Náhoda

Kapitola 22 - Malá pauza

Druhý den jsem tak nějak ve škole přežila a potom jsem vyběhla ven a ve dvě jsem měla sraz na Hlaváku s Martinem a Kovym.

Vystoupila jsem z metra a se sluchátky v uších jsem na ně čekala.

Najednou mě někdo chytl za ramena, až jsem trochu vyjekla.

"Ahooj," smál se Martin a objal mě. Pak mě objal i Kovy.

"Ahoj," usmála jsem se na ně.

"Tak jak zní dnešní plán?" zazubila jsem se.

"Chtěli jsme se jít nějak nezdravě najíst a pak se asi projít," podíval se Kovy nejdřív na Martina a pak na mě.

"Jo asi tak," zasmál se Martin.

"Tak jdem," ukázala jsem směrem k metru a šli jsme.

Dojeli jsme na Muzeum a při tom jsme se už trochu seznamovali.

Zjistila jsem kolik jim je, kam chodí na školu a tak dále. Prostě ty základní informace však to znáte.

Po chvilce dohadování o tom, kam půjdeme na jídlo, zvítězil mekáč.

Zašklebila jsem se a podívala se na sebe.

"Vypadáš dobře tak klid," zasmál se Martin a Kovy jen přitakal.

"No díky kluci," zasmála jsem se taky.

Pak jsme se rozhodli trochu se projít po centru Prahy.

Crr crr. Martinovi zvonil telefon.

"Momentík," vyndal mobil z kapsy a zvedl hovor.

"Co vůbec ty a osobní život, jeslti se můžu zeptat," podívala jsme se na Kovyho. Seděli jsme na lavičce a kousek od nás pobíhal Martin s telefonem v ruce a mlel páté přes deváté.

"No víš já s lidmi na youtube svůj osobní život moc nesdílím, spíš lidi bavím svou tvorbou, která, ale nezahrnuje můj osobní život, jako to má většina youtuberů," odmlčel se.

"Nemusíme se o tom bavit jeslti nechceš," usmála jsem se na něj. Opravdu mi to nevadilo.

"Ne to ne, s tebou svůj osobní život klidně sdílet budu," zasmál se.

"Tak do toho," pobídla jsem ho.

"Momentálně se pyšním, stejně jako tady pan Carev," zasmál se a ukázal na Martina, který stále ještě telefonoval ",titulem nezadaný," to slovo zdůrazdil tím svým typickým tónem.

Nadechl se, aby řekl něco dalšího, ale vtom přiběhl Martin.

"Pavel je prej v Praze a ptal se jeslti máme čas tak jsem mu řekl kde jsme a za 15 minut tu prej bude," vychrlil.

"Super," zasmál se Kovy, zatímco já jsem nechápavě koukala.

"Znáš Blazera?" podíval se na mě Martin.

"Ehhh ne," řekla jsem trochu provinile.

"Nevadí, brzo poznáš," zasmál se Martin.

A jéjé, další youtuber. Zvládnu to vůbec ještě?

Po asi 15 minutách čekání, stráveného sezením na lavičce vedle Kovyho a pozorováním kolem chodícího Martina, někdo přišel.

"Ahoj," usmál se na nás ten kluk.

A tak jsem se seznámila s Pavlem.

Kolem osmé jsem se s klukama rozloučila a šla jsem domů.

Crr crr. Zvonil mi mobil, když jsem seděla večer na sedačce a jedla tousty.

"Ahoj," zvedla jsem to.

"Ahoj, jak ses dneska měla?" vyzvídal Váďa.

"Ale jo dobře, byla jsem venku," odpověděla jsem a vychutnavala si tousty.

"A s kým?" vyzvídal dál.

"S kamarádama," odpověděla jsem klidně.

"Co kdybych zítra přijel?" zeptal se.

"Klidně," odpověděla jsem stručně.

"Super, čekej mě kolem druhý," položil to.

Zůstala jsem sedět na sedačce a přemýšlela jsem o svých citech k Váďovi.

Asi bych potřebovala malou pauzu.

Akorát jsem nevěděla jeslti jen od něj, nebo ode všech.

Ahooooj lidi, takze moc moc moc se omluvam ze tyden a neco nebyl dil:((( ale konci skola však to znáte... Bud jsem byla ve skole nebo venku a kdyz jsem byla doma, učila jsem se:/ jsem rada ze jsem sesmolila alespon 600 slovovy dil:/ Slibuju ze az bude cas budu psat hodne!!^^ ale to bohužel nevim kdy bude:(( tak snad se vam i kratší dil libil:)