Přání smutných časů

8. Vina a trest

„Slečno Parkinsonová, čeká na vás..."

„Tak ať čeká," rozhodla Glenda s mávnutím ruky. „Mám na práci důležitější věci než neustálé hlídání ostatních," mumlala si pro sebe, ale Dívka ji zarazila v chůzi atriem do úplně jiného patra, než měla mít kancelář.

„Čeká na vás pan Potter. Byl přistižen ve vaší kanceláři bez vaší přítomnosti. Domníváme se, že přišel za účelem vám odcizit jistá důležitá lejstra bez vašeho vědomí. Nebo snad...?"

„Jistěže ne!" vytřeštila oči Glenda. „Chtěl mi ukrást něco z kanceláře?" divila se přiškrceným hlasem. Copak ani tohle nedokázal? Jaký to byl poberta, když ani neukradl to, co mu Glenda nechala ležet přímo před nosem?

Dívka spokojeně přikývla. „Samozřejmě jste o tom nemohla vědět, ale já pana Pottera zadržela osobně. Měl ruku položenou na deskách se svým záznamem a chtěl opustit vaši kancelář. Nepředpokládám, že jste o tom věděla. Mám někoho zavolat nebo to vyřídíte sama?"

„Zvládnu to. Děkuji za informaci," pokývla hlavou Glenda a otočila se směrem do své kanceláře.

Jakmile otevřela dveře, spatřila přimraženého Pottera ke stolu. Mávla k němu hůlkou a rozmrazila ho. Prásknutím za sebou zavřela dveře a přiložila si prst na rty. Přešla ke stolu a napsala na kus papíru, že Lucindu dnes zatkli, aby chvíli mlčel a poslouchal.

Glenda přestávala věřit svému okolí, proto použila kouzlo proti odposlouchávání a ještě několikrát zkontrolovala, že se jí skutečně povedlo. „Byli jsme na obědě a Fawley nás prodal Smrtijedům," prskla naštvaně a začala přecházet po místnosti. „Do hajzlu!" zaječela a nakopla židli. „Konečně se něco zasraně dařilo, doprdele. Poprvé něco v tomhle životě na hovno vypadalo nadějně a takhle se to posere. Ne, já to všechno zničila," vydechla překvapeně. Už nebyla vzteklá, teď se jí pomalu kdesi v hlavě zdvihala stavidla na slzy. „Čím víc se snažím, tím víc se to kazí."

„Cože?" nechápal James.

Otočila se na něj s povzdechem. „Fawley měl být novým otcem Lucindy, ale Smrtijedi platí za informace víc než my, prostě se jich bál. Úplatnej hajzl. Přišli chlápci z Ministerstva a zatkli jí, protože prý spolupracuje se Smrtijedy. Někteří z nich měli pod košilí Znamení."

„A spolupracovala?"

„O tohle přece vůbec nejde!" sykla naštvaně a sama vyhrnula rukáv. „Seděla jsem hned vedle ní, nabídla jsem se jim, řekla jsem, že to já. Prakticky jsem jim řekla, že jsem Smrtijedka. Nechtěli mě, chtěli ji. Z nějakého důvodu ji potřebovali zatknout. Všichni tady na Ministerstvu ví, kdo s kým spolupracuje, víme, že bystrozoři se od Ministerstva jistě brzy oddělí, protože Ministerstvo spolupracuje s nimi. A vy s Řádem. Vidím to, já nad vámi ztrácím moc. Ti lidé, kteří přišli Lucindu zatknout, to nebyli bystrozoři, tihle byli noví ochránci práv. Naši."

James netušil, co na to říct. Díval se na Znamení a poprvé ho viděl takto zblízka. Glenda mu ho narvala skoro do obličeje. Netajila se tím.

„Neříkej mi, žes to nevěděl. Proč bych asi dělala tohle?" zasmála se. „Odvedli ji prostě jen tak. Něco tu příšerně nesedí. Prvně jí mám zkontrolovat rodokmen, Regulus najde její papíry..." zarazila se, když si vzpomněla na to, jak jí je zoufale donesl. Byl rozrušený, příšerně rozrušený. Nikdy takový nebýval. Mohlo to být starostí o svoji snoubenku, ale mnohem víc sázela i na jiné okolnosti. „Musím jít. Nezapomeň, co jsi mi dlužen, ačkoliv jsi asi idiot. To ani krást neumíš?" neudržela se. Najednou začala chápat Evanovy výlevy vzteku, ono to mělo něco do sebe.