Přání smutných časů

11. Komu není rady...

Tma a ticho, to Glendě skoro až chybělo. Takovou dobu neměla tu obyčejnou hlídku. Sama se sice mohla ztratit a zase přijít o nějaký důležitý boj, ale mohla přemýšlet. A že toho měla vážně dost k probrání. Nebylo to jen ustavičné dlouhé čekání na zítřejší ráno, kdy měl konečně vyjít Týdeník čarodějek. Až tam uvidí, jestli se dopátrali v případu Eudory nějakého poznání. Z redakce jí napsali, že její příběh je velmi zajímavý a že to určitě zahrnou do příštího vydání. A to mělo být zítra.

Procházela ulicí s hůlkou připravenou k boji, kdyby náhodou potřebovala ochranu. Už se nebála tolik jako na začátku. Už si nepřipadala tak ztracená, svět jako by ji odvrhnul, proto se stáhla sama do sebe a začala skutečně věřit svým rozhodnutím. Vyrovnávala se s nimi rychleji a lépe, dokázala pocity pohřbít důkladněji a nemusela se s nimi zaobírat takovou dobu.

Bez jediného ohlédnutí prošla místem, kde zemřela Donna Pastorková a stejně chladně se zamyslela, jestli už je Kingsley Pastorek také po smrti. Pán zla ale říkal nezabít, jen odstranit, pak by měl být už jistě někde svázaný a mučený. Aspoň tak si představovala odstranění.

Možná se ale Potterovi povedlo Pastorka ochránit a zbavit se Dawlishe. Nápovědu mu dala, stačilo hledat a zbavit se ho. Stejně tak, jako se měla Glenda zbavit Pottera, ale namísto toho ho chránila zastíracím kouzlem. Dnes se jí Dívka ptala, zda už nalezla složku pana Pottera. Glenda mohla s klidným srdcem odpovědět, že ji nikde neviděla. Ani nelhala.

Na večerní schůzi ji ale rozhodil hlas v její hlavě. Uměl to jenom Evan, nikdo jiný k ní nemluvil takovým způsobem. Pozor, Glendo, na své štíty. Potterovi jsi to říkat neměla, tak si to aspoň braň, ale komu není rady, tomu není pomoci. Překvapeně zvedla štíty a vytlačila tak Evana ven z hlavy. Znal její tajemství, viděl všechno, co řekla.

Přesto nic neprozradil.

Glenda doufala, že neviděl i její pátrání ohledně Eudory, její zjištění a všechno takové. Hodlala s ním promluvit až po tom, co měl vydat Týdeník čarodějek. Sama se snažila najít Eudoru a promluvit si s ní, ale jako by se po země slehla. Přála si vidět do tajemství ostatních. Chtěla vědět, co dělal Travers celé ty dva roky, proč Walden tak nenáviděl Traverse, co vedlo Dirka ke kopání kolem sebe, proč Eudora předstírala, že nic kolem ní neexistuje, proč se Lucidna doopravdy vrátila do Anglie, jak zemřeli Eudořini snoubenci a hlavně, kdy už skončí tyhle smutné časy války.

Namísto toho spatřila stín. Stín se změnil v postavu, která procházela tmou, jako by něco chystala. Glenda poznala takový plášť i na dálku. Byl Smrtijedský, taky doma takový měla. Dnes si ho ale nevzala, protože potřebovala působit nenápadně. Muž, který šel v plášti, naopak potřeboval schovat postavu i tvář, proto byl plášť s maskou dokonalé přestrojení.

Nemohla se rozhodnout, jestli by měla jít za ním nebo zůstat, ale nakonec s povzdechem následovala postavu. Zvědavost ji přemohla, aniž by nad ní měla kontrolu. Udělala ještě několik kroků, než se cosi dotklo její ruky a Glenda zaječela. Jen vteřinu potom jí pusu zacpala cizí ruka a přes hlavu jí spadl plášť, který jí překryl od hlavy až k patě.

„Výborně, teď se sem otočil," sykl naštvaně Potter. „Sleduju ho už několik dní, po večerech někam chodí, ale dává si pozor a nechce, aby ho někdo našel."

„Tak na mě takhle nesahej. Taky bys křičel," šeptala rozzuřeně. „Kdo to vůbec je?"

„Lestrange," to Glendu zaujalo.

„Starší nebo mladší?"

„A který je který?" zeptal se Potter.

„Vážně, Pottere? Který je který? Máš proti nimi bojovat a neznáš je?" zmlkla, protože se Smrtijed otočil a pokračoval v cestě. „To i já jsem lepší než ty, a to jsi jeden z nejlepších vaší strany. Už vím, vaším problémem je totiž neschopnost," vzpomněla si, jak před několika dny zírala do alba a přemýšlela, proč poberti a jejich lidi nemají problémy.