Dopadl jsem na kámen a zrovna vycházelo slunce. Hluboce jsem dýchal a ohlédl jsem se. Tom tam stál a zmateně se na mě díval.
Ethan: Dobré ráno...
Tom: To takhle vždy sedíš na kameni a vznášíš se?
Ethan: Samozřejmě že ne, jen jsem meditoval.
Tom se díval podezíravě, ale otočil se a šel k ohni. Vstal jsem a šel jsem za ním. Furt jsem měl v hlavě to, že se musím vydat na západ až jsem z toho narazil do stromu.
Ethan: Kurva!
Tom se otočil a šel mně a chytl mě za ramena.
Ethan: Co to dělá....
Tom semnou začal třást až se mi začala točit hlava. Po chvilce přestal a koukal na mě.
Tom: Musíš se probudit Ethane, čeká nás ještě dlouhá cesta.
Ethan: Jo já vím promiň, jen mám poslední dobou problém se spánkem.
Tom mě pustil a šel k ohni.
Tom: Pojď udělal jsem snídani.
Ethan: Ty umíš vařit?
Tom: Samozřejmě, mamka mě to naučila.
Sedl jsem si a přede mnou přistálo maso. Podíval jsem se na Toma, a potom jsem se dal do jídla, ale stále jsem přemýšlel nad tím co říkali mistři. Můj táta mě hledá a Emily chce umění krve? To je šílené. Tom najednou uhasil oheň.
Tom: Tak, nesmíme otálet, na západ je to přece daleko, takže si musíme pospíšit.
Vyplivl jsem kousek masa a podíval jsem se na Toma.
Ethan: POČKEJ, CO ŽE SI TO TEĎ ŘEKL!
Tom: No na západ ne? Tam jsme chtěli jít.
Ethan: Ne chtěli jsme...
A v tu chvíli jsem si vzpomněl. Brand může ovládat mysl, takže se možná stalo, že změnil trasu na západ. Díky Brandovi mu nemusím vysvětlovat proč se vydáváme na západ.
Ethan: Jo na západ jasně, tak vyrazíme!
Tom si vzal vak a já svůj a vyšli jsme. Celou cestu jsme šli po rovině. Došli jsme do vesnice a dali si pivo. Přemýšleli jsme, co budeme dělat a kde budeme hledat. Po vesnici jsme se zeptali pár babiček, jestli by nám neporadili s cestou a ty nám rádi poradili. Když jsme šli lesem cítil jsem, že nás někdo sleduje. Tom povídal něco o holkách a proto jsem neposlouchal.
Tom: No a nejvíc letí na svaly, to je věc, která se líbí 99% holek.
Ethan: Hele Tome, já si myslím, že nás někdo sleduje.
Tom: Ale prosím tě, kdo by nás chtěl sledovat.
Ve chvíli co to dořekl, tak se z ničeho nic vyřítila kláda na provazu. Tom stihl udělat kamennou zeď, ale to i tak nestačilo. Kláda narazila do zdi a ta se rozbila a odhodila Toma. Natáhl jsem ruku a zastavil ho pomocí energie když tu jsem slyšel ten známy hlas.
Harry: Dobrý nápad jak mě zabít, ale nevyšel ti co?
Ethan: Harry!
Harry se uklonil. Uviděl jsem jizvu, kterou jsem mu způsobil. Harry se usmíval.
Harry: Nebudu ti lhát Ethane, skoro si mě dostal, opravdu k tomu bylo blízko.
Ethan: Tak proč si kurva neumřel.
V tu chvíli přistál vedle mě Tom. Tom zvedl ruku ve které se vznášeli malé kameny.
Tom: Mrtvoly vstávají z mrtvých nebo se mi to jenom zdá.
Harry: Ale... ty máš kamarády Ethane? A umí ovládat kamínky, to je roztomilý, tvůj tatínek je James že?
Tom se začal klepat vzteky.
Harry: Tvůj táta se mě snažil už tolikrát zabít, ale nikdy mu to nevyšlo. Uvidíme jestli budeš stejně špatný...
Tom: DRŽ UŽ TU SVOJÍ HUBU.
Harry se začal hlasitě smát a podíval se na oblohu.
Harry: To že je syn tvého syna a nová generace mistrů? Otče poslouchej.
Ke komu to mluví? To jsem se ptal sám sebe v hlavě.
Harry: Tohle je tvůj vnuk a jeho ubohý kamarád z dalšího mistra? NIC VÍC NEMÁŠ?!
Ethan: O čem tady kurva mluvíš?
Harry se otočil na mě a podíval se přímo na mě.
Harry: Nedělej ze sebe debila, vím, že si tam za nimi včera byl.
Ztuhla mi krev v žilách, jak můžeš sakra vědět o mistrech.
Harry: Nějak s nimi komunikuješ že? Jen počkej já zjistím jak.
Tom: A mám tě!
Tom posunul ruku vpřed a Harry uskočil.
Harry: Vždyť si nic neudělal to je ta tvoje schopnos....
Najednou se ze země vynořila kamenná ruka, která chytla Harryho kolem pasu a zmáčkla ho. Harry vyplivl krev a díval se na Toma. Tomovi zářily zorničky hnědou barvou.
Harry: Jak? Jak jsi to udělal.
Tom: Jednoduchý trik ty idiote. Nalákat tě, aby si couvl do mé pasti jsem myslel jako těžký úkol, ale jak koukám tak i takový.
Udělal na mě v uvozovkách.
Tom: V uvozovkách génius jako ty do ní vlezl.
Harry: Ať mi uděláš cokoli nevyjde ti to.
Tom: Vážně?
Tom zmáčkl svou pěst tak silně až si vjel prsty do dlaně. Harryho tělo se rozdělilo na dvě půlky a všude byla spousta krve. Podíval jsem se na Harryho a pozvracel jsem se. Otočil jsem se na Toma.
Ethan: JAKO VÁŽNĚ TOME?
Tom: No co, zasloužil si to.
Ethan: VŽDYŤ SI HO...
Nadechl jsem se a vydechl.
Ethan: Prostě si to nezasloužil, radši si pospíšíme než se někdo objeví.
Utekli jsme od těla a běželi jsme rovně po cestě. Doběhli jsme na rozcestí a viděli nápis
BLACK CAVE
Byli jsme tak blízko až jsem se rozběhl směrem k vesnici. Tom ani nezaznamenal, že jsem vyběhl.
Tom: HEJ! Počkej ne?
Doběhl jsem do vesnice a rozhlížel se kolem. Celá vesnice byla taková osamělá, najednou mě doběhl Tom.
Tom: Hej, co děláš?
Ethan: Ona tady je, Tady je Emily!
Tom: Počkat vážně? A kde?
Ethan: Rozdělíme se, kdyby něco, tak mě najdi.
Tom skočil do zemi a zmizel. Já se rozhodl jít poptat po domech, hospodách a hledal jsem všude. Po nějaké době přede mnou vyskočil Tom.
Tom: Našel jsem tu jeskyni!
Ethan: KDE!
Tom skočil do díry a já skočil za ním. Neuběhlo ani pět vteřin a už jsem vyskočil z díry. Přistál jsem před velkým vchodem do jeskyně. Tom stál vedle mě a podíval se na mě.
Tom: Jdeme do toho?
Ethan: Jdeme!
Vyšli jsme do jeskyně a to co jsem viděl jsem si myslel, že nikdy neuvidím. Jeskyně měla uprostřed kulatý kámen na které svítilo sluneční světlo a na světle ležela Emily ze které vytékala poslední krev. Rozběhl jsem se proti ní na kámen a sedl si k ní a vzal jí do náručí.
Tom stál opodál a nevěděl co se děje.
