Ellie: Je ti doufám jasné, že máš problém?
Ethan: Ano, vím mami.
Nick: Ale no tak, kdyby věděl, že dostane domácí vězení, tak sem ani nechodí. Vítej zpátky.
Ethan: Jo díky, mám hrozný hlad a žízeň něco bych si dal.
Dostal jsem jídlo i pití a potom jsem šel ven za Emily. Emily se teď soustředila na cíl, takže jsem jen potichu stál a sledoval jí. Vystřelila a trefila krk panáku.
Ethan: No takhle by dlouho nepřežil.
Emily: Kdybych uměla střílet, tak je už dávno mrtvý.
Ethan: Když jsem tě sledoval, tak jsem si všiml, že vždy dýcháš hrozně rychle. Zkus to uklidnit a potom vystřelit.
Emily si vzala šípy a začala se trefovat. Chvíli jsem se koukal kolem až jsem najednou zahlédl našeho tátu, jak jde k vodopádu. Emily jsem nechal a šel jsem za ním. Před vodopádem jsem vylezl na strom a sledoval ho. Táta se tam s někým potkal, byl to James. O něčem si povídali, ale najednou šli přímo k vodopádu a prošli ním. Seběhl jsem k vodopádu a prošel ním a najednou jsem slyšel jejich hlas.
Nick: Takhle se s nimi můžeme spojit.
James: A jak to mám udělat já?
Nick: Normálně, prostě se dotkneš toho kamene a použij vodu, oheň cokoli.
Chvíli jsem počkal a poté jsem nakoukl. Uviděl jsem, jak oba koukají do kamene, a tak jsem přišel ke kameni a pustil do nej energii. Ucítil jsem jak mě to někam táhne a byl jsem tam. Zase něco řešili a tak jsem použil energii abych se skryl. Když se energie použije dobře tak se dá splynout s okolím. Ale evidentně mi to neprošlo jelikož mě někdo chytl za paži. Byl to Conor. Zatáhl mě mimo.
Connor: Co tu děláš? Ví o tom táta, že jsi tu?
Ethan: Ne neví, ale to je jedno, jsem tu abych se naučil umění krve.
Connor: Co sis myslel, že tady zamávám hůlkou a budeš to umět? Ne chlapče, takhle to nefunguje. Pamatuji si ale, že jsem nechal list o umění krve ve svém deníku, ale ten nevím kde je.
Ethan: Věděl bych, kde ho najít.
Connor: Kde?
Ethan: V hradě by mohl být.
Connor: To je možný.
Ethan: Jo tak tam zaběhnu.
Connor: Přeruš energii, tak se dostaneš pryč.
Ethan: Jasně díky.
Zavřel jsem oči a najednou jsem se ocitl v jeskyni. Když jsem vyšel, tak jsem vyběhl kopec a byl před hradem. Nikdy jsem tam nebyl, hned první jsem si všiml hrobů a na něm jména.
Connor Kira Jonathan
Elvis Brand Mike
Všechny jsem viděl, ale jednoho jsem neznal. Jméno Jonathan mi bylo neznáme, chvíli jsem se díval a poté jsem vešel do hradu. Všude byly pavučiny a pavouci, ale ve většině případu byl v troskách, třeba jsem si všiml, že místnost co vypadá, jako kuchyně je celá vymlácená. Šel jsem stále rovně až jsem najednou našel chodbu plnou dveří. Začal jsem všechny prohledávat. Vešel jsem do prvních a byl to šedý pokoj s otevřenou skříni a starou postelí. Celý ten pokoj měl takový divný nádech. Ucítil jsem totiž uschlou krev. Uviděl jsem ale knihovnu a začal si jí prohlížet. Najednou jsem si všiml, že je jedna kniha na zemi, a tak jsem jí vzal a otevřel. Hned první slova byla těžko čitelná.
Dvacátý den
Mám už jen pár dní života. Čekal jsem, že budu žít déle. Conor u mě našel vzácný jed na který není lék. Upřímně doufám, že se to Nick nedozví, protože vím jak by reagoval.
Dvacátý pátý den
Dnes se vydáme s Nickem k Brandovi. Je to moje šance mu to říct jinak mu to neřeknu vůbec. Myslím, že když to teď ví všichni, tak by měl i Nick. Ale počkám a řeknu mu to až po návštěvě
Elvis
Takže toto byl Elvisovo pokoj. Vzal jsem knihu a šel hledat dál, našel jsem všech místnost kromě Connorovo. Samozřejmě, že jsem si přečetl každého deník. Byli asi všichni hrozně sami. A viděl jsem poslední dveře, vešel jsem dovnitř a stál jsem v červeném pokoji. Díval jsem se na všechny stěny a všude byla krev. Zašel jsem k knihovně a hledal deník, ale nikde jsem ho nenašel. V tu chvíli jsem si všiml, že je nějaká kniha pod stolem. Sebral jsem jí a otevřel. Hned první věc byla o umění krve. Vzal jsem jí a vyběhl z hradu, ale jen jsem vyšel tak jsem si všiml jak tam stojí postava. Byl to chlap, který měl potrhaný kabát a rudé triko s černými koženými kalhoty, měřil takových 185 centimetrů. Jeho obličej byl velmi zvláštní. Měl hnědé vlasy a jeho obličej byl plný jizev. Všiml jsem si, že má jizvu přes oko.
Muž: Čau Ethane, čekal jsem, že tu budeš a teď mi předáš tu knihu toho křížence.
Ethan: HA no jasně. A kdo jsi pokud se mohu zeptat.
Muž: Omlouvám se pane jmenuji se Harry. Má drzost je moc velká.
Uklonil se. Celý se třásl jako kdyby měl strach, že mu něco udělat, tak jsem k němu přišel a chtěl mu položit ruku na rameno, ale on mě chytl za ruku a praštil semnou o zem.
Harry: Ty si fakt hlupák.
Hrábl po deníku já ho však kopl do brady takovou silnou až z toho couvl. Vyskočil jsem na nohy a knihy za sebe schoval. Harry se držel za bradu a podíval se na mě. Usmál se.
Harry: Jak koukám tak tvá síla nahrazuje inteligenci.
Natáhl ruku a objevil se mu tam meč. Nevím co to bylo za materiál, ale uhnul jsem tomu. Vzal jsem dýku a bránil se, ale on jen sekl a meč prošel skrz dýku a sekl mě do ramena. Tu bolest nedokážu popsat, ale byla nepředstavitelná. Harry meč vytrhl a byl připravený mi useknout hlavu, když tu se najednou zvedl do vzduchu a meč mu zmizel. Byl tak čtyři metry nad zemí a když jsem se otočil uviděl jsem svého tátu s Jamesem. Táta měl nataženou ruku a zářila mu z ní energie. Harry evidentně zaznamenal, že má problém, takže se snažil pohnout, avšak ho táta stále držel.
Nick: Jamesi teď!
James dupl do země a vynořil se obří kámen, který vší silou mrštil do Harryho. Harry odletěl daleko a vypadalo to, že se po tomhle nepohne. Táta ke mně přiběhl.
Nick: Ethane, jsi v pořádku?!
Ethan: Jo neublížil mi tak moc.
James: Ten se už jen tak nepostaví, ten kámen by zabil i mě.
Nick: Musíme tě odnést domů, tady to není bezpečné.
Ethan: Dokážu vstát.
Vstal jsem a šli jsme domů, kdybych ty knihy neschoval tak mám teď určitě problém, ale musel jsem se už dozvědět co v tom deníku je.
