Někteří lidé nám mohou ublížit opakovaně a my jen pokorně sklopíme hlavu a vždy jim to odpustíme.. Bláhové? To určitě ano, jenže taková je slepota a naivnost lásky..
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Finální část je tady ^^ Děkuju moc za všechno!~
Natálie a Jin šli ke známemu hrobu. Poklekla před ním a dívala se na něj, slzy se objevily v jejích očích.
PARK JUNG SANG
16. březen 1979 - 15. září 2013
~Navždy zůstaneš v naších srdcích~
''Chybíš mi tati.. Jsou to už 3 roky, co jsi mě tady nechal samotnou..'' Děti ve věku 2-3 si myslí, že mluví sama pro sebe, ale ostatní ví proč pláče.
''Víš tati, vždycky se sama sebe ptám proč si mě opustil, doteď to nevím.. Chybíš mi strašně moc, žít bez tebe je těžké.'' Zavzlykala Natálie. Okamžitě si utřela slzy.
Jin jednou ztratil své milované štěně. Věděl, jak moc mu to ublížilo. Ale porovnáním, čím si Natálie prochází, nemá ani tušení, jakou bolestí si prošla za poslední tři roky.
Natálie byla chvíli potichu, její slzy padaly přímo na zem. Chtěla mu toho tolik říct, ale mohla si to říct jen v její mysli.
Ticho. Bylo tak hlasité, že sotva mohli slyšet něco jiného. Všechno bylo docelá klidné než..
''Natali-ah!'' Hlas zakřičel z dálky. Natálie se podívala směrem odkud hlas pocházel, ale nemohla nikoho vidět, kvůli slzám. Ale věděla hodně dobře kdo to byl.
Jungkook.
Rychle si utřela slzy, aby vymazala jakékoliv známky, že plakala. ''Co tady děláš? Řekla jsem ti ať zůstaneš doma.''
''Ale já jsem ti řekl, že chci jít s tebou, chci se setkat s tvým otcem.'' Řekl Jungkook.
''Sotva ses dostal z nemocnice, doktor říkal, že máš odpočívat.'' Trvala si na svém. Nechce vidět znovu svého přítele ležet na nemocničním lůžku.
''Chci jen strávit nějaký čas se svou přítelkyní dobře? Připadalo mi to jako bych byl bez tebe roky.'' Odpověděl Jungkook, jeho ruce byly na jejím pase.
''On si nedá říct..'' Řekla Natálie.
Jin se na druhe straně cítil úplně jinak, trapně. ''Uh.. myslím, že už půjdu, nechci vám stát v cestě, když chcete strávit váš čas spolu.''
''Ale to je hloupost.. klidně můžeš tady zůstat s námi.'' Zamumlala Natálie.
Mezitím Jin mizel v dálce. ''Dávej na sebe pozor!'' Zakřičela.
''Tak, co si myslel trávením času?'' Natálie se drze usmála na Jungkooka.
Jungkook vypadal, že na něco zapomněl, ale ihned si vzpomněl. ''Jo to.. pojď me to odložit, máme teď důležitější věc na práci.''
''Jakou?''
''Tuto.''
Jungkook se otočil k pomníku Natáliiného táty. ''Nataliín otče, i když jsem vás nepotkal v reálném životě, myslím, že jste úžasný člověk, stejně jako vaše dcera. Vím, že jste mě také nepotkal a doufám, že nemáte nějaké negativní myšlenky. Uh, no, jen jsem chtěl požádat o povolení ruky vaší dcery. Chci s ní být navždy a už nikdy jí neopustit. Cítím se jako idiot, že jsem se s ní rozešel. Takže doufám, že mě necháte být jejím manželem. Prosím dejte nám znamení, jako je zafoukání větru nebo něco takového.''
''Jungkooku, co když to znamení, o které žádáš se nestane, co budeš dělat?'' Zeptala se Natálie, její obočí se mírně zvýšilo.
Jungkook byl v šoku. ''Proč si mě nechceš vzít?''
''Já jen že-''
Najednou zafoukal vítr, ale ne silně. Natálie byla překvapená, šťastná.
''Myslím, že tvůj otec souhlasí.'' Řekl Jungkook s obrovským úsměvem na tváři. ''Co si to předtím říkala?''
Natálie se podívala dolů a potichu zašeptala její důvod. ''Nemůžeme se vzít, ještě si mě ani nepožádal o ruku a prsten myslím, že také nemáš.''
''Pako, ty už ten prsten dávno máš.'' Zasmál se Jungkook. ''Podívej se.''
Natálie vykulila oči a podívala se, vážně tam byl.
''Ale já si nepamatuju, že by jsi mi ho dával a už vůbec si nepamatuju, že by si mě o ruku požádal.''
''Ten prsten jsem ti na prst dal včera v noci.''
Natálie se cítila, jako by se její srdce mělo každou chvíli roztavit, z celé této romantiky, kterou jí tento drzý muž dával. (Hmm, dával.. to mi taky zní divně :D)
Natálie na něj vyplázla jazyk. ''Žádné manželství, první mě požádej o ruku.''
Jungkook si klekl na jedno koleno a vzal jí za ruku. ''Park Natálie, vím, že možná nemám všechny vlastnosti co si přeješ, abych měl nebo abych byl ten nejlepší přítel, ale slibuju ti, že mé srdce patří a bude patřit jen tobě, nikdy nebudu milovat jinou ženu. Vezmeš si mě?''
Natálie se usmála. ''Nemusíš se ptát, víš, že odpověď je vždy ano.''
