Art Camp /Larry/

tvař se roztomile

Ani nevíte, jak jsem ráda, že to vůbec někdo čte. :3 Vím, že je to blbost :( ale každý váš komentář mě dokáže tak povzbudit :3

přeji příjemné čtení ^w^ btw. omlouvám se za chyby xDD

„Harry, já už nemůžu." Zařval jsem z posledních sil a plácl sebou někde uprostřed lesa na zem. Už minimálně tři hodiny chodíme pořád dokola a hledáme chatku. Prostě ten pitomec není schopný ani najít chatu podle mapy. A mě to předat nechce, protože podle jeho slov -,berušky cestu nehledají, berušky mají být jen roztomilé.' Takže moje jediná úloha je, že mám být roztomilý a dál si hledět svého.

Doplazil jsem se k nejbližšímu pařezu a sedl si na něj. „Ale notáák!! Beruško jen poď. Za chvíli tam budeme." Řekl překvapivě milým hlasem a šel směrem ke mně. Dřepnul si vedle pařezu a začal něco hrabat v tašce. Tiše jsem sledoval, jak z tašky vytahuje nějaké pití, ze kterého se napil. Ani si neumíte představit, jak byl sexy. Jak mu voda tekla hrdlem a pak jak ji polkl. Zavrtěl jsem se a nepřestal sledovat jeho rty, u kterých se už nenacházela žádná láhev s vodou. Najednou mi zamával před očima a lusknul. „Posloucháš, beruško?" Jen jsem zamrkal a kývl, že jo. Podal mi láhev a při předávání mu zavadil jeho dlouhými prsty a ty mé. Rychle jsem popadl flašku a napil se. Všiml jsem si, že i on mě pozoroval celkem zaujatým pohledem.

„Tak jo, brouku, už si se posilnil, takže můžeš vzít i moje tašky." Hodil přede mě dvě velké cestovní tašky a já na něj jen hleděl s otevřenou pusou. Konečně se zdálo, že by mohl být nedej Bože milý hoch. A to on mě takhle obelhal. Tohle mu nedatuju! On se jenom zasmál a otočil se na odchod. Naštvaně jsem vstal, popadl všechny tašky a rozběhnul se k němu. Když jsem byl tak půl metru za ním, prudce jsem se odrazil a skočil mu na záda. Překvapeně se zakymácel, ale ustál to. Ruky jsem mu omotal kolem krku a nohy kolem břicha. Jen se zasmál a chytil mě pod stehnama. „Beruška se mění v pořádného draka." Zasmál se a jednou rukou mě pleskl přes zadek. Vyjekl jsem, protože tohle jsem fakt nečekal. „Hele, proč máš furt tendenci mě přezdívat nějakým zvířetem?" Zeptal jsem se ho a bradu si opřel o jeho levé rameno, abych ho líp slyšel. „Ani nevím, prostě jsi takové malé zvířátko." Taky se natočil na levou stranu, a tak naše tváře byli od sebe jen pár centimetrů.

Jak říkal, už to nebylo tak daleko. Asi po pár minutách jsme dorazili, k nějaké fakt malé chatce, vedle které byla i kadibudka. „No to si ze mě dělají prdel?! Já chci domůů! Já chci svůj zááchod!" Řval jsem zdrceně do Harryho zad. „Klid, beruško. Co se dá dělat. Budeš si muset zvyknout." Smál se ten bastard Harry a jen co jsme došli před rozpadlé dveře, mi pustil nohy, takže jsem spadl na zadek a samozřejmě, že i všechny tašky na mě. „Seš debil!" Zařval jsem, když jsem se zvadal.

Tašky jsem nechal na malé chodbě před hlavními dveřmi. Teda, pokud se tomu dalo říct ‚hlavní dveře' protože přísahám, že kdyby se do nich vší silou drclo, vyrvou se i s pantama. Došel jsem tedy k Harrymu, který stál před těmi dveřmi a snažil se je opatrně otevřít. „Tady nejsi ve středověku." Napodobil jsem jeho hlas a drcnul do dveří ramenem, na což se dveře okamžitě otevřely dokořán. Sice v nich trochu zarupalo a obávám se, že další takový celkem prudký náraz by už nepřežily, ale stálo to za to. Harry totiž zůstal jen, stál a sledoval mě s překvapeným výrazem. Asi nečekal, že ‚beruška' umí něco takové. „No nezírej tak, a pojď." Uchechtl jsem se a vkročil dovnitř.

Jen co jsem vešel, desky pod nohama začaly vrzat. Bylo tu tady všechno děsně staré ale zároveň i celkem útulné. Jako první jsem si to zamířil do kuchyně, která byla kupodivu v celkem pěkném stavu. Asi dvoumetrová linka, malá lednice a umyvadlo. Svým způsobem to působilo fakt dost útulně. A mně se to líbilo. Kuchyň byla spojena i s obývacím pokojem, tedy s pokojem s gaučem. Prostě obyčejná místnost s gaučem, dvěma křesly, stolem a velkou knihovnou. Když jsem přešel z kuchyně do obýváku, všiml jsem si Harryho, jak jde ze schodů a v rukou nese polštář a nějakou deku. „Co to je?" Zeptal jsem se ho a mávl rukou na věci, co držel. Došel ke mně, polštář a deku hodil na gauč, ze kterého se jen zaprášilo a otočil se pohledem na mě. „Tvůj nocleh." Řekl jednoznačně a ruce si překřížil na hrudi. „Si děláš srandu? Tady není ani postel?" Zeptal jsem se zděšeně. Přece jen, může to tu být útulné, jak chce, ale já co mám strach ze tmy, pavouků, bouřky a všeho, co se jakkoli pohne, i když se to hýbat nemá, mám spát na gauči, který je zaprášený a určitě má pod sebou slušnou rodinku pavouku a všeho možného? Ani náhodou! „No je tady postel." Prohlásil Harry a já si oddechl, ale jen do té doby, co nepromluvil zase. „Ale je jen jedna, a ty se mnou rozhodně spát nebudeš, beruško." Zasmál se a šel si pro věci před dveře, které jsem tam předtím nechal. „Jo? A proč na gauči nespíš ty, když jsi tak chytrej?" Zasyčel jsem na něj a drcnul mu do rukou, když nesl tašky, takže mu spadly na zem. Hodil po mě smrtící pohled a hned nato jsem už byl přimáčknutý na zdi, s jeho rukou pod mým krkem. „Tak poslyš Lewisi, nebo jak se to jmenuješ, tady určuju pravidla já a tak jak jsem řekl, spíš na gauči a hotovo." Zavrčel mi u ucha. Zhluboka jsem se nadechl. „Jsem Louis." Zašeptal jsem a podíval se do země. „Tak jo, jsem rád, že jsme se shodli, beruško." Pohladil mě po tváři a jednoduše odešel. Stál jsem tam jak přibitý a hleděl před sebe. Nechápu jeho povahu. Chvíli je celkem milý a někdy by mě zase nejraději přizabil na místě. Nechápu ho. Ale vždyť cestou byl milý a zdálo se, že by jsme se mohli i normálně bavit, ale se mi to jen zdálo.

Do večera jsme spolu ani nepromluvili. On byl zalezený navrchu v pokoji a já seděl na gauči a četl si knihu. Až kolem desíti večer se odhodlal na mě promluvit. „Hele, co bude k večeři." Odtrhl jsem zrak od knížky a podíval se jeho směrem, stál jen v tričku a boxerkách na schodech a díval se na mě. Kurva! Proč musí být tak sexy! Pomyslel jsem si a nemohl přestat koukat na jeho nohy. Byli tak, jak to prostě říct, určitě mu je závidí každá holka (včetně mě -.- ♥) prostě jednoduše dokonalé. „Ehm, co si ulovíš, to si sníš." Řekl jsme a odvrátil oči zpět do knížky. „Já na žádný lov nejdu. Prostě něco uvař." Došel ke mně a sedl si na gauč těsně u mě. Celkem mě to zarazilo, přece jenom, né každý den ho budu vidět v boxerkách sedět těsně u mě. „Sám si řekl, že mám být jen roztomilý.." Zavřel jsem knihu a podíval se na něj. Měl zamyšlený výraz a levý koutek mu cukal do malého úsměvu. „To, že jsem řekl." Tvářil se zamyšleně, ale šlo vidět, že si to moc dobře pamatuje. „Ano, přesně to jsi řekl, takže večeří děláš ty a já teda budu dál jen ‚ten roztomilý'." Zasmál jsem se a on taky. To jsem nečekal, že bude mít takovou náladu. Najednou se se mě natiskl úplně a začal se ke mně lísat jako koťátko. „Prosíím. Mňáááu. Tvoje kočička má hlad." Kňučel a já se musel jen smát. On je prostě strašně náladový, když něco chce vlezl by mi i do prdele. (muhahá... tam se možná i dostane :'DDD) „Najednou jaký jsi milý." Uchechtl jsem se a chtěl se postavit, jenomže on mě stáhl pod sebe a svalil mě na gauč. Obkročmo si na mě sedl a ruce mi dal nad hlavu. „Pokud mi neuděláš večeři, dopadneš špatně, beruško." Zašeptal mi do ucha. „A co mi uděláš?" Zeptal jsem se provokativně. „Zlechtám tě, až se pocůráš." Zasmál se a jednou rukou mi zajel na bok, zatímco druhou mi pořád držel ruce, abych se neměl jak bránit. „Jak jsem řekl, večeři si děláš sám." Mrknul jsem na něj. To jsem fakt neměl dělat.