Art Camp /Larry/

12

Lidi.. já se hrozně móc OMLOUVÁM  :( Vím, že jsem dlouho nic nepřidala :( ... ale.. promiňte :(
a tak je tady teda dnes další část... snad se bude líbit :3 .. no a já se zkusím trochu polepšit teď o těch prázdninách :DD .. 

a taky mám pro něteré z vás výbornou zprávu :oo Začínám psát nový příběh. Ale tohle bych chtěla aby bylo něco... většího.. :oo bude to LARRY ♥ a jestli chcete stručný popis.. nebo tak něco.. napište do kometu :3 budu moc ráda :'33 

a ještě... jak se vám líbí nový Cover?? :oo dělala jsem ho celkem dlouho... tak jestli se  nelíbi dejte vědět já ho zase změním :3 

Harry

Skoro celou noc jsem pozoroval to chrupkající koťátko na moji hrudi. Usnul hned, jak na mě lehl. Sice měl pootevřenou pusu a trochu slintal, nebo vlasy se mu padaly do očí, a taky si je sem tam odfouknu, ale i tak byl hrozně roztomilý. Při každém nádechu trochu zachraptěl, a potom uvolněně vydechl. Ruce, které jsem měl omotané kolem jeho pasu, se s každým dalším nádechem nadzvedali a znovu klesali. Byl to krásný pocit. celou dobu jsem se jenom usmíval a sám nevím proč. Prostě jsem to nějak nevnímal.  Vtiskl jsem mu slabý polibek do kaštánově hnědých vlasů a spokojeně zavřel oči. 

Louis

Nenávidím bouřky. Bojím se jich a to dost. Vždy, když začne bouřka, dostanu něco jako tulící náladu. Jednoduše se vážně bojím, a tak se potřebuji k někomu přitulit, abych cítil bezpečí. No a zrovna to cítím teď. Nechápu, jak mě napadlo jít za Harrym, ale nelituju toho. Lepší, než se dolu klepat strachem a zimou. Tady mě aspoň krásně hřeje jeho nahé tělo. Oficialně se tohle místo stává mým nejoblíbenějším. Teď už jenom stačí, aby ty bouřky byli častěji. Zhluboka jsem se nadechl a při tom vdechl i tu nádhernou vůni Harryho. Hlavou jsem se víc zabořil do jeho hrudě a poslouchal už jen rytmický tlukot Harryho srdce. 

**

Ráno jsem se probudil ještě víc natisknutý na Harrym, než večer. Hlavu jsem měl pořád na jeho drudi, ruse zamotané v jeho vlasech a nohy propletené s těmi jeho. Zvedl jsem hlavu, abych se podíval na Harryho jestli ještě spí, ale on už s obrovským úsměvem na mě mrkal. "Jak se spalo, beruško?" Hlavu jsem zase vrátil do původní pozice a zavrtěl se s úmyslem trochu si protáhnout svaly. "Hmmm..... Celkem fajn. A.. ehmm... omlouvám se." Zašeptal jsem celkem stydlivě, protože až teď jsem si uvědomil, že je to dost divné. Začal jsem se pomalu zvedat. Rukama jsem se zapřel vedle Harryho, abych se líp nadzvedl. Nohama jsem se zapřel taky, ale skončil jsem jen tak, že jsem seděl a Harrym obkročmo a rukama se zapíral o jeho nahou hruď. "Mě to nevadí. Večer jsi vrněl jak koťátko." Uchechtl se chytil obě moje zápěstí. Všechna zlost se mi nahromadila ve tvářích a já zrudl. "Pusť mě!" Zaječel jsem a začal trhat zápěstím ve snaze odtrhnout své ruce z těch Harryho abych mu mohl vrazit. Jenomže on mi ty ruce pustil dost nečekaně a tak mi plnou silou vyletěli do vzduchu a zastavili se až mezi mýma očima. "Ty seš takový debil, Harrolde!" Jedou rukou jsem mu šťouchl do hrudě a druhou se držel za nos, který nepřestával bolet. "Promiň, beruško. Já to tak nemyslel." Posadil se naproti mě, pohladil mě po tváří a svou velkou dlaň přesunul na mou malinkou ruku, která stále spočívala na mém nose. "Ukaž, já ti to pofoukám." Opatrně vzal mě prsty do svých a ruku mi odtáhl z obličeje. Zůstal jsem klidě sedět a sledoval dál Harryho. Rty měl lehce pootevřené. Očima bloudil po mé tváři a dech se mu začínal zrychlovat.

Mezi námi nastalo hrobové ticho. Harryho rty se mírně pootevřely a zhluboka vydechl. Dlaně položil na mé tváře a palcem mi odhrnul pramínek vlasů, který mi padal do očí. Najednou se ke mě začal přibližovat. Byli jsme od sebe deset centimetrů a v tom se Harry  nadechl a vydechl mi přímo na poraněné místo. Teplý dech mi nahnal husinu od konečků vlasů až po prsty na nohou. Přivřel jsem oči a snažil se uklidnit můj tep. Jek jsem měl přivřené oči, ucítil jsem na špičce nosu lehký a příjemně teplý (ehmmxD doslova :DD ne promiňte.. nechtěla jsem to pokazit :'D) polibek. "Em.. promiň. Vážně jsem nechtěl." Zaraženě jsem se na něj díval. Co to bylo? Takhle ho ještě neznám. "V pohodě. Už to nebolí." Usmál jsem se a zvedl se z postele. Rychle jsem seběhl schody a ldyž jsem se dostal do obýváku, skočil sem na pohovku. Hlavu jsem zaryl do malého polštářku, který jsem tam nechal a pitomě se usmíval. 

Po necelých patnácti minutách jsem už slyšel vrzání schodů, což znamenalo jediné- Harry jde dolů. Rychle jsem se posadil, narovnal, upravil polštářky a pohodlně si sedl jakože nic. Skřípot schodů ustál a nahradila ho silná rána. Znělo to jako dřevo. Vyskočil jsem na nohy a doběhl do kuchyně od kud se ta rána ozvala. Jen co jsem vešel, mé oči zbloudili na překvapeného Harryho držícího kliku od skřínky. "Nevím proč, ale mám takový pocit, že tahle 'chaloupka' je už pěkně stará" uchechtne se Harry a kličku položí na linku. "Musíme to tu trochu zpravit, pokud tady chceme přežít." Harry naprosto vážně zkoumá skřínku po skřínce a zkouší, zda nejsou uvolněné i další kličky. "Nebo se můžeme vrátit do tábora." Namítnu. Zkřížím ruce na prsou a opřu se o futra dveří. Harry se zastaví a přes rameno se na mě ohlédne. "No to teda nemůžeme. Přeci nechceš abych tě tam... co já vím.. trochu zbil?" To znělo jako vyhrožování. "Kdyby jsi mě chtěl zbít, už to dávno uděláš." Ramenem se odrazím od futer ale ruce mám pořád zkřížené. Přistoupím o dva kroky blíže. Harry se celý otočí a taky ke mě přistoupí blíž. Napětí mezi námi jde skoro cítit na dotek. Harryho hruď se nadzvedává rychleji než obvykle a já tak můžu zřetelně slyšet tlukot jeho srdce. Napětí se změní v elektřinu v momentě, kdy mě Harry přišpendlí celým jeho tělem k nejbližší zdi. Při každém novém nádechu narazím mou hrudí o tu jeho. Ruce má položené v těsné blízkosti mojí hlavy. Tvář má až nebezpečně blízko a nic neříká. Jenom na mě zírá. "Asi máš pravdu." Zašeptá. Pravou pěstí udeří do zdi těsně vedle mé hlavy. Celá zeď se zatřese a některých částech upadne i kousek omítky. Oběma rukama se do zdi odstčil. Krásně šlo vidět jak se mu při tom natáhly svaly na rukou a jen co je spustil podél těla, znova se uvolnili. 

**

"Jak jsem řekl ráno. Musíme to tady trochu upravit." Konečně řekne Harry něco. Už něco přes hodinu byl zavřený navrchu v pokoji a já seděl tady dolu na gauči. Svýma dlouhýma nohama dohopsal ke mě a posadil se do křesla naproti. "Tak jdeš?" Nadzvedl levé obočí a postavil se. Nezmohl jsem se na nic víc než jen na přikývnutí.