We're siblings {Ellie Forst & Rafe Cameron}

5.

Konečně jsem slyšela ten zatracenej zvonek ve škole, který upozorňoval konec hodiny a pro mojí třídu, konec celého dne. Šla jsem ke svoji skříňce, kde jsem si začala dávat nějaké věci, když najednou.

,,Jdeš na tu party od Ashley?" Zeptal se mě dost povědomí hlas. Otočila jsem se a měla jsem jasno. Samozřejmě, že Dylan.

,,No.. Nechtěla jsem, ale přemluvila mě." Řekla jsem.

,,Tak nechceš před party někam zajít a pak půjdeme spolu na party?" Zeptal se mě. Ano, ano, ano! Právě mě nejhezčí kluk z naší třídy pozval na rande.

,,Jo, moc ráda." Usmála jsem se na něj. Všimla jsem si jak se z dálky pomalu přibližuje Rafe.

,,Tak v 7 buď na této adrese." Řekl a do ruky mi dal papírek s adresou. Uculila jsem se, on mi na rozloučenou polibil tvář a zmizel. Musím to říct Sarah.

Začala jsem dál hrabat ve věcech ve skříňce, když najednou někdo bouchl do skříňky vedle mě a sledoval mě. Nemusela Jsem se ani otáčet, abych věděla kdo to je.

,,Co tu s tebou dělal ten hajzl?!" Řekl zuřivě Rafe. Musela jsem jen protočit očima, ale nic mu neřekla. Nemusí vědět všechno, takže jsem ho ignorovala.

,,Kurva mluv se mnou, El! Co po tobě chtěl?" Zuřil vztekem. O co mu sakra jde?!

,,Co máš za problém? Chceš hrát na velkého bráchu, který mě tu bude bránit a nedovolí mi mít kluka? Jdu s nim na rande jasný?! A ty! Ty s tím nic neuděláš a nech mě na pokoji!" Vyjela jsem po něm, střískla skříňkou a šla ke vchodu. Jenomže ten kretén mě pronásledoval.

,,Stůj, El! Nemáš řidičák, musím tě odvést domu. Taky mi už skončila škola a Sarah už je doma. Měla jen 4 hodiny." Mluvil za chůze a já se snažila byt rychlejší a rychlejší. Vyšla jsem před školu a skoro nikdo tam nebyl.

Šli jsme kolem parkoviště. Dělala jsem že jeho auta nevidím, tak jsem kolem něj jen procházela.

,,El! Kurva sedni si do toho auta!" Křičel po mně, ale já ho ignorovala a šla dál. Očividně mu to vadilo, protože ke mně přišel a nabral si mě na jeho rameno.

,,Rafe i hned mě pust! Dej mě dolů sakra!!!!" Křičela jsem, ale bylo mi to k ničemu. Stejně nikdo nikde nebyl a on by mě jen tak Nepustil. Ale opak byl pravdou u jeho auta mě pustil na zem a opřel mě o dveře auta. Ruce mi pevně držel přiražené k autu, že jsem se nemohla hýbat. Byli jsme u sebe tak blízko, že jsem se bála, že se mezi nás ani papír nevejde.

,,Nemám rád, když mě někdo neposlouchá, nebo mi neřekne co chci vědět." Zašeptal mi před obličejem. Proč musi být zrovna tenhle můj bratr. Nádherné oči, hladká pleť, vypracována hrud, vysoký, je prostě dokonalý a nádherný. Uvědomila jsem si až teď jak na něj zírám, když se uchechtl. ,,Jsi roztomilá když se červenáš" Usmál se a stále byl blízko mého obličeje. Je to pravda, Vážně jsem se červenala. Začala jsem z nervozity trochu rychleji dýchat, protože on ne a ne odejít. ,,Víš jak člověku uklidniš dech když nepanikaři?" Zeptal se mě a já zakývala hlavou na znamení, že ne. Dech se mi z něj stále zrychloval. Už konečně pustil aspoň jednu mou ruku, ale nevím, jestli to nebylo lepší před tím, protože mi stiskl pevně můj bok a začal ho hladit. ,,Polibkem." Řekl a já ještě víc znervozněla.

,,Rafe, Prosím ne.." Řekla jsem nejistě. Nedovolim mu, aby mě ještě víc omamyl.

,,Však počkej ještě mě budeš prosit.." Zašeptal.

,,Jestli mě chceš odvést domů tak fajn, ale prosím nelíbej mě" Řekla jsem vážně. On se jen uchechtl, pustil mě abych mohla nastoupit do auta a jako pravý gentleman mi otevřel dveře. Sedla jsem si, on zavřel dveře a objehl auto. Sedl si do auta a vyjeli jsme domu.

•••

Přišli jsme domů a já hned vyběhla po schodech. ,,El, stůj!" Křičel za mnou Rafe, ale já ho neposlechla a běžela dál až do svého pokoje, kde jsem hned zabouchla dveře, které se samozřejmě hned otevřeli, protože mi tam vběhl Rafe. ,,Na žádné rande nejdeš! Je ti to jasné, že jo?!" Řekl naštvaně.

,,Co ti je do toho?! Nemáš právo mi říkat co smím a co ne. A vypadni!" Řekla jsem mu a on naštvaně odráčel pryč. Samozřejmě musel třísknout dveřmi. Jen jsem protočila očima a skočila na postel.

Pochvili se ozvalo klepání. ,,Rafe, vypadni!" Řekla jsem a dveře se otevřeli, ale nestalo tam on, ale Sarah.

,,Rafe tě zase otravuje?" Uchechtla se a vešla dovnitř.

,,Promiň, No dáse to tak říct." Řekla jsem a poklepala na místo vedle mě naznakem ať si sedne. Sarah šla ke mně a sedla si.

,,Co budeš dneska dělat? Nechceš jít se mnou za mými přáteli?" Zeptala se s úsměvem.

,,Někdy je určitě ráda poznám, ale dnes mám rande z Dylenem ze třídy a pak jdu s nim na party k Ashley." Řekla jsem zasněně.

,,Počkej s tím Dylenem? Tmavé vlasy se zelenýma očima?" Zeptala se překvapeně a já přikývla. ,,Wow, to máš štěstí. Tak si to užij. Pomůžu ti se připravit?" Zeptala se s úsměvem.

,,Jo!" Řekla jsem vesele.

•••

,,Kam pak?" Zeptala se mě máma, když jsem scházela ze schodů.

,,Mám rande s jedním klukem ze třídy." Zaculila jsem se. Máma se usmála a šla ke mně.

,,Tak si to užij zlatíčko. V kolik přijdeš?" Zeptala se mě.

,,No já jdu s ním potom ještě na party. Takže pozdě, ale neboj bude tam i Rafe. Nějak se domů dostanu." Řekla jsem a vtiskla ji polibek na tvář.

,,Dobře." Usmála se na mě a já vyšla.

Šla jsem celkem dlouho, ale nakonec jsem dorazila na místo adresy. Byla to nějaká restaurace. Byla jsem celá rozzářená z toho všeho. Bohužel Dylen tu ještě nebyl.

•••

Už tu čekám pul hodiny a stále nic. On si snad ze mě delal jenom srandu. Všichni jsou stejní kreténi. Žije v Outer Banks vůbec někdo normální? No nic kašlu na to půjdu na tu party. Třeba tam ten debil bude. Vyšla jsem na adresu, kterou mi Ashley poslala.

-Ronnie