Náhoda

Kapitola 9 - Naše dobrodružství

Ráno bylo najednou o dost hezčí.

Chvíli jsem jentak ležela v posteli a přemýšlela o včerejším večeru. O všech těch polibcích.

Jednu věc vím ale jistě, chci jich mnohem víc.

Po půl hodině jsem konečně vstala.

Plány na dnešek? No je pátek a jsou prázdniny, ale žádné zatím nemám.

Vešla jsem do kuchyně, abych si udělala oběd. Přecijen už je docela pozdě. 12:30.

Sedla jsem si s obědem na sedačku a pustila si telku.

Začal mi zvonit mobil.

Neznámé číslo. Že by Váďa? Ale nepamatuju se, že bych mu dávala svoje číslo.

"Ano?" zvedla jsem to.

"Ahoj Sofi," ozval se Váďa na druhém konci.

"Nepamatuju si, že bych ti dávala číslo," řekla jsem já.

"Petr," zasmál se.

"No že mi to nebylo hned jasný," zasmála jsem se taky.

"Napsal bych ti, ale je to na dýl, tak jsem ti radši zavolal," začal.

"No a o co jde?" zeptala jsem se.

"Zítra jedeme na chatu, přesněji řečeno ty, já, Gabča, Jonáš, Teri a Zdenda," aha takže všechny páry až na nás.

"Zní to dobře, pojedu ráda," usmála jsem se i když to nemohl vidět.

"Můžeš vzít i Sandru a Marka, alespoň bude sranda a pokojů je dost," zasmál se.

"Jo tak já jim to dám vědět," zasmála jsem se taky.

"Takže pojedeš?" řekl nadšeně.

"Už to tak vypadá," zasmála jsem se zase.

"Super, zítra v jednu přijedu k tobě, tak ať tam ti dva jsou kdyžtak taky a pak pojedeme všichni na sraz s ostatníma a pak busem na chatu," oznámil mi.

"Tak to je super, zítra v jednu tě tu čelám. A mám si vzít long?" zeptala jsem se ještě.

"Můžeš, taky si ho beru. No nic jdu balit, tak zítra, ahoj," rozloučil se.

"Taky jdu balit, ahoj," a položila jsem hovor.

Druhý den

Marek se Sandrou se (bohužel) rozhodli, že pojedou taky.

Ale co už, alespoň bude sranda, pomyslela jsem si.

Měla jsem už zabaleno a všechno připravené. Taška i long čekali u dveří.

Bylo kolem jedné a někdo zvonil na zvonek.

Vyšla jsem.

Váďa.

Usmála jsem se na něj, přitáhl si mě k sobě a dal mi pusu. Pak jsme se odtáhli a šli dovnitř.

"Připravená?" usmál se.

"Připravená," ukázala jsem na své věci.

Za chvíli dorazili Sandra s Markem, tak jsme mohli jít.

"Tohle bude fakt super víkend," smála se Sandra a držela Marka za ruku.

"Jo to jo," odpověděla jsem jí.

V ruce jsem si nesla longa a přes rameno jsem měla hozenou tašku.

Dojeli jsme na zastávku a sešli se tam ještě s Teri, Zdendou, Gabčou a Jonášem.

Všichni jsme se přivítali a půl hodinky jsme čekali na bus a jentak dělali kraviny.

Když přijel bus, tak jsme si nějak posedali. Je vám asi jasné jak. Do párů.

No tedy. Já a Váďa pár nejsme. Ale všichni ostatní, evidentě už i Sandra s Markem.

Mlčky jsme vedle sebe seděli. Koukala jsem z okýnka.

Najednou do mě Váďa šťouchnul loktem.

Podívala jsem se na něj a on mi podal sluchátko.

A tak jsme poslouchali spolu písničku Instagram od Bena.

Položila jsem si hlavu na jeho rameno.

Cítila jsem se jako v pohádce.

O hodinu později

Dojeli jsme na místo a pobrali si všechny věci.

"Tak jdem," zavelel Jonáš.

"A čí je to vůbec chata?" zeptala jsem se.

"No přece moje," zasmál se a vedl tu naší partičku.

Na chatě

"Takže, teď se musíme nějak rozdělit, jsou tu čtyři pokoje," podíval se na nás.

Samozřejmě, že každá z holek chtěla být se svým klukem.

Váďa se na mě podíval.

"Tak to vypadá, že jsme si zbyli," zasmál se.

S ním na pokoji? Když spolu vlastně ani nechodíme?

"Musí to být?" zasmála jsem se já.

"Ještě můžeš spát venku na trávě," zasmál se Jonáš.

No tak tohle bude taky zajímavý.

Vešli jsme do našeho pokoje.

"Tak tady budem až do úterý, takže si udělej pohodlí," uculil se.

Naštěstí tu byli dvě postele, ne jedna manželská.

Hodila jsem si tašku na postel a longa pod ní.

Oba jsme si tak nějak vybalili a pak sešli dolů do obýváku, kde jsme se všichni sešli.

"Tak jak to vypadá?" posadila jsem se vedle Gabči a Váďa vedle mě.

"Zítra pojedem my, který maj longa na projížďku a ostatní se půjdou projít a večer si uděláme nějakou oslavu, na počest našeho přátelství," když to Terka dořekla, zasmála se.

"Tak to zní dobře," usmála jsem se a Váďa přikývl.

"Mám nápad," vydrmolila Sandra, která se opírala o Marka.

Všichni se na ní podívali.

"No?" zeptala jsem se já.

"Zahrajem si flašku!" vykřikla.a

Podívala jsem se doleva od sebe na Váďu, oči mu doslova zářili.

"Jsem pro," řekl. A všichni ostatní přikývli.

No tak tohle je teda fakt super.

Omlouvám se za kratší a nudnější díl, ale jsem s kamarádkou, tak nestíhám psát:/ nový díl bude nejdýl v neděli:) strašně děkuju TallyW za to, že mě sdílela:) a tímto bych jí chtěla věnovat tento díl^^ mám s tímhle příběhem ještě velké plány, takže snad je se na co těšit:3 mimochodem děkuju za 520+ přečtení a skoro 70 lajků, hrozně to pro mě znamená<33