Edward se otočil a držel si půlky obličeje. John v obličeji neměl známky emocí a pohled mu opětoval.
Edward: (Jak to udělal? Proč jsem to nečekal?)
John: V tvém pohledu je vidět, že si extrémně překvapený, že jsem se tě dotkl.
Přikrčil se a meč měl namířený přímo na jeho krk. Edward se narovnal a obličej už měl v pořádku. Najednou se z rozbité brány začali dostávat dovnitř deathshadowové. Rose se na mě podívala a já jsem jí pohled opětoval. Stiskl jsem meč a vyběhl jsem na něj. První deathshadow se na mě rozběhl a já jen sekl po krku. Emily si vzala luk a bránila mě ze zad. Za tu dobu, co my jsme válčili s pěšáky, John se zase dostal do potyčky s Edwardem. Když jsem používal energii, vždy jsem toho jednoho deathshadowa zabil, ale najednou jsem ucítil vzduch a za mnou byl Edward. Měl nataženou ruku, připravenou na to mě praštit přímo do obličeje. Ještě před tím, než se to stalo, tak John přiběhl a sekl. To byla léčka, a John místo mě dostal ránu přímo do brady. John odletěl a dopadl na zem. Edward mě vzal a odhodil pryč od deathshadowů. Emily na něj vystřelila, ale on šíp chytil těsně před tím, než do něj šíp narazil. Podíval se na Emily smrtelným pohledem. Toho jsem využil a sekl jsem po jeho nohách. Jen jsem si všiml, jak mu na nohách vyběhla žíla a meč se o nohu zasekl, jak kdybych sekl do stromu. Otočil se na mě a praštil semnou o zem. Ležel jsem na zemi a Edward držel v ruce šíp, chtěl ho do mě zabodnout, ale Emily přiběhla a začala ho lukem škrtit. Edward se jí pokusil bodnou šípem, z toho se mi stáhnul žaludek a sáhl jsem po noži. Přímo do stehna a k mému překvapení byl Edward tak moc zaneprázdněný, že jsem byl schopný ho dostat na zem. Vzal jsem dýku a chtěl jsem ho bodnout do obličeje. On chytil tu čepel zubama a odstrčil mě. Emily chytl pod krkem a začal na ni mluvit. Začali se mi klepat ruce a měl jsem mlhu před očima, ale viděl jsem jak na ní mluví.
Edward: Ty si ta krvavá mrcha? Čekal jsem něco lepšího.
Emily najednou celá ztuhla, čekal jsem, že má nějaký záchvat nebo něco, ale ono to bylo zajímavější. Její zorničky byly najednou rudý jako krev a Edward ji pustil. Držel se za krk a plival krev. Díval jsem se zmateně, protože jsem nechápal co udělala. Uslyšel jsem rychlé kroky a uviděl jsem modrý plášť. John se probudil a útočil na Edwarda. Trefil ho a usekl mu obě ruce, byl tedy bezmocný a ležel na zemi. John k němu přišel a dal mu meč ke krku.
John: Co tu děláš? Tentokrát pravdu!
Edward se jenom zasmál.
Edward: Už jsem ti řekl, přišel jsem zabít tohohle bastarda.
Tentokrát jsem to už nevydržel a dupl jsem mu do obličeje. John mě chytl za límec a odhodil. Díval se na mě tak naštvaně, až jsem se radši zklidnil. Otočil se na Edwarda a pokračoval.
John: Co má v plánu Eleanora?
Edward: Přijdu ti jako hlupák? Myslíš, že ti řeknu plán matky?
John: Řekneš, jinak zemřeš.
Zatlačil na meč, až mu vytekla trocha krve z krku. Edward se začal smát a řekl:
Edward: Vyhrožuj mi, ale nic ze mě nedostaneš.
Najednou mu ruce zpátky narostly a on praštil do země. Všichni jsme se zakryli před ostrými kameny. A když se prach ztratil, Edward byl pryč. John se díval na jeho městečko, které bylo pokryté smogem. Brána hořela a on se díval vystrašeně.
John: Je to horší něž jsem čekal. Takže, tohle je to s čím budeme zápasit?
Hluboce jsem dýchal a po chvíli jsem mu odpověděl.
Ethan: Ano, tento je zrovna speciální a silný. Bojoval si s ním dobře.
John se díval na své obyvatele, kteří se došli podívat co se stalo. Šel k nim a začal na ně mluvit. Já jsem za tu dobu došel za Rose a kontroloval ji. Rose byla mírně zadýchaná a vypadala unaveně. Pomohl jsem jí ze země na nohy a přitom se díval na Emily. Přišla ke mně a obejmula mě. Mezi tím přišel John s odhodláním ve tváři.
John: Přišel jsi pro pomoc, řekl jsem si, že to odmítnu kvůli mému městu, ale teď vidím, že má pomoc je opravdu nutná. Kdo všechno v tom je? Ptám se jestli máme vůbec šanci.
Ethan: Můj otec, James, Jacob, Tom, Já a Emily a potom ještě ty dva.
John přikývl a držel pouzdro s mečem, otočil se na Rose.
John: Ty tu zůstaneš, budeš bránit tohle město.
Rose: Cože?! Ne! já jdu s vámi!
John: Ne, tohle vyřeším já, ty budeš chránit život v tomhle městě, to je rozkaz.
Pohladil jí po vlasech a vydal se směrem k bráně. Jedním máchnutím smog zmizel a oheň byl uhašen. Naposledy se otočil a vyšel, já za ním doběhl a začal jsem ho následovat. Emily nás pomalu následovala a já pokračoval vedle Johna, najednou položila Emily ruku Johnovi na tvář. Jeho jizvy byly uzdravené a mířili jsme po cestě do tábora, kde jsme byli předtím. John se po cestě neustále vyptával na všechny. Když jsem zmínil Jacoba, tak z čista jasna jsme stáli v táboře. Ohniště bylo ještě rozehřáté, ale v okolí nikdo nebyl. Najednou se z poza stromu objevila osoba v kápi. John si dal ruku na pouzdro a byl připravený nás s Emily bránit. Najednou osoba promluvila.
Osoba: Tak tebe, jsem tu zrovna nečekal.
Měl v ruce oheň a hodil ji po nás, John ho jedním máchnutí uhasil a usmál se. Byl to Jacob, který se vrátil z výpravy. Bylo zajímavé se dívat na Johna, který se na Jacoba usmíval, a poté úplný protiklad.
John: Jacobe! Bratře!
V Jacobovo pohledu byla čistá nenávist. Bylo vidět, že tyhle dva se v lásce nemají, ale John i tak přišel k Jacobovi a dal mu ruku na rameno. Jacob se začal klepat vztekem.
Jacob: Nech toho, jinak.....
John: Jinak co? Jacobe, neviděli jsme se už tolik let a stále si rozčílený?
Jacob: Ještě chvíli mluv a uvidíme, kdo bude rozčílený!
Ethan: Dobrý, nebudete se tady hádat, jak nějaký děcka. Minulost je minulostí, teď se soustřeďme na to co nás čeká, mimochodem kde je můj otec?
Jacob se na mě podíval a řekl.
Jacob: Tvůj otec, teď smlouvá o tom, aby pustili našeho mistra země z vězení.
