Rychle jsem oddechoval a snažil se dostat z páky, kterou na mě Jacob tlačil. Zahlédl jsem svého tátu, jak jde k Jacobovi a dává mu ruku na rameno.
Nick: Už ho nech, dostal co si zasloužil, ale nemusí olizovat zem ne?
Jacob se asi minutu díval na Nicka, a potom mě pustil. Když jsem se zvedl masíroval jsem si krk a ruku. Jacob přišel ke stolu kde seděl James.
Jacob: Jako na to, že si mě trénoval asi před deseti lety, si celkem zeslábl.
James: To víš, už nejsem nejmladší.
Chvíli se na sebe dívali a potom se začali smát. Divil jsem se co se děje, když Jacob obejmul přátelsky Jamese. Podíval jsem se na tátu a divil se, že se netváří jako já. Můj táta se smál s nimi.
Ethan: Co se tady sakra děje?
Jacob se otočil a díval se na mě. Ještě jsem si toho nevšiml, ale zornička v oku kde měl jizvu byla rozpálená. Byl v ní oheň. Jacob chytl Jamese do kravaty.
Jacob: Takže, já jsem trénoval s těmahle retardama, Nick mě učil pointu energie a tady James zase jak se používá oheň. Trénink trval asi deset let, a teď přišel čas, abych přišel a pomáhal.
Nick: Přesně tak, tady Jacob začal trénovat chlapce, kteří mají ohnivé schopnosti.
Byl jsem překvapený proč mi táta o tom nic neřekl, chvíli bylo ticho a potom se Jacob zeptal.
Jacob: To jsem fakt přišel jako první? A to většinou chodím pozdě.
James: Většina ještě neodpověděla na náš dopis ohledně Eleanory.
Ethan: Počkat vás je víc?!
James: Samozřejmě, trénoval jsem každého kdo má aspoň schopnost, kterou já ovládám. Měl by dorazit můj žák větru, žákyně vody a žák země. Oheň už dorazil.
Takže jich je víc. Táta a James se spojily a začali trénovat, byl jsem překvapený, ale zároveň hrozně zvědavý, jak budou vypadat. Tom se najednou postavil.
Tom: Záleží co teď bude, dokud nedorazí ostatní.
Ethan: Já musím vyrazit do vesnice, musím tam něco vyřešit.
Nick: Tak to v žádném případě, nemůžu riskovat to, že tě tam někdo najde.
Otočil jsem se ke dveřím.
Ethan: Upřímně je mi to u prdele, fakt tam musím jít.
Nick: Kurva poslouchej mě!
Odešel jsem a zabouchl dveře a šel jsem pomalu do vesnice, celou cestu jsem přemýšlel o mámě. Když už jsem byl daleko od domu, tak jsem se zastavil.
Ethan: Emily, vylez! Vím že tu jsi.
Emily vylezla ze stínu, měla sebou luk a nůž. Otočil jsem se na ní.
Emily: Promiň, ale musím jít s tebou, nechci riskovat.
Ethan: Poslal tě táta, že jo.
Emily se jenom zasmála.
Emily: Právě že ne, utekla a nikdo si mě nevšiml.
Ethan: Šikovná.
Usmál jsem se a kývl jsem hlavou, že můžeme vyrazit. Emily se šla semnou a povídali jsme si. Emily vyprávěla, že na té cestě se nikde nezastavovala a šla stále. Já zase jak jsem se poznal s barmanem a jak Harry neustále útočil. Emily uprostřed konverzace začala plakat.
Ethan: Co se děje?
Emily: Je mi hrozně líto mámi.
Ethan: Teď je už na lepším místě, až se vrátím spojím se s Connorem a Otcem a bude to dobrý.
