Art Camp /Larry/

marshmallow fluff + překvápko :3

Tak jo... opět se vám omlouvám :( Ale teď jsem vůbec na psaní neměla čas.. a když jo.. tak se mi jen nechtělo :DD ... promiňte.. teď už se vážně polepším ^w^... 

Další taková zpráva, že celá ta story co jsem chtěla psát (Promise) se mi vymazala :'DDDD takže to budud muset psát na novo :DD 

no nic.. děkuju za všechny ty kometáře :33 mám vás hrozně  ráda :3 ♥ moc moc.... a tak jsem se ještě chtěla zeptat :o nechcete udělat někdo cover ke story :o já mám tenhle týden dost volného času... tak jsem vám chtěla tohle dát jako za omluvu, že jsem dlouho nepřidala další část :o .. kdyby jo.. napište mi do správ nebo do komentáže.. (ale spíš do správ) 

____________________________________________________________________________________

Louis 

Rozběhl jsem se do lesa. Běžel jsem tak rychle, že mi vítr zahnal pramínky vlasů do obličeje. "Tomlinone! Ty zmetku jeden! Počkej až já tě chytím!" Zaslechl jsem za sebou udýchaný hluboký hlas. 
Trochu jsem zpomalil. Přece jenom je dost namáhané běžet a u toho se smát. 
Zpomal jsem už úplně, tak, že jsem vlastně normálně šel. Dupot za mnou ustál. Lesem se jen odrážely různé zvuky přírody. Ohlédl jsem se. Harry nikde. Podíval jsem se na všechny strany ale kudrlinky jsem nikde neviděl. 
Porozhlédl jsem se po okolí, kam jsem se to vůbec dostal? Louka. Velká louka. Kolem dokola stromy, které bránily slunci. Přesto se pár paprsku slabého slunce dostalo na olivově zelenou louku. 
Můj zrak zchvátil zvlášť jeden strom. Byl na kraji louky a jeden ze slabých paprsků si probojoval cestu skrz ostatní stromy přesně na něj. Strom byl vysoký. Hodně listů a větev. Popošel jsem o něco blíž. 

Stál jsem blízko. Hned vedle stromu a když už jsem natahoval ruku, že se dotknu jeho kůry, zacítil jsem na krku slabý dech. Dvě velké dlaně mi zakryly oči. "Tak tady jsi." Zašeptal mi do ucha temný chraplavý hlas. Po těle mi naskočila husí kůže a já se slabě celý otřásl. 
Stylesovi se pravděpodobně nelíbilo, že jsem si z něj předtím udělal srandu. Prudce mě chytil za ramena a otočil tváří k sobě. Pomalým a ladným krokem se ke mě stále přibližoval. To mě donutilo od něj odstupovat do té doby, než jsem prudce nenarazil na kmen stromu. Ani tohle ale Harryho neodradilo. Stále se přibližoval, až byl svým tělem přimáčklý na to moje. 

"Beruško, tohle jsi neměl dělat." Řekl až přehnaně klidným hlasem, který mě znejistil ještě víc. 
"Neměl..." Pokroutil hlavou do strany a pořád zanechal ten chladný výraz. Bál jsem se ho. Teď jsem celkem litoval toho, že jsem si z něj tak vystřelil. 
"J-ja... omlouvám se." Pípl jsem slabým hlasem a zrak sklopil dolu na jeho hruď. 

"Pozdě na omluvu..." Uchechtl se a palcem mi zvedl bradu. Musel jsem lehce zaklonit hlavu abych mu viděl do očí. Měl v nich něco, co jsem ještě neviděl. Ze světle zelené se rázem stala tmavá. Z plných rtů se stal úšklebek. 
"Promiň." zopakoval jsem svou omluvu. Díval jsem se mu hluboko do očí. Jednu ruku nechal na mě levé tváři. V dlaní mi držel bradu a konečky prstů mi slabě prošel po obočí. Z toho příjemného pocitu jsem přivřel oči. Svou druhou rukou si mě přitáhl blíž za pas. Cítil jsem, jak mi teplo koluje po místě, kde měl svou ruku. 

"Měl bych tě potrestat." Z jeho úst to znělo úplně jinak, než by to znít mělo. Ruku na mé tváři posunul o kousek výš a palcem mi projel přes řasy. V ten moment, jakoby se mi zastavil celý krevní oběh. V kolenou pocítím, jak mi chabnou svaly a v břichu zacítím příjemný pocit. 

Z jeho tváře nešel vyčíst žádný pocit. Bolest, radost, zlost... prostě nic. Chladný pohled byl na mě upřený déle jak deset minut.