Byla tma a jediné co jsem slyšel byl křik Emily, chtěl jsem jí najít, ale nemohl jsem se hýbat. Najednou jsem padal a dopadl jsem tvrdě na zem. Byla tam tma a zároveň světlo, měl jsem pocit, že mě někdo sleduje, otáčel jsem se, ale nikde nikdo. V tu chvíli se ozval něčí hlas.
Muž: Fakt se to Edgarovi povedlo.
Postavil jsem se a otočil jsem se na stranu, od které byl slyšet hlas.
Ethan: Kdo to je?! Ukaž se!
Muž: To by se ti líbilo co? HA, mě vidět nechceš, jsem tvá noční můra.
Ethan: Já nemám noční můru.
Najednou vyšel muž, který mi připadal neznalý a tajemný. Měl dvě jizvy přes oči, evidentně byl slepý.
Ethan: Kdo kurva seš?!
Muž se ke mně dostával blíž a blíž a já se najednou nemohl zase hýbat. Přišel ke mně a pomalu řekl.
Muž: Já jsem Hunter...Tobě to asi nic neříká, ale tvá matka...
V tu chvíli jsem sebou škubl zlostí.
Hunter: Dobře ví kdo jsem, dokonce i ty jsi se potkal s mým zplozencem.
Chvíli jsem nechápal co se mi snaží říct dokud nezvedl ruku a v ruce se objevila známá fialová barva. Zíral jsem. Nevěděl jsem co říct.
Hunter: Ano, když to tak řeknu tak Harry je můj syn, ale teď se vrať do reality.
Přišel ke mně a cvrnknul mě do čela, najednou jsem se zpocený probudil v posteli. Za mistra jsem si nemohl vzpomenout jestli se mi to zdálo a nebo ne. Prohrábl jsem si obličej a podíval jsem se na druhou stranu postele. Kate tam ležela polonahá, a tak jsem jí přikryl. Vyšel jsem ven z domku a stál jsem opřený o stěnu. Dost holek procházel kolem a dívali se na mě. Možná protože mám vypracované tělo a byl jsem nahoře bez jakéhokoli oblečení. Najednou se otevřeli dveře a já se otočil. Byla to Emily. Držela se za hlavu a měla kruhy pod očima.
Emily: Nikdy už nebudu pít.
Ethan: Dobré ráno **zasmál jsem se**
Emily: Moc vtipný Ethane. Jak koukám taky sis užil.
Podíval jsem se na ní stylem, jako vážně?
Emily: Ale prosím tě, viděla jsem Kate, nemusíš to skrývat.
Ethan: Wow!
Emily se zasmála a najednou se pozvracela. Docela jsem se jí vysmál, ale vešel jsem zpátky, abych Kate oznámil, že musíme jít. Vešel jsem do pokoje a viděl jsem, jak se Kate zrovna probudila.
Kate: Dobré rááááááááá! OTOČ SE! NEMÁM NA SOBĚ OBLEČENÍ!
Ethan: Ježíš promiň.
Otočil jsem se a po nějaké době mi poklepala na rameno. Stála tam a usmívala se na mě, řekl jsem, že musíme odejít. Kate mě jenom obejmula a dala mi pusu. Já si vzal věci a zamával jsem jí na rozloučenou. Šli jsme po cestě zase domů, když už jsme byli doslova před kopcem, kde se nachází Jamesovo dům spatřil jsem, jak se zrovna někam chystají. Stál tam Táta, James a Jacob. Došel jsem k nim.
Ethan: Nazdar, co se to tad...
Přiletěla mi taková facka až se mi zatočil svět. Táta mě chytl pod krkem a díval se na mě.
Nick: Omluvíš se nebo budeš malej parchant, který se jen tak vytratí?
Ethan: Dobře fajn, promiň táto.
Táta mě pustil a najednou z ničeho nic do mě Jacob kopl. Spadl jsem na zadek a díval jsem se na něj. Jacob jako vždy ruce v kapsách a díval se na mě jako kdybych byl kus hovna.
Ethan: A to bylo za co?
Jacob: Protože si prostě čurák, který se musí chovat jako děcko, se divím, že ti Nick pořádně nerozbije hubu.
Ethan: Já ti dám děcko ty hajzle!
Zvedl jsem se a chtěl jsem mu dát pěstí, ale Jacob vytáhl ruku z kabátu a měl na špičce prstu malý plamínek. Táta mu stihl ruku odstrčit, aby mě netrefil, ale výpad mi i tak vykryl, jen mě strčil.
Jacob: Jako vždy jsem vykryl tvůj útok.
Nick: Oba se uklidněte, je zbytečné se tady takhle hádat. Ethane a Emily, máme v plánu najít zbylí tým.
Ethan: Počkat cože? Nás je víc?!
Nick: Ano, každý je asi stejně silný jako tady Jacob.
Jacob: Přesně tak, vlastně jsou to jakoby moji bratři. Vyrůstali jsme spolu a trénovali.
James: Teď je musíme najít, jenom pro informaci jsou čtyři. Jmenují se John, Jacob, Chris a Craig. Jacoba už znáš, a ten zbytek musíme najít. Ozval se nám tady Jacob a ještě jeden, zbytek zatím nic.
Ethan: A kdo je ten jeden?
James: Jmenuje se Chris, trénoval a trénuje vzduch a...
Jacob: A je to Jamesovo oblíbenec!
James: Ale no tak Jacobe, nebudeš tady bre....
Jacob: Vždyť je to pravda! Chris je tvůj oblíbenec a to přiznej!
Nick: Jenom tak mimochodem, ty jsi můj oblíbenec. Vím že tě to nezajímá, ale je to tak. Každý má někoho komu se líbí.
Ethan: Dobrý, tohle nikam nevede. Prostě jsou mistři, kteří jsou vaši žáci když to tak řeknu?
James a Táta řekli na ráz Ano. Jen jsem kývl a otočil jsem se na domovní dveře, kde jsem uviděl Toma, jak zkouší jít na světlo. Potom se mi doslova zastavilo srdce, když jsem uviděl, jak vyšel a sluneční záře na něj dopadla. Chtěl jsem ho jít zachránit, ale nebylo před čím. Tom se na sebe díval a nic se nedělo. Když to uviděl James, tak se k němu rozeběhnul a kontroloval každé místo na jeho těle. Potom se otočil na mého tátu, který taky vypadal překvapeně.
Nick: Je to možné?
James se začal smát se slzami v očích.
James: JO!
Tom: Já to nechápu, proč jsem neshořel?
Nick: Dá se to vysvětlit, ale proč to ti já nepovím. Aspoň je to dobrá zpráva.
Tom: Takže budu moct jít s vámi?
James: Samozřejmě proč by si nemohl.
Tom se usmál a šel ke mně a dal mi ruku kolem ramen.
Tom: Aspoň si tu cestu užijeme ne?
Usmál jsem se, byl jsem fakt rád, že i když je Tom teď Deathshadow, tak i tak je v pořádku.
Nick: Výborně, tak vyrazíme.
Vzal jsem si nějaké věci a vyrazili jsme. Byl jsem zvědavý, jak budou žáci mého táty a Jamese vypadat.
