Ethan: Jak to myslíš?
Jacob: No, ten debil je ve vězení.
John se pousmál a Emily se tvářila dost zmateně.
John: Zase se Graig dostal do problémů. To je u něj tak časté, jako pro nás dýchání.
Jacob: Zase musíš mít připomínku že jo!
Trochu jsem se pousmál tomu, jaký jsou to vlastně rivalové, ale nic s tím nemůžou udělat. Jacob a John, nejen že jsou to protiklady ve schopnostech, ale i jejich povaha je úplný protiklad. Chytla mě myšlenka, jestli tohle chování bylo vždycky, nebo se něco stalo a Jacob je nasranej na Johna. Nechal jsem to radši být.
Ethan: Kde se nachází ten Craig?
Jacob se na mě otočil a očima se na mě zaměřil.
Jacob: Možná na tom nejhorším místě. Město CrystalPeak.
John který se tomu všemu v podstatě celou dobu smál, tak se chytil za hlavu. Já se díval na Jacoba nechápavě.
Jacob: CrystalPeak je město, kde se těží různě materiály, ale hlavně se tam těží krystaly. Král, který tam vládne stojí no, jednoduše řečeno za kus hovna. Namyšlený, chamtivý a pýcha mu přerostla přes hlavu. Ani jednoho z nás nerespektuje.
John: Hádej Ethane, kvůli komu.
John se zase pousmál a trochu se uchechtl, Jacobovi vyskočila na čele žilka a otočil se na Johna.
Jacob: Chceš se předvádět co? Co kdybych ti řekl že to, co se stalo ve CrystalPeaku, bylo úplné minimum, co si udělal ty.
John: Odbouchli jste jeden důl, kvůli tomu, že jste zkoumali svoje schopnosti, nesnažím se tě nějak urazit, pouze říkám tady Ethanovi....
John mě poklepal po rameni a já se na něj podíval stylem, co to sakra dělá.
John: Proč nás všechny, kvůli vaší kravině nemají tam rádi.
Jacob vydechl a řekl.
Jacob: Takže mám návrh, já se pokusím najít Jamese a Toma a vy tři půjdete za Nickem.
Podíval jsem se na Emily a ona přikývla, John se usmál a bylo mi jasné, že půjde.
Ethan: Fajn, to půjde. Kdy chcete vyrazit?
John se usmál.
John: Já bych vyrazil rovnou hned. Nenecháme ho tam čekat ne?
Kývl jsem na Jacoba a vyšli jsme. Jacob se neustále koukal nasraně na Johna. Ty dva se fakt neměli rádi. Putovali jsme krajinou a bylo jasné, že jdeme do nějaký dolů. Místo lesů a řek jsme spíš šli do hor. V jeden moment, jsme museli sedět u ohně tak blízko, aby jsme se pořádně zahřáli, protože byla opravdu zima. John si celou cestu buď zpíval a nebo si prohlížel krajinu plnou vrcholků a šutrů. V jeden moment jsme už po několika dnech narazili konečně na ceduli oznamující, že CrystalPeak není daleko.
John: Prima! Tak už se konečně blížíme.
My s Emily, kteří jsme stále ještě vydýchávali kopec, který jsme s těží vylezli, tak jsme si oddychli. Po několika hodinách jsem už zahlédli celé město. To místo z dálky vypadalo až depresivně. Doly, ale zároveň i třpyt krystalů. Bylo vidět, že dané město je bohaté na horniny. Hned jsem si usmyslel, že by ten jeden krystal šel sehnat, ale přešlo mě to docela rychle, když mi John cvrnknul do ucha.
Ethan: Co je?
John: Že ty přemýšlíš, že by sis uklohnil jeden krystal.
Podíval jsem se na něj, s obočím zvednutým a sám sebe jsem se zeptal, jestli náhodou neumí číst myšlenky. John se zasmál.
John: Je ti to vidět na obličeji, já byl stejný.
Vstoupili jsme do města a já s Emily začal pozorovat místní domy. Každý z nich měl u dveří svůj vlastní krystal, přišlo mi to velice zajímavé, že by tím uctívali krystalového boha? Té myšlence jsem se zasmál. Pokračovali jsme a před námi byly schody, dlouhé tak, že už jenom od pohledu mě začaly bolet nohy.
John: Tak, když se nám podaří toto vyjít, tak jsem přišli před práh krystalové království. Doufám, že jste si zahřály lýtka a stehna, protože tohle bude mazec.
Vydechl jsem vyčerpáním dříve než jsem udělal první krok, když jsem zvedl hlavu, tak mě John s Emily přitáhl k sobě, chvíli jsem nechápal, než se pod námi začala objevovat pára, nebo byly to mraky? Uměle vytvořený mráček od Johna nás zvedl a začali jsme stoupat vzhůru. Pouze jsem se podíval dozadu, abych mohl vidět ten výhled a řeknu vám, to bylo něco. Krystaly se třpytily až nahoru a vytvářely úžasnou podívanou. Z ničeho nic jsme přistáli a stáli jsme před vstupem do hradu. Před vstupem stáli dva vojáci, řekl bych spací vojáci, protože chrápali tak, že to muselo být slyšet na míle daleko. John přišel k nim a odkašlal si.
John: AHM AHM, můžeme dál?
Vojáci se probuzením lekli a spadli na sebe. Brněním se třeli o sebe a ani jeden nevěděl, jak se postavit. Já a Emily, kteří jsme v záchvatech smíchu pozorovaly to divadlo a když jsme se podívaly na sebe, tak jsem pláčem pomalu ležely na zemi. Po chvíli smíchu jsme jim pomohly na nohy. Vojáci se opravili a pustili nás dál, nechtěli slyšet ani jedno slovo. Po vstupu do hradu nás uchvátil hlas pocházející z místnosti před námi. John šel první, já po jeho boku a Emily na druhém. Když jsme vstoupili, tak jsme viděli nádherný vysoký trůn, plný drahokamů a vysoký několik metrů. Na něm seděl by řekl až obézní muž, držící v ruce džbán a křičel na muže před ním. Ten muž nebyl nikdo jiný než můj otec, Nick.
Král hor: Žádné ale, žádné sliby, nic nechci slyšet.
Nick: Určitě se půjde nějak dohodnout, řekněte, kdy jsem vás naposledy nějak zradil. Však jsme to už několikrát řešili.
Král hor se napil a zachroptěl.
Král hor: To byl ještě malý kluk, dal jsem mu šanci a on neuposlechl. Už je to dospělý muž a ponese si následky za své činy. Nemám důvod ho pou......
Král se najednou zarazil a zíral na nás svýma prasečíma očkama. Nick se taktéž otočil a když nás spatřil, tak mi přišlo, počkat je to možné? On se na mě usmál?! Co se stalo. John si pohladil plášť a postavil se vedle Nicka.
John: Zdař mistr, pane králi. Jste stále zdráv?
Král se opřel o svou druhou bradu, koruna mu skoro padala z vrásčitého čela.
Král hor: Ale ale ale, další ze čtyř šílenců, kteří mě chtěli zabít.
John se pousmál.
John: Zabít? To snad nebude nutné, pane králi.
Král zvedl obočí a vystrašeně se díval na nás s Emily. Začal se tak divně třepat a najednou začal křičet.
Král hor: CHTĚJÍ MĚ ZABÍT! CHTĚJÍ MĚ ZABÍT!
Nick se podíval na Johna a John mu nervózně pohled opětoval.
Nick: Ach jo, tohle nedopadne dobře.
