho noční mojitové sprše. Vlastně nemluvil o ničem jiném a Elliota z toho začínala bolet hlava.

„Sorry, kámo, ale chováš se jako pitomec." zastavil se vysoký blonďák v chůzi, načež se William otočil a nedokázal uvěřit svým uším. Ne vždy se s Elliotem shodl, oba byli velice odlišní, ale právě teď potřeboval podpořit ve válce proti Audrey. „Ona ti jenom vrátila jenom to tvoje pubertální chování, chápeš? Teď jste si kvit a ty bys to měl nechat plavat." povzdychl si Elliot unaveně.

„Tobě se líbí, že jo?" povytáhl tázavě obočí William, když se zamyslel nad všemi možnostmi, proč by tu mrchu Elliot tak obhajoval. A zdálo se, že se trefil do černého, protože jeho kamarád se podíval do země, a pak až znovu obnovil oční kontakt.

„Jo, líbí se mi." nezapřel a pokrčil rameny, protože mu na tom nepřišlo nic špatného. „To nic nemění na tom, že se chováš jako nějaká středoškolačka, kterou vykopli z roztleskávaček. Vážně, seber se." dodal a znovu se dal do chůze. Neměl problém přiznat si fakt, že ho nová agentka přitahuje, a že si s ní má co říct.

„Tak ti děkuju pěkně." zabrblal William a zarazil se u jedné z výloh, aby si v odrazu mohl zkontrolovat kravatu. Byl o tolik jiný než jeho nejlepší přítel – měl tmavé vlasy a oči a jeho duše byl temná jako půlnoc. Zato Elliot byl ztělesněním všeho dobrého, možná až příliš. William znamenal pro ženy a slečny nádherné a lákavé nebezpečno. Elliot rameno, kde se vyplakat.

„Jdu dnes s Audrey na večeři, tak hlavně nevyváděj. Chceme se jen víc poznat, jako přátelé." oznámil Elliot, kdyby na to náhodou William se svou pamětí zapomněl. Pamatoval si všechno ohledně nových misí, ale na informace z osobního života zapomínal, nebo je spíš vytěsňoval z hlavy.

„Vždyť by ses upsal ďáblu, kdyby sis s ní něco začal! Leewayová je ztělesněný peklo." začal okamžitě namítat William. Vlastně o Audrey nic nevěděl, absolutně. Iritovala ho pouhou přítomností. Šéf ji bezdůvodně zbožňoval – přestoupila teprve nedávno a hned pracuje na nejtěžší misi. A hlavně ho štvalo, že s někým musí pracovat. A k tomu se ženskou!

„Hlavně, že ty seš svatej." poznamenal ironicky Elliot, protože ho Williamův přístup začínal štvát. Vždyť jí ani nedal šanci a hned ji zkusil potopit. „Nechci se hádat kvůli holce, Wille. Mezi námi stejně nic nevznikne." ujistil Elliot agenta, který jen mlčky přikývl. Ta mrcha mu nevezme i kamaráda.

Konečně se oba ocitli u Secret Intelligence Service Building. V prvním patře se každý vydal svou cestou, Elliot měl pracovnu na druhé straně budovy. William tedy stiskl tlačítko, aby si přivolal výtah do patra, kde sídlil Carter Taylor. Šachetní dveře se otevřely a William chtěl nastoupit, ovšem poté si všiml jediné osoby ve výtahu.

„Leewayová," oslovil chladně William svou kolegyni, která celou dobu koukala do nějakých papírů. Očividně do nich byla dost zabraná, protože si ani nevšimla, že se výtah zastavil. Zvedla své čokoládové oči k Williamovi a zmohla se jen na otrávené vzdychnutí.

„Rogersi," odvětila nevzrušeně Audrey a znovu zavrtala pohled do podkladů k misi, která ji čekala. Odlet do Paříže se konal za šest dní a Audrey podrobně zkoumala charakteristiku Beatrice Walsh, za kterou se měla vydávat – dokonce už si nacvičovala i skotský přízvuk. „Necítíš to?" pokrčila nos zničehonic. „Aha, už vím. Cítím mojito a pokořenou pýchu." řekla s vítězným úsměvem na tváři, ale stále Williamovi nevěnovala jediný oční kontakt.