Náhoda

Kapitola 38 - Vítej doma

Jela jsem tramvají číslo 22.

V uších mi opět znělo "zas mlčíš nahlas zasněná, za sklem zas tě mám...".

Po tváři mi stekla slza.

Kluk, který seděl naproti mně, zvedl oči. Naše pohledy se setkaly a on začal hýbat rty. Vytáhla jsem si sluchátka.

"Prosím?" zeptala jsem se, protože jsem ho předtím neslyšela.

"Jen jsem se ptal, jestli jste v pořádku slečno," usmál se.

Povzdechla jsem si, ale usmála jsem se.

Je to už týden, co jsem se vrátila do Prahy. Všechno se to seběhlo tak rychle. Ignorovala jsem veškeré zprávy i zmeškané hovory. Právě jsem byla na cestě k pražskému hradu, abych se prošla a vyčistila si hlavu. Tohle jsem dělala moc ráda. Kolem krku mi visela moje analogová kráska (starý fotoaparát na film) a byla jsem připravená nafotit pár fotek. Kluci se měli vracet zítra a já stále víc přemýšlela, kam se schovat, nebo kam jet.

Pořád mě bolelo srdce. Ano, Petr mi ublížil, ale s největší pravděpodobností to udělal z opilosti a nikdy předtím nic takového neudělal. A to co jsem pak předvedla já s Vadimem? To už bylo úplně mimo. Tudíž ano, já jsem se cítila mnohem hůř, než jak by se měl cítit on.

"Ano, ale děkuju za optání," odpověděla jsem konečně a usmála se na něj.

"Jedete fotit?" ukázal na můj foťák.

"Ano, jdu se projít po svých oblíbených místech a možná i něco nafotit," na chvíli jsem myšlenky na kluky potlačila a začala znovu přemýšlet nad svým oblíbeným koníčkem - focením.

"Vadilo by vám, kdybych se na chvíli připojil?" zeptal se.

Vydechla jsem.

"Asi ani ne."

"Jinak jsem Kryštof," podal mi ruku.

"Sofie," potřásla jsem mu rukou a zvedla se. "Tady vystupujeme."

Vystoupili jsme z tramvaje a začali se procházet. Kryštof se mě nijak nevyptával na mé slzy z tramvaje a já jsem o tom ani mluvit nechtěla.

Když jsme po pár vyfocených fotkách došli až na malou stranu, byl čas se rozloučit.

"Bylo to s tebou moc fajn, Sofie," usmál se a nervózně přešlápl.

"Děkuju, s tebou taky Kryštofe," usmála jsem se na něj zpět a pravou rukou jsem nahmatala prstýnek na prsteníčku levé ruky a také jsem nervózně přešlápla.

"Mohl bych si na tebe vzít číslo?" oči se mu rozzářily.

Chvíli jsem přemýšlela, ale nakonec jsem se rozhodla mu ho dát.

Objali jsme se a rozloučili se.

Rozhodla jsem se domů projít pěšky. Usmívala jsem se a cítila jsem příjemný pocit svobody. Je fajn potkat někoho nového, ještě k tomu když je tak v pohodě.

Došla jsem až k baráku, ve kterém jsme s Petrem bydleli. Strčila jsem klíč do zámku a začala odemykat.

Vstoupila jsem dovnitř, zula jsem si boty a vešla dál.

Na prahu obýváku jsem ztuhla a úsměv se mi úplně vytratil z tváře.

Seděli tam Petr a Vadim.

Hohoho. Kdo by čekal že se Findy po dvou, třech letech vrátí....?! Wattpad jsem ze svého telefonu smazala už hodně dávno. Ale dneska se něco stalo a já měla potřebu něco napsat, něco pro někoho, nejen pro sebe... doufám, že mi tu par čtenářů ještě zůstalo, protože jsem zpět se spoustou novych nápadů :)
A když už jsem zpět a mám opět chuť psát, můžete mi do komentářů napsat, o co byste měli zájem:) určité fanfikce jsou mi stále blízké, i když o youtuberech už bych moc psát nechtěla, proto mi řekněte, o jaké zpěváky/herce nebo případně i ty youtubery nebo celebrity byste kdyžtak měli zájem:) mám celkem pár nápadů, co napsat, hlavně mě to i moc baví a teď se tím skvěle odreaguju, takže pokud mate nějaké favority, tak přidávejte komentáře a já vymyslím nějaký příběh :) mám vás moc ráda! Vaše Findy <3