Šli jsme už několik dní a nebyla to nějaká speciální cesta, prostě jsme šli, povídali si a někdy se zastavili, přespali na kopci a zas jsme pokračovali. Táta a James si neustále povídali, já si povídal s Tomem a smáli se skoro celou cestu a Jacob šel vlastně sám, což jak nám několikrát řekl mu nevadí. Jednou večer jsme se utábořili a mně nějak nešlo spát, tak jsem se posadil a prolnul jsem si oči.
Jacob: Už je po večerce.
Ethan: Neříkej, já prostě nemůžu usnout.
Jacob: Tak si pojď sednout aspoň k ohni.
Sedl jsem si a zíral jsem do ohně, Jacob vypadal, že už je taky unavený, ale nějak nereagoval.
Ethan: Hele, klidně to vezmu za tebe jestli chceš.
Jacob: To je dobrý, už jsem měl hlídku tolikrát, že už jsem na to v podstatě zvyklý, spíš ty by ses měl vyspat vole, zítra se budeme muset rozdělit.
Podíval jsem se na něj překvapeně.
Ethan: A jaký je důvod?
Jacob: Je to snad prosté ne? Když půjdeme takhle ve skupině, bude to brát hrozně času, takže se rozdělíme a půjde každý svou cestou.
Ethan: Aha, inu dobrý, dává to celkem logiku.
Jacob se pousmál a řekl.
Jacob: Nemůžu se dočkat až uvidím Craiga, s ním je vždy taková hrozná sranda.
Usmál jsem se, i když jsem ani nevěděl o koho se jedná, ale bylo to poprvé co jsem viděl Jacoba se usmívat. Zíral jsem do ohně a byl jsem rád, že se děje něco zajímavého. Musel jsem se na to zeptat.
Ethan: Jacobe?
Jacob: Ano? Co je?
Ethan: Když si říkal, že jste bratři, tak jaký máš k nim vztah?
Jacob si jenom povzdechl a vypadal, že nad tím seriózně přemýšlí. Po nějaké době se odmlčel a odpověděl tak arogantně, že bych mu dal nejradši dělo.
Jacob: Všichni jsou to čuráci, každý je nějaký SPECIÁLNÍ! Prostě jsme jenom banda čuráků, kteří neměli na výběr a museli jít trénovat. I když jsem je dost dlouho neviděl, tak i tak je vidět moc nechci.
Ethan: Tohle by si upřímně neměl říkat.
Jacob: Mohl by si držet hub-
Ethan: Já to myslím kurva vážně, to ti fakt nevadí, že je vůbec nechceš vidět?
Jacob se odmlčel a chvíli se zadíval do ohně, na větu mi neodpověděl, protože v tu chvíli se probudil můj táta. Bylo to k smíchu, jelikož se posadil, zívl a díval se kolem sebe, čekal bych že z něho vypadne něco na styl kde to jsme.
Nick: Dobré ráno! Jak jste se vyspali?
Oba jsme odpověděli, že jsme moc nespali, nad tím táta jen mávnul rukou. Postavil se a probudil Jamese a Toma. Oba vstali a mnuli si oči. James poklepal Toma po zádech a šli k ohni. Chvíli jsme si povídali a poté jsme se dostali na téma rozdělení.
Nick: Takže, to aby jsme šli všichni za jedním mistrem je zbytečně moc času. Takže se rozdělíme a půjdeme každý pro někoho jiného. Viděl bych to tak, že Ethan a Emily půjdou spolu pro Johna. James a Tom půjdou pro Chrise, a já a Jacob půjdeme pro Craiga.
Ethan: Dobrá, takže kde se nachází John a kdo to vlastně je?
Nick: Inu, John je jednoduše řečeno ochránce a mistr vody ve městě Royal Waterways. Nad tím městem vládne právě John. Je moudrý a vládne silnou rukou. To město je na severu.
Ethan: Inu dobrá, asi rovnou vyrazíme. Přejte nám hodně štěstí.
Táta mi dal do batohu pár nožů a nějaké jídlo a vyšli jsme. Šli jsme přímo na sever a šli jsme celkem po rovině a bez problému, což na dobu ve které jsme vyrazili, bylo nezvyklé. Přespávali jsme kde se dalo, zastavovali jsme se ve vesnicích, dávali si jídlo a pití, a hned jsme vyrazili dál. Už jsme viděli ceduli s jménem Royal Waterways. Když jsme vešli do města, byl to velice zvláštní pocit. Okamžitě jsem věděl, že nás někdo sleduje, a taky že sledoval. Ušli jsme pár kroků a před námi se objevil starý muž, jeho obličej byl celý vrásčitý, a celkově vypadal male a křehce. Po chvilce na nás promluvil.
Děda: Dobrý den, mladý pane a paní, vítejte v Royal Waterways, přišli jste kvůli odpočinku, či vás sem nese osud?
Podíval jsem se zmateně na Emily, která vypadala, že za chvíli vybuchne smíchy. Otočil jsem se zpátky k dědovi a v klidu jsem odpověděl.
Ethan: Hledáme Johna, mist---
Děda: Mistra vody! Naše velkého panovníka! Pokud tak moc toužíte ho potkat, zavedu vás za ním.
Děda se otočil a pomalým krokem se vydal směrem k hradu, v celém městě byl takový divný pocit klidu, který byl opravdu nezvyklý. Celou cestu jsme si prohlíželi domy, obyvatelé, kteří se usmáli a mávali nám na uvítanou a celkový klid města. Už jsme stáli před bránou a vešli jsme dovnitř. Vnitřek hradu byl na oko opravdu zvláštní, závěsy a koberce měli modrou barvu a nad námi vyseli svícny. Šli jsme stále rovně než jsme došli před hlavní dveře. Děda do nich pouze lehce strčil a dveře se otevřeli. Myslel jsem si, že tam bude místnost s trůnem, na kterém bude John sedět, avšak mýlil jsem se. Stáli jsme před takovým malým rybníkem, uprostřed vody byl kámen a na něm seděla osoba v meditačním sedu. Kolem něho poletovaly kapky vody, jako, kdyby byly bez tíže. John seděl v klidu a byl soustředěný. Po chvilce promluvil.
John: Copak se děje Arthure? Nějaké zprávy?
Děda se uklonil i když ho John ani neviděl a pomalu řekl.
Děda: Máte návštěvu, mistře Johne.
John: Návštěvu? Koho.
Kapky vody, které se vznášeli nad ním najednou spadli kolem něho. John se v klidu postavil a otočil se na nás. Udiveně jsem se na něj díval. John byl mladý, pohledný muž s hnědými objemnými vlasy a kotletami na stranách tváří. Měl modré oči, rovný nos a velký úsměv s bílými zuby. Měl na sobě temný kabát s bílým pláštěm z bílého vlka. Jeho modré oči se rozzářily, když nás uviděl.
John: Ale Arthure, to jsi měl říct, že nás přišli navštívit děti nejvyššího mistra.
Děda vykulil staré oči a uklonil se Johnovi.
Děda: Omlouvám se mistře Johne, je mi to trapné.
John: Nic se nestalo, teď nás prosím na chvíli nech o samotě.
Děda se znovu uklonil a opustil místnost. John luskl prsty a kámen s malým rybníkem zmizel. Na zemi už byla normálně podlaha. John přišel k nám a podal mi ruku.
John: Ty musíš být Ethan že?
Ethan: Ano, pane.
John: Tykej mi prosím, a kdo jsi ty, krásná dámo?
Emily: Emily....
John ji vzal ruku a políbil jí. Narovnal se a díval se na nás. Až teď jsem si uvědomil, jak je vlastně vysoký, já se svými 180 jsem pomalu zvedal hlavu vzhůru. John měřil nějakých 190cm.
John: Tak, teď se dostaneme k tomu hlavnímu. Jaký je důvod vašeho příchodu?
