Bylo zvláštní, že po té ráně od táty byla ta facka jako štípnutí do tváře. Máma se na mě dívala naštvaným pohledem, ale později mě obejmula.
Ellie: Ethane, tohle, tohle prostě nemůžeš. Odejít z domu na tři týdny a nedát nám ani vědět co to s tebou je. Prostě ne.
Ethan: Omlouvám se, ale bál jsem o ní. Musel jsem odejít na těch pár měsíců.
Máma se odtáhla a dívala se na mě.
Ellie: Měl by si jít za Emily.
Ethan: EMILY! JE TADY?
Ellie: Je v pokoji. Měl by si...
Vyběhl jsem do pokoje a otevřel jsem dveře. Viděl jsem jí jak sedí na posteli a kontroluje si žíly. Jenom z dálky jsem viděl, že se klepe. Ve chvíli co jsem vešel do pokoje, tak to zaznamenala dost rychle, protože celá sebou škubla a dívala se na mě.
Ethan: Jenom klid, jsem to já.
Emily se postavila a skočila mi do náručí. Obejmul jsem jí a potom jsem si s ní sednul na postel. Celá se klepala.
Emily: Já.....já nevím co se stalo.
Ethan: No ovládla si krev takže...
Emily: Ale já to nechtěla! Já jsem ti přísahala, že to neudělám.
Ethan: Vždyť si utekla a chtěla si najít energii, ale potom jsi udělala rituál umění krve.
Emily na mě koukala jako kdybych byl blázen.
Emily: NE! Nic si nepamatuju.
Chvíli jsem na ní koukal a potom mi to došlo. Byla tady jedna spekulace, ale nevěděl jsem jestli je pravá a jestli ji budu moct dokázat. Došel jsem ke krbu a vzal jsem popel do ruky, vešel jsem do pokoje a hodil ho na zem. Popel pokryl celou podlahu.
Emily: Co to děláš?
Ethan: Něco zkusím.
Položil jsem ruku s energií na zem a prach během sekundy celý zmizel. Chvíli jsem čekal a najednou jsem uviděl, jak se něco začíná tvarovat na zem. Byla to podrážka boty. Vzal jsem svou botu a snažil jsem se jí dát do tvaru té která byla na zemi, ale byla moc malá. Bota Emily byla taky moc malá a zkusil jsem tam dát tátovo botu, ale ta taky nepasovala. Okamžitě jsem vstal, nasadil jsem si botu a běžel jsem za tátou k Jamesovi domů. Když jsem doběhl, viděl jsem, jak je James venku a vypadá nervózně.
Ethan: Čau, co tady děláš?
James: Čekám než tvůj táta vyléčí Toma, nechci se na to dívat.
Ethan: Jamesi já musím dovnitř.
James: Nepůjdeš tam.
Ethan: Promiň, ale já musím!
Vyrazil jsem dveře a viděl jsem, jak táta lečí Toma. Tom měl všude řezné rány. Táta se rychle otočil.
Nick: Co děláš Ethane!
Ethan: Tati vím kdo unesl Ellie!
V tu chvíli co jsem to dořekl mě chytl James do kravaty. Snažil jsem se vytrhnout, ale měl moc velký stisk. Táta rychle vstal.
Nick: Jamesi, no tak!
James mě pustil. Táta se na mě podíval.
Nick: Ještě jednou a v klidu, co tady děláš a jak to myslíš větou vím kdo unesl Ellie?
Ethan: Nevím kdo to udělal, ale vím že Emily někdo unesl.
Nick: Počkej vždyť odešla sama ne?
