Tik, ťak, tik, ťak. Nastěnné hodiny neměly v úmyslu zastavit se. Jsou v nemocnici, čekají na to co jím doktor řekne, všichni se tiše modlili, aby byl Jungkook v pořádku. Dveře se rozletěly a vešel doktor s dvěma sestřičkami za ním. Automaticky se všichni postavili a obklíčili dveře.
''Doktore, je Jungkook v pořádku? Zeptal se Jimin z jeho očí sršel strach.
''Ano, je v pořádku. Jen si potřebuje odpočinout.'' Odpověděl doktor, každému spadl kámen ze srdce.
Jimin se nemohl dočkat až se Jungkook probudí. ''Díky bohu, můžeme jít dovnitř?''
''Jistě, jen ho nijak neruště. Potřebuje si odpočinout.''
Kluci poděkovali doktorovi a vešli dovnitř. Natálie zůstala stát přede dveřma, váhala jestli má vstoupit nebo ne. Měla pocit, jako by nebyla vítana. Kromě toho, to ona za všechno může. Taehyung otevřel dveře a stál před ní. Zatahal jí za ruku a naznačil jí, aby šla dovnitř.
''Natalie-ah pojď dovnitř prosím.''
''Ale Hoseok..'' Přerušil jí.
''Oh, nestarej se o Hoseoka. Omluví se ti dřive nebo později.'' Odpověděl sebevědomě.
Ale pořád měla pochybnosti. ''Já nevím..''
''Natali, prosím! Pro Jungkooka.'' Prosil se štěněčíma očima.
Věděla, že se nevzdá. ''Dobře..''
Taehyung se vítězoslavně usmál. Zavedl Natálii do místnosti na volné místo. Sedla si a její zrak padl na dlažbu. Měla strach. O Jungkookovo zdraví a Hoseokův hněv.
Někdo si odkašlal. ''Natálie, promiň za to co se stalo předtím.''
Jeho hlas byl hluboký. Aniž by se podívala, věděla, že je to Hoseok. Zvedla hlavu a podívala se na něj. Nevěděla co řict. Mezitím, byl za ní Taehyung, který se na ní díval pohledem. 'Já-ti-to-říkal.'
''To je v pořádku Hose..''
Přerušil jí. ''Ne to není v pořádku, cítím se jako blbec. Měl jsem vztek a vylil jsem si ho na tobě. Prosím odpusť mi.''
Natálie se posunula blíže k Hoseokovi. ''Samozřejmě, že ti odpouštím. Kromě toho, je to má chyba, že se nestaral o své zdraví. Já jsem příčinou tohoto problému.''
''Natali-ah, myslel jsem, že si Jungkooka opustila. Tu noc, ses s ním nesetkala. Nechtěla si s ním nic mít společného. Proč si se vrátila?'' Hoseok byl blízko k slzám. Natálie cítila, jak moc mu na Baekhyunovi záleží.
''Nechtěla jsem Jungkooka opustit. A neměla jsem ani tušení, že se s ním mám setkat, když ho chci zpátky. Byla jsem prostě hodně v depresích na to, abych kontrolovala věci v krabici. Je mí to líto, je to všechno má vina.''
''No, všechno můžeš ještě dát do pořádku.'' Podíval se na ní.
''A to taky udělám, nemůžu bez něj žít.'' Odpověděla Natálie.
Ostatní kluci kolem nich se usmáli, protože věděli, že Jungkookova budoucnost bude skvělá..
ČTEŠ
My Turn To Cry
RomanceNěkteří lidé nám mohou ublížit opakovaně a my jen pokorně sklopíme hlavu a vždy jim to odpustíme.. Bláhové? To určitě ano, jenže taková je slepota a naivnost lásky..