Někteří lidé nám mohou ublížit opakovaně a my jen pokorně sklopíme hlavu a vždy jim to odpustíme.. Bláhové? To určitě ano, jenže taková je slepota a naivnost lásky..
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Natálie totálně zapomněla, že je na veřejnosti. Utíkala ulicí v tričku a kraťasech, které vypadaly, že se pěkně dlouho nežehlily. Byla skoro bez dechu, ale nemohla se zastavit. Čas je vzácný. Promrhala už 2 měsíce ignorací toho dopisu. Nehodlá ztratit už ani sekundu.
Stále utíkala, dokud neuviděla jejích dům.
''Už jen pár kroků a budu tady. Počkej na mě prosím, Jungkooku.'' Zašeptala si pro sebe. Drží slzy na krajíčku.
V době, kdy se sem dostala, byla přivítána rozruchem. Kluci z BTS pomáhali sestřičkám, dát někoho na nosítka. Její srdce se rozlomilo ještě víc.
Byl to..
Byl to Jungkook.
Slzy začaly stékat po jejích líčkách.
Hoseok si všiml její přítomnosti. ''Ty! Co tady děláš?! Nevidíš kolik problému jsi způsobila Jungkookovi?! Ale stále máš tu drzost přijít sem!''
Natálie byla zaskočená, když uviděla Hoseoka takhle naštvaného. Nikdy ho neviděla po této stránce. Byla ohromena.
Suga jí vzal za ruku. ''Hoseoku, zklidni se! Neznáme její stranu příběhu. Kromě toho Jungkook bude rád, až jí uvidí, když se probudí.''
Ostatní kluci byli potichu. Nechtěli Sugu vidět po jeho zlé stránce. Suga vedl Natálii ke svému autu a řekl, že jí zaveze do nemocnice. Natálie už neměla sílu, neměla sílu na to se s ním hádat. Byla vyděšená.
Měla strach o Jungkookové zdraví.
Strach z toho, že jí ostatní kluci z BTS budou nenávidět.
