Přání smutných časů

7. Potterová, Fawleyová, Talkalotová

„Přišla jsem na kontrolu," polkla, když stála před samotným Kingsleym Pastorkem a hrdě mu podávala svoje potvrzení o možnosti nahlédnout do všech papírů bystrozora Pottera.

Před očima měla Evanův vztek, chvíli, kdy se natáhl a dvěma slovy zabil jeho sestru. Pastorek vypadal, že stále držel smutek, možná ho bude držet až do konce života. Takové pocity nezažila už dlouhou dobu, tolik viny najednou ji téměř zabíjelo. Stejně tak viděla plačící McKinnonovou, kterou už svět nespatřil. Od té doby se vyhýbala lidem, pokud Glenda věděla.

„Jistě chápete, slečno Parkinsonová, že vás nesmíme pustit do oddělení bystrozorů," mluvil s rozvahou Kingsley, přesto se na Glendu mračil. „Smíte nahlédnout do našich archivů, ale na jiná místa se podívat nemůžete. Nemáte na to právo a my si na své území nepouštíme lidi, jako jste vy," zcela otevřeně jí řekl, co si o ní myslí.

„Samozřejmě, pane Pastorku," odfrkla si. „Lidé jako já jsou pro lidi jako vy nebezpečím. Zavoláte mi pana Pottera, aby mě doprovodil do archivu? Koneckonců se rozhoduje o jeho budoucnosti, která, jak jistě víte, závisí na mně a mých rozkazech."

Tak nenávistný pohled na její osobu vrhal jedině Dirk Creswell v atriu, nikdo jiný nebyl tak odvážný, aby se na něco takového vzmohl. Pastorek ale dokázal Glendu provrtat pohledem skrz naskrz, takže najednou se cítila malá a hloupá. Musela hrát ale do samého konce. Musela být taková, jakou ji chtěli mít. Vlastně ani netušila, jak by se zachovala, kdyby měla na výběr. Nikdy na výběr nedostala.

„Alastore?" zavolal Kingsley do chodby a dokonale tak zacpal Glendě výhled. Skutečně nechtěl, aby se dozvěděla cokoliv z jejich vnitřního okruhu. „Zavolej Jamese, že tu má návštěvu. A ať nechá drzost uvnitř."

Glenda se pousmála. Pamatovala si na Jamese ještě ze školy, jednou se s ním utkala v souboji, který pro ni nedopadl zrovna dobře. Ona nikdy hůlkou nevládla, zato vládla svým postavením, informacemi a tím, že se nic nikdy nebála použít. Tehdy, když ji James dostal na ošetřovnu, dokonce prohlásil, že poprvé viděl v její osobě jakousi čest a něco, co by možná bylo hodno pochvaly. Postavila se totiž za Lucindu, když ji Sirius takovým smrtelným způsobem urazil.

„Už jde," kývl Pastorek hlavou a zíral na Glendu tak nepříjemně, až se dívka ošila.

Chtěla přerušit to ticho, protože ji tížilo. „Upřímnou soustrast za vaši sestru."

„Do toho vám nic není," odsekl. McKinnonová se zřejmě nikdy nepochlubila, jak to tehdy bylo, jinak by tak v klidu nebyl. Bylo jí do toho hodně, viděla Donnu zemřít. „Zemřela v boji rukou Smrtijeda, zemřela tak, jak chtěla."

Neměla to srdce mu říct, co jí pověděl Evan. Donna nikdy nebyla tak bez viny, jak se dělala. To ale Kingsley vědět nemusel, pro něj byla jeho sestra svatá, padlá v boji za dobrou stranu, tak proč říkat, že vyzvídala, jak se dostat na tu druhou? Proč ji vinit ze zrady, když stejně ničeho nedosáhla? Leda tak vlastní smrti.

„Potter už jde," chraplavý hlas zpoza chodby musel patřit Moodymu. Glenda ho moc dobře poznávala, také věděla, že právě Moody byl jedním z nejnebezpečnějších členů Řádu. To on prý zabil Averyho před pár dny v boji, kde Glenda chyběla.

„Slyšela jste, už jde," zopakoval Pastorek.

„Můžete ho postrádat do oběda? Řekněme do tři čtvrtě na dvanáct?" přemýšlela, kolik času bude potřebovat na přípravu na oběd s Fawleym a Lucindou.

„Pokud jde o věc jeho bezpečnosti, pak ano. A radím vám," naklonil se k ní blíž, „abyste nic nenašla."

Glenda se mile usmála, uvnitř ní to ale vřelo jako v kotlíku při vaření lektvaru. „Mám své rozkazy, raději se s Potterem rozlučte," zašeptala krutě. Za svůj život byla ochotna zničit i Jamese Pottera, když bude muset.