Někteří lidé nám mohou ublížit opakovaně a my jen pokorně sklopíme hlavu a vždy jim to odpustíme.. Bláhové? To určitě ano, jenže taková je slepota a naivnost lásky..
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Dny, noci ubíhaly. Nemohla na něj přestat myslet. Jeho tvář se v její mysli vždy objevila, jako by bylo zakázané ho z její mysli vymazat..
Myslela si, že vše bude v pořádku. Milovala ho a on jí. Věřila, že byli pro sebe stvoření. Ale jedna věc, jí donutila se nad tím zamyslet.
Flashback~
Natálie, vycházela šťastná ze své třídy, úsměv se rozléhal po celé její tváři. Její život se zdal dokonalý od momentu, kdy překonala všechny své problémy v životě. Prošla školní bránou. Byla na cestě domu, když její mobil začal zvonit. Zajímalo jí, kdo na planetě by jí poslal textovou zprávu, právě v tento moment. Vytáhla si mobil z kapsy.
Textová zpráva byla od jejího přítele Jungkooka.
''Natali-ah, sejdeme se na našem obvyklém místě. Potřebuji ti něco říct, see ya~''
Usmívala se od ucha k uchu. Byla šťastná, že ho znovu může vidět, že může vidět jeho tvář a jeho dokonalé karamelové oči. Poslední dobou měl hodně práce, ale i přesto, je ráda, že si na ní udělal čas.
Vešla do budovy, a utíkala na jejich obvyklé místo. Nebylo to nic na pohled pro turisty. Byla tady jen lavička, lavička, která má hodně vzpomínek. (Nic pervézního!:D)
Posadila se a čekala, přehodila si nohu přes nohu a obhlížela se po Jungkookovi. Minuty ubíhaly, ale její naděje, že příjde nikdy nevyprchala. Její přání bylo vyslyšeno.
Natálie, ho spatřila. Měl na sobě uplé roztržené džíny, bíle triko s mikinou přehozenou přes rameno, černou čepici a sluneční brýle, aby utajil svou identitu.
Šel ihned k ní, když jí uviděl. Natálie se automatický postavila a obejmula ho, pevně. Jungkook byl překvapen jejím pohybem, neměl na vybranou a obejmul jí také.
Odtáhli se od sebe a posadili se. Ticho. Ani jeden z nich nepromluvil. Napětí. Jungkook šel ihned k věci. Šel přímo k pointě proč požádal, aby Natálie přišla.
''Natali-ah...'' Začal, dÍval se jí do očí.
''Ano?'' Zeptala se, nevěděla kam tato konverzace míří.
''Musím ti říct něco velmi důležitého.'' Pokračoval.
Upřeně se na něj podívala, čekala, že to bude nějaké překvapení. Doufala v to..
''Nemůžu, už dál..'' Řekl s povzdechem.
Byla zmatená. ''Co? Být idolem?''
''Ne, myslím to co je mezi námi. Nemůžu být s někým koho nemiluji.'' Viděl, jak se Natálie snaží zadržet slzy.
''Tohle je vtip, že? Jen si chceš otestovat, jak moc tě miluji.''
''Je mi to líto, ale miluji někoho jiného.'' Díval se do země.
Natálie se postavila. ''To není pravda, podívej se mi do očí a řekni, že mě nemiluješ.''
Jungkook se také postavil, chytil Natálií za ramena a podíval se jí hluboce do očí. ''Nemiluji tě a nikdy jsem nemiloval, copak nevidíš, že tohle byl jen hloupý žert?''
Slova, která Jungkook vyslovil, ji zasáhla do srdce jako dýky. Nemohla uvěřit, že jejich vztah byla jen lež. Jejich polibky, objetí.
Naposledy se na něj podívala, utekla. Opustíl jí, využil jí. Chodila městem, nevěděla kam jde, její slzy jí neumožnily vidět ani na krok. Jeho slova se opakovala v její mysli stále dookola.
Konec flashbacku~
Slzy, znovu. Ta bolest byla neuvěřitelná. Skočila by s radostí z mostu, jen aby ta bolest utichla.
Neviděla nic. Její vize, byla rozmazaná ze všech těch slz. Bolí to. Obmotala své ruce kolem sebe a pokračovala v pláči, věděla, že tady nikdo není kdo by jí utišil, nikdo kdo by jí miloval. Ta bolest jí pomalu zabíjela zevnitř. Bylo to nesnesitelné. Jeho úsměv, jeho smích už nikdy neuslyší. Bez něj, je nic.
''Bolí to..'' Zavzlykala.
''Prosím vrať se, potřebuji tě.'' Tak moc chtěla, aby tyto slova slyšel.
Snažil se jí milovat, ale byla to všechno lež. Kdokoliv, kdo by prošel kolem jejího domu a podíval by se nahoru do okna, uviděl by pláčicí dívku. Nikdo nevěnoval pozornost zvuku jejího pláče, s vyjímkou jednoho. Pár očí se na ní díval se smutkem a touhou jí utišit, říct jí, že bude vše v pořádku, ale nemohl.
''Je mi to tak líto Natálie, ale bude to tak lepší. Musel jsem to udělat, abys naplnila své sny a měla budoucnost takovou jakou si ji vždy chtěla mít. Beze mne. Sbohem, Miluju tě.'' Zašeptal, i když věděl, že ho neslyší.
