Stejně rozdílní

10. kapitola - Páteční noc

Katrin

Všechno jsem se Zorkou probrala do podrobna. Jen co jsem položila telefon na stůl přišel ten známý nechtěný provinilý pocit. Ona se mi tu se vším svěřuje a já jí o Lukášovi neřekla absolutně nic. Neví, co mezi námi byla, jak jsme se seznámili.

Jsem sama ze sebe zklamaná, že jsem se jí nepřiznala, ale je to takové moje malé, velké tajemství, o kterém nerada mluvím. Ač jsem si myslela, že už to mám všechno v sobě dávno srovnané a dokážu o tom mluvit, nikdy jsem se k tomu nedonutila a teď se bojím, že kdybych jí něco řekla a nevyšlo by to podle mých představ bude akorát na něj zlá a nesnášet ho, a to taky nechci.

Někdy ten den přijde, kdy jí to všechno řeknu, ale ještě ten správný čas nenastal. Vím, že bude jednou naštvaná, že jsem jí to neřekla hned a taky doufám, že mi odpustí.

....

Přijde mi, že ten týden hrozně pomalu utíkal, ale konečně je tu pátek. Ve středu jsem měla celý den volno, tak jsem se rozhodla navštívit rodiče. O Lukášovi jsem jim samozřejmě nic neřekla. Nesouhlasili by s tím a když už jsem se rozhodla mu dát šanci nechci mít další pochybnosti od nich.

V práci mám celý den dobrou náladu a nerozhodí mě ani nepříjemný pár, co přišel a snažil se mi den co nejvíc znepříjemnit. Nechápu takové lidi. Důležité ale je, že mě to dneska nerozhodilo tolik, jako se mi normálně stává.

V pět hodin pověsím zástěru na věšák a mrknu se na mobil. Před pár minutami mi přišla zpráva od Lukáše a já neměla čas si jí ještě přečíst.

Dneska kolem sedmé? Vyhovuje ti to? :)

S úsměvem na tváři odpovím jednoduché ano a vydám se rychlím krokem k domovu. Ještě, že dneska všechno jde tak jak má a nemusím v práci zůstat déle. Holky to tam beze mě zvládnou.

Cinkne mi další zpráva.

Pošli mi tvou adresu prosím, ať tě můžu vyzvednout :D

Rychle mu za chůze odepíšu. Nechci se moc zdržovat, abych se stačila pořádně připravit. Nevím, proč jsem z toho tak nesvá, ale chci vypadat hezky.

Doma krátce podrbu Dobbyho za ušima a dám mu čerstvou vodu a mrkev do které se hned s chutí pustí.

Jdu do koupelny, kde se bleskově vysprchuji a umyju si vlasy, které vyfoukám a natočím. Lehce se nalíčím a kouknu se na hodinky. Je za pět minut  šest, takže mám času ještě dost.

Ze skříně si vyndám černé džíny a k tomu si vezmu slabší tmavě modrý svetřík. Vůbec nevím, kam půjdeme, tak se nechci obléknout moc elegantně, ale ani moc obyčejně. Venku dneska bylo docela teplo, ale teď k večeru se začne určitě už ochlazovat.

Když už jsem připravená, tak se posadím na gauč a začnu netrpělivě čekat, než těsně před sedmou zazvoní zvonek.

Lukáš

Trávil jsem v práci víc času, než jsem si myslel. Zvyknout si na nové prostředí a najít si nějaký systém mi chvíli trvalo a neměl jsem vůbec tušení, jak budu v pátek stíhat. Věděl jsem, že udělám všechno pro to, abych to stihl, ale nedokázal jsem odhadnout čas. Celý týden jsem domů odcházel kolem půl sedmé a jediné čeho jsem byl schopný, si bylo jít zacvičit. Včera jsem tam dokonce zůstal do osmi, abych dnes mohl odejít dřív. Věřím tomu, že až si zvyknu, bude to lepší a tolik času tam být nebudu muset.

Před pátou jsem měl téměř všechno hotové, co jsem potřeboval a jelikož jsem věděl, že Katrin končí v pět, vyšlo to akorát. Před šestou jsem byl doma a mohl vše dodělat a udělat něco trochu i se sebou.

Položím poslední balíček s jídlem do tašky a kouknu se na hodinky. Sakra, už je třičtvrtě na sedm, měl bych vyrazit, abych nepřijel pozdě.

Rychle ještě skočím do ložnice, kde mám na nočním stolku připraveného Harryho Pottera, kterého jsem Katrin slíbil.

Město ještě tolik neznám na to, abych měl odhad za jak dlouho budu u ní, ale naštěstí to vyšlo tak akorát. Zastavím před domem a zazvoním na zvonek s jejím jménem. Zajímalo by mě, v kterém patře bydlí a jak vůbec její byt vypadá. Tolik toho o ní už nevím, přitom jsem měl dřív pocit, že jí znám dokonale.

„Ano?" ozve se její tichý hlas. Poznám tenhle tón, je nervózní, ale musím říct, že částečně mě to těší. Je jasné, že jí nejsem úplně jedno.

„To jsem já," odpovím a při tom si bubnuji prsty o dveře.

„Za chvilku jsem dole," řekne. Nestihnu jí ani nic odpovědět a uslyším cvaknutí, jak položila sluchátko.

Neuběhnou ani tři minuty a už jí vidím, jak se blíží ke dveřím.

„Ahoj, moc ti to sluší," řeknu a sleduji jí pohledem.

„Ahoj, děkuji. Tobě taky," šeptne a vidím, jak se začíná červenat. Tohle jsem přesně chtěl. Ne, že bych jí lhal, opravdu jí to moc sluší, ale věděl jsem, že když jí pochválím, začne se červenat a vypadá u toho roztomile.

„Také děkuji," odpovím a vedu jí k autu, kde jí otevřu dveře.

Katrin

Vyjdu ven a jen co Lukáše spatřím se mi rozbuší srdce. Chápu mé mladší já, proč z něj bylo nakonec tak hotové, ale je to pryč. Musí to být pryč. Mezi námi tohle všechno už skončila a musí to tak zůstat.

Posadím se do auta a čekám, až nastartuje.

„Kam vůbec jedeme?" zeptám se a tázavě se na něj podívám.

„Překvapení a upřímně, sám pořádně nevím. Nikdy jsem tam nebyl," odpoví a sleduje cestu před sebou.

„A jéje," zasměju se a všimnu si, že po mě hodí letmý pohled s nakrčeným obočím.

„Věř mi trochu. Jsem si jistý, že se ti to bude líbit," řekne a lehce se dotkne mé nohy. Možná to bylo omylem, možná ne, ale jedno je jasné. Dělá to se mnou víc, než bych si přála.