Chvíli jsem jí držel v náruči a čekal jestli ucítím tep. Jedna,dva,Tři a nejednou jsem ucítil tep. Se slzami v očích jsem se usmál.
Ethan: Emily....ty si to zvládla....
Tom: Ethane... ona je?
Otočil jsem se na něj se slzami v očích, ale s úsměvem.
Ethan: Je naživu!
Začal jsem brečet a smát se.
Ethan ONA TO PŘEŽILAA!
Tom koukal nechápavě, ale taky mu tekly slzy. Najednou jsem si všiml, jak se tekoucí krev začala vracet zpátky do těla. Položil jsem Emily zpátky na její místo a došel jsem k Tomovi. Tom se na mě otočil.
Tom: To děláš ty?
Ethan: Samozřejmě že ne, to bych ti musel vysvětlit.
Tom: No tak to mi vysvětli protože já tohle fakt nechápu!
Po chvilce vysvětlování Tom stál a koukal na Emily. Už se jí začala vracet barva a už vypadala jako živá. Skočil jsem k ní.
Ethan: Emily?
Emily se nadechla a vydechla, radost mi proběhla tělem, ale ještě před tím než jsem se jí stihl dotknout někdo zakřičel.
Starosta: OBA NA ZEM!
Tom se rychle otočil, ale v tu chvíli už po něm skočil voják a zavázal mu ruce a nohy. Vytáhl jsem meč a postavil jsem se před Emily.
Starosta: O CO SE SNAŽÍŠ! ŘÍKÁM NA ZEM!
Ethan: Pokud jí chcete, tak si pro ní pojďte!
Vojáci vyběhli a i když jsem nechtěl někomu ublížit, tak jsem musel. Ve chvíli co voják zvedl ruku s mečem jsem rychle sekl do jeho nohy. Voják se křikem spadl na zem a chytil si nohu. V tu chvíli jsem ucítil, jak mě někdo praštil do hlavy, jen jsem poté cítil, jak jsem spadl na zem.
Vesničané:(tiše) jsou nebezpeční měli bychom je zavřít do vězení a nebo je popravit. To by ale nevyšlo museli bychom hlasovat.
Probral jsem se na místě o kterém jsem nevěděl nic, ale po chvíli jsem poznal kde jsem. Byl jsem v soudní síni. Na pravé straně byli vojáci a na levé vesničané. Přede mnou stál soudce a povstal.
Soudce : Začíná soud o rozhodnutí dvou mladíků kteří se pokusili zabít mladou dívku. Soud povede Soudce vesnice Black cave. Soud tedy může začít.
Podíval jsem se vedle sebe a tam byl Tom připoután k zemi stejně jako já. Vypadal jako kdyby ho mlátili hodinu v kuse.
Ethan: Počkat! Tom s tím nemá nic společného!
Soudce: Mluví soudce chlapče. Jak se jmenuješ?
Ethan: Ethan. Jmenuji se Ethan.
Celý soud utichl a vyděšeně se dívali na mě. Soudce se na mě podíval.
Soudce: Vy tvrdíte, že jste Ethan? Ethan syn Mistra Nicka?
Ethan: Ano to jsem já a tak..
Soudce: Připadáte mi až moc jiný od vašeho otce. Váš otec který šířil lásku a svobodu, vás vychoval aby jste napadal mladší dívky?
Ethan: VY TOMU NEROZUMÍTE! TA DÍVKA JE MOJE SESTRA.
Celý soud vydechl a začali křičet.
Vesničané: TY VRAHU! TAKŽE TY CHCEŠ UBLIŽOVAT SVÉ RODINĚ!
Soudce: KLID V SOUDNÍ SÍNI!
Vesničané utichli a soudce pokračoval.
Soudce: zajímalo by mě jak vysvětlíte toto.
Ukázal na vojáka který držel list pergamenu. Voják začal číst.
Voják: Když jsme přiběhli do jeskyně stali tam dva chlapci a jeden z chlapců pil dívce krev a tak jsme...
Ethan: TAK TO NEBYLO. DĚLÁ TI TO DOBŘE SI TAKHLE VYMÝŠLET!
Voják se vyděšeně podíval na soudce. Soudce povstal.
Soudce: Ethane synu mistra Nicka. Tímto jsi uvržen do vězení na deset let s trestem smrti.
Ethan: TO NENÍ FÉR! JÁ PROTES...
V tu chvíli se vyrazili dveře od síně a dovnitř začal přicházet studený vítr. V sálu nastalo úplné ticho a slyšel jsem jen zvuk kroků. Podle zvuku jsem poznal, že se blíží ke mně. Najednou si někdo klekl k Tomovi. Byl to James! Ucítil jsem jak mi dopadla ruka na rameno. Byl to můj táta.
Soudce: Mistr Nick a Mistr James, jaké to překvapení, co si přejete?
Nick: No zkuste se zamyslet, možná to poznáte sám!
Táta se podíval na soudce děsivým pohledem až si Soudce sedl. Táta si dal ruce dohromady a začal chodit po síni.
Nick: Pokud dobře vím, tak můj syn není žádný vrah a nikdy k tomu nebyl tak vychován. Můj syn chtěl zachránit jeho sestru a mou dceru. Nevidím důvod proč mu dávat deset let vězení a trestem smrti.
Soudce: Ale....ale voják říkal že....
Nick: To co říkal voják nemusí být vždy pravda víte. Když jsem byl ve věku toho vojáka a stál jsem před soudem, tak se to stalo také. Voják na mě vrhl křivé obvinění z vraždy a soudce tomu uvěřil. I když pravda byla jiná udělal by jste stejnou chybu což bych vám doporučoval ať neděláte. Dohodneme se tedy takto, mého syna propustíte bez problému a bude zproštěn viny.
Soudce: TO nemohu udělat pane. Byl postaven před soud a tak dostane tres....
James: JAKÝ ZMRD TAKHLE ZMLÁTIL MÉHO SYNA!
Soudce doslova spadl ze židle. Voják s pergamenem se vyděšeně podíval na Jamese a začal couvat. Začal foukat silný vítr a voják s pergamenem vylétl vzhůru a letěl směrem k Jamesovi. James ho chytl pod krkem a podíval se mu přímo do očí.
James: To ty že?
Voják: Ano ale on provokoval.
James: Takže on provokoval?
James praštil s vojákem o zem až se obrátil prach. Ucítil jsem, jak se mi povolily pouta a postavil jsem se. Nick luskl a všichni jsme se ztratili v tyrkysové barvě. Ocitli jsme se před našim domem. Otočil jsem se na mého otce.
Ethan: Tati já se omlouvám.
Nick: hm
Táta mě praštil pěstí do obličeje až jsem spadl na zem. Chytl mě za košili.
Nick: Ani nevíš jak si mě nasral chlapče. Opustit sám a myslet si, že můžeš vydírat mistry? Co si o sobě myslíš!
Takže táta slyšel o tom jak jsem byl u mistrů. Táta mě pustil a ukázal na dům.
Nick: Tak a teď půjdeš dovnitř a omluvíš se mamince která se o tebe bojí celou tu dobu. NO BĚŽ! Já musím ještě vyléčit Toma. Postavil jsem se a šel jsem dovnitř. Mamka se otočila a ukápla jí slza.
Šla ke mně a vlepila mi facku na tvář.
