Přání smutných časů

12. Kolik svateb, tolik pohřbů

„Týdeník čarodějek, dnes vyšel nový," napřála si Glenda na příčné ulici, jelikož nebyla odběratel tohoto bulvárního plátku, musela si ho potupně kupovat před očima ostatních lidí. Muži ji odsuzovali, ženy s ní sympatizovaly, ovšem před muži by to nikdy nepřiznaly, ale všichni ji soudili.

„Čtyři srpce a patnáct svrčků." Při placení si Glenda uvědomila, že vlastně neutrácí ani svoje peníze. Netušila, jestli ji nemohl Gerald po včerejšku nějak odstranit z jejich rodinného trezoru, aby už neměla skutečně nic, nebo jestli se to rozhodl přejít a schovat si útok do zálohy, až bude nejzranitelnější.

Popadla časopis a odešla s ním k Floreánovi. Smutně se dívala na zmrzlinu, mezi kterou si nikdy nedokázala vybrat. Nakonec zvolila malinovou a posadila se k opuštěnému stolu, který byl co nejdále od ostatních zákazníků. Znovu se zadívala na holku, která momentálně obsluhovala zákazníky, protože Floreán dělal cosi vzadu a hlasitě u toho nadával. Znala ji, jen si prve nemohla vzpomenout. Konečně ji poznala. Marlene McKinnonová.

Glenda se ušklíbla při pomyšlení, že právě tahle holka ležela na těle mrtvé Donny Pastorkové. A znovu po několika hodinách si uvědomila, že i oni mají své problémy. Každý je totiž měl, Glenda je jen neviděla. Najednou jí její přání připadalo nesmyslné, nechtěla, aby měli ostatní takové problémy jako ona, každý měl totiž jiné – svoje. Někdo na tom byl hůř a někdo líp, jenže karty se mohly velice snadno obrátit, jak si za poslední dny také zjistila, zejména u Lucindy.

Povzdechla si a otevřela Týdeník čarodějek. Hned na první stránce byl obří nápis vyveden růžovými písmeny a ozdoben kytičkami a srdíčky. Kdo ukradl srdce slečny Nottové? Glenda se slabě zachichotala a dala se do čtení.

Kdo stojí za vraždou Rodgera Carrowa? Četla a snažila se zachovat vážnou tvář, protože zrovna tohle byla vyřešená vražda. Přesto ji článek potěšil, protože ráda viděla některé nové zprávy.

Podle našich informátorů se slečna Nottová zasnoubila s pátým mužem za poslední dva roky. První čtyři jsou mrtví, tři bez příčiny a jeden na bodnou ránu, kterou zasadila jeho matka. Náhoda nebo úmysl? To se dozvíme až za pár dní, buď dojde ke svatbě a ze slečny Nottové se stane paní Rosierová, nebo se slečna Nottová vydá na lov dalšího muže.

Glenda dočetla článek značně zklamaná. Nepřinášel žádné nové informace. Jména všech čtyř snoubenců, domněnky redaktorky, další nepodložené zprávy a žádná novinka. Něco takového nestálo ani za vydání.

„Smím přisednout?" zvedla hlavu od časopisu a s úsměvem pokynula na místo naproti sobě. „Přišel jsem si promluvit."

„Ráda vidím, že už jsi oblečený," přejela si ho pohledem Glenda a zjistila, že Potter se v noci nejspíše činil, protože Lestrange měl rozražené obočí a kolem oka monokl. „Aspoň jste se nezabili, to je milé."

„Netěší mě, že jsi to byla zrovna ty, kdo na nás přišel, ale co s tím můžu dělat," začal a zuřivě zabodl lžičku do svého kopečku čokoládové zmrzliny. „Chtěl jsem tě požádat o mlčenlivost."

Pozvedla obočí. „A co za to?" Nedokázala si pomoct, musela z toho něco vytřískat. Cokoliv.

Bylo vidět, že chvíli přemýšlel. Zhodnocoval ji pohledem, uvažoval, co by jí mohl dát na oplátku. Něco, o co by stála, něco, co jí mohl dát a nejenom slíbit. „Lucindu Talkalotovou," zadíval se na ni s očekáváním, jak zareaguje.

„Poslouchám," nabrala ze své zmrzliny a čekala.

„Za týden zrzka zmizí," nechtěl použít její jméno uprostřed Příčné ulice, Glenda ale přesto věděla, co tím myslel. „Slehne se po ní zem a nikdo nebude vědět, kde je. Přiznáš, že jsi ji zabila a tělo v panice spálila. Talkalotová se objeví ve tvém sídle zcela v pořádku a volná."