Běželi jsme kupředu lesem a naráželi jsme stále na nějaké pasti, které tam na nás táta připravil. Já to zvládal docela lehce, ale moje sestra Emily na tom nebyla zas tak dobře. Většinou zakopávala a nebo spadla do jámy, takže jsem jí musel pomáhat. Třeba dneska se jí tohle stalo.
Emily: Ethane! Pomoc!
Ethan: No tak Emily, začni se snažit.
Emily: Vždyť se snažím.
Ethan: Tak pojď.
Podal jsem jí ruku a vytáhl ji nahoru. Oba jsme byli unavení, ale museli jsme doběhnout trať dlouhou ještě tak jeden kilometr.
Ethan: Odhadoval bych to tak na jeden kilometr.
Emily: Já taky. Tak poběž.
Vyběhli jsme a netrefili jsme ani jednu jámu. Už se blížil konec lesa, když tu na nás skočil panák. Věděl jsem co mám dělat. Vyskočit a praštit ho přímo do hlavy dřevěným mečem. Vyskočil jsem a praštil ho vší silou do hlavy. Emily se rozeběhla a zaútočila, ale minula. Vyběhli jsme z lesa a uviděli jsme náš domov.
Ethan: Uf, to nebylo tak špatný. Každý den se mi zdá, že jsme lepší.
Emily: Když myslíš, já si teda myslím, že mně to nejde.
Vzal jsem jí za rameno.
Ethan: Vím, že to zvládneš Emily, jen tomu dej čas.
Docházeli jsme k domovu, když tu se najednou otřásla zem a vyskočil z ní Tom. Emily se za mně schovala, ale já se jen smál.
Ethan: Haha tobě už to začíná jít Tome.
Tom: No jo jsem nejlepší víš jak.
Emily: Ahoj Tome.
Tom: Nazdar.
Usmál se.
Tom: Tak co? Už se u vás prokázala schopnost?
Ethan: Ještě ne, ale myslím, že jsme blízko.
Nick: Když myslíš.
Všichni jsme se naráz otočili a stál tam náš táta. Můj táta který se jmenuje Nick je neslavnější mistr na světě. Všichni ho znají a také je ze všech nejsilnější. Je mistr energie a my s Emily jen čekáme než dostaneme také schopnost. Táta naznačil, abychom na něj zaútočili, a tak jsme na něj se vtipným křikem vyběhli. Porazit ale našeho tátu není žádná legrace. Když jsme na něj skočili Tom a já zároveň tak nám jen podrazil nohy a to měl celou dobu ruce v kapsách. Emily ho chtěla praštit, ale on jí jen chytl ruku a pohladil jí po vlasech.
Tom: Dej tu nohu z mých zad panebože.
Ethan: To se ti lehko řekne.
Nick: Furt si myslíš, že jsi připravený?
Ethan: Nejsem snad?
Nick: Ne. Musíš ještě trénovat. Nezapomínej, že je ti teprve patnáct let.
Emily: A co já tati?
Táta se na ní usmál a znova jí pohladil po vlasech.
Nick: Ty taky ne Emily, ale nebojte brzy budete.
S Tomem jsme vstali.
Ethan: A to bude kdy?
Nick: Kdo ví? To se uvidí podle vašeho tréninku. Váš čas dnes byl strašný příště se více snažte.
Ethan: Emily zase spadla do jámy. Nemůžu za to, že mě zdržuje.
Táta se jen otočil a přilétla mi taková facka až jsem z toho spadl na zem. Táta se na mě díval a potom jen v klidu řekl.
