Někteří lidé nám mohou ublížit opakovaně a my jen pokorně sklopíme hlavu a vždy jim to odpustíme.. Bláhové? To určitě ano, jenže taková je slepota a naivnost lásky..
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Jungkookovo auto zastavilo před známým domem. Stěny domu byly nebesky modré, a zahrada byla plná rostoucích květin, byl to její dům. Nataliín dům. Vystoupil z auta, v rukou držel krabici a růže. Došel ke dveřím s těžkými kroky. Ticho. Jediné co bylo slyšet, bylo šustění listů. Položil ruku na kliku a otočíl jí.
Bylo zamčeno.
Z hluboka si povzdechl. Nebyla doma. Rozhodl se, že jí ten dárek tady nechá. Vytáhl kus papíru, na který napsal vzkaz. Položil ho na krabici společně s růžemi a krabici položil ke dveřím. Vrátil se ke svému autu a nastartoval motor. O pár sekund později, bylo v dáli pouze vidět rychle jedoucí auto.
Natálie se procházela ulicí s její nejlepší kamarádkou Tiffany. Když obdržela textovku, rozhodla se, že bylo na čase se dostat z depresivní nálady. Takže se rozhodla, že svůj čas bude trávit s Tiffany.
Když došly k domu, obě byly přivítány neotevřenou krabicí. Tiffany vzala krabici do ruk a prozkoumávala jí.
''Ty sis něco objednávala z eBay?'' Zeptala se Tiffany.
''Ne, neměla jsem náladu.'' Odpověděla Natálie.
''Takže máš pravděpodobně tajného ctitele.'' Zasmála se.
Nataliino obočí bylo o něco víš, než bylo to druhé. ''Tajný ctitel, vážně?''
