We're siblings {Ellie Forst & Rafe Cameron}

18.

Ráno jsem čekala nachystána před domem a čekala na Dylena. Ptáte se co Rafe? To bych taky rada věděla. Už se sice vrátil, protože tu má motorku, ale dokázala jsem se mu vyhnout obloukem. Při mém přemýšlení jsem uslyšela cvaknutí dveří a následně kroky kolem mě. Byl to Rafe, samozřejmě.

,,Nasedni Sarah dneska do školy nejde." Řekl bez zájmu.

,,Už mám odvoz." Řekla jsem zatím co Rafe už otevíral dveře, ale když uslyšel co jsem řekla, tak se zastavil a zvedl ke mne pohled.

,,A to jako koho?"

,,To tě absolutně nemusí zajímat.." Zamumlala jsem. To mu nedalo a rychlým krokem se ke mne vydal.

,,Kurva kdo tě veze?!" Prskl na mě sotva ke mně došel.

,,Dylen, když tě to tak zajímá."

,,Ahaa! Takže proto ses na mě vysrala! Kvůli tomu že sis našla lepšího! Já toho zmrda zabiju! Říkal jsem mu jasně ať se od tebe drží dal!" Tohle už vykřikl a já se jen modlila, aby to neslyšel někdo kdo by neměl.

,,Nevysrala jsem se na tebe kvůli Dylena, ale kvůli toho že si mě podvedl!" Řekla jsem naštvaně. ,,A jestli ti na mě alespoň trochu záleželo, než si mi zlomil srdce. Tak buď té lásky a nevšímej si mě. Nech mě žít můj život. Dylen je můj kamarád, takže jestli mu cokoliv uděláš, tak mě už nikdy neuvidíš. Vlastně promiň, tobě na mě už nezáleží, takže to nepochopíš!" Poslední slůvka jsem řekla přes zaťaté zuby. V momentě ke mne přijel Dylen a já se otočila směrem k němu. To mě, ale musel Rafe nejdříve pustit. Otočila jsem se zpět k němu a v jeho očích jsem zahledla smutek a zoufalství.

,,Ellie, nikdy v životě bych tě nepodvedl a ani  jsem to neudělal. Hele, nechám tě pokud si to přeješ, ale našemu hovoru po škole se nevyhneš. Jen mi řekni, kde si přišla na to že jsem tě podvedl?" Zeptal se nevěřícně.

,,Ashley. Byl jsi včera s ni ne? Byl!" Bylo poslední co jsem řekla a šla směrem k Dylenovému autu.

Nastoupila jsem a nevím proč jsem měla za potřebí víc naštvat Rafa, ale obejmula jsem Dylena.

,,Ahoj." Zamumlal. ,,Jsi v pohodě? Jo a nezabije mě?" Uchechtl se jakmile se ode mě odtáhl.

,,Ahoj. Jsem v pohodě. Nezabije tě. A jed. Nechci ho už vidět." Na konci jsem protočila očima. Podívala jsem se na něj jak jen tak stal a Koukal na mě.

•••

Zrovna jsem byla u své skříňky, kde se mnou stal Dylen a oba jsme měli nádherný výhled na milovanou Ashley.

,,Bože vždyť je to úplně nechutná Barbie, co na ni všichni vidí? Je mi zle." Řekl znechuceně Dylen a já se zasmála.

,,Ser na ni. Co je první hodinu?" Zeptala jsem se ho.

,,To se ptáš mě? Já počítal s tím ze tohle víš ty." Poukázal na mě a já se zasmála.

,,Nazdarek." Přiběhla ke mně Vivien.

,,Ta by to mohla vědět." Podotkla jsem směrem k Dylenovi.

,,Čauky Vie, co máme za hodinu?" Zeptal jsem se tentokrát ji.

,,Biologii."

,,Neee! Tak tohle nezvládnu. Ta potrhla úča má pro mě snad slabost. Je vlezla. Vlastně se ji ani nedivím, když jsem tak neodolatelně sexy." Řekl Dylen a já i když se zasmála, tak jsem věděla že má pravdu. Je NEODOLATELNĚ SEXY.

,,Ale hele, tady má někdo velký ego. Moc si nevěř zlato." Mrkla jsem na něj.

,,Já si nevěřím. Vím to. No a ty mě od ty učí zachráníš." Poukázal na mě.

,,Jak asi?" Pousmála jsem se.

,,Sedneš si vedle mě." Mrkl teď na mě on.

,,Haloo! Vůbec vám nevadí že tu nejste sami? Kde máš Rafa? To mu jako nevadí, že se tu bavíš s Dylenem?" Ptala se nechápavě Vie.

,,Nejspíš mu to vadí. Teda co jsem pochopila z rána, ale mě to je jedno. Rozešla jsem se s ním." Mihla jsem rameny že mi to je jedno i kdy vím ze nebylo.

,,Cože, proč? Zbláznila ses?" Vykřikla na celou chodbu, což upoutala pár lidi.

,,Podvedl mě a nekřič!" Napomenula jsem ji.

,,On? Rafe? Ten Rafe? Aha... i kdyby tě podvedl, to znamená, že hned polezeš za dalším?! Je mi z tebe zle." Řekla mi sklesle do obličeje a odešla. Bylo mi to líto? Jo to bylo. Ale nemůže být za to na mě přeci naštvaná.

R A F E
Vešel jsem do školy a rychlým krokem šel k Ashley. Nechápal jsem co Ellie řekla, ale nebyla to pravda. Měl jsem chuť Ashley plivnout do tváře. Nikdy bych Ellie nepodvedl. To fakt ne.

Došel jsem až k Ashley, která se na mě už z dálky usmívala jakoby nic a to mě vytočilo ještě víc.

,,Můžeš mi kurva vysve-" a najednou byla přisátá svými rty na těch mých. Mám ji zabit? Jo nejspíš to vážně udělám.

Odtrhl jsem se od ni a ona z úsměvem otočila hlavu směrem do leva. Když jsem se taky tímto směrem podíval, viděla jsem mou Ellie s Dylenem, kterému bych nejraději zlamal všechny kosti v těle, už jen pro to, že ji chytil za ruku a odtáhl ji pryč. V Elliinem pohledu jsem viděl smutek a hlavně obrovskou bolest.

Následně jsem se otočil směrem k Ashley a chytil ji silně za obě zápěstí. ,,Takže teď mě kurva milá dráha poslouchej! Nevím co jsi ji to nakukala, ale hned ji řekneš pravdu. Rozumíš?! Jinak ti ty tvé umělý kozy propíchnu!" Prskl jsem té svini do ksichtu. Ještě včera mi na ni záleželo a utěšoval jsem ji, ale to jsem ještě nevěděl jako jedovatá zmije to je.

-Ronnie