Změnil mi život

Kapitola 14. - Noční můra se stává realitou

   Už to začíná... to se to jako vážně stane? Svléknu ze sebe věci, ve kterých jsem přijela, obléknu si černé síťované silonky, černou upnutou minisukni s rozparkem na stehnu, červenou podprsenku a přes to upnuté crop průhledné tílko s drakem z kamínků. Následně nějaký náhrdelník, prstýnky, náramky. Udělám si červenočerné kouřovky, linky, řasenku a tmavě červenou rtěnku. Upravím si trochu vlasy, přehodím přes sebe takovou lehčí koženku a vyjdu z koupelny. ,,Sluší ti to." Usměje se na mě Calin. ,,Děkuji," Pousměju se a jdu k němu blíž. ,,Petr si dal.. pohádali jsme se trochu.." Šeptnu tak, aby to slyšel jen on. ,,Cože..? Před tebou..?" Šeptne zaraženě. ,,Jo.." špitnu smutně. ,,To je fakt dement, tyvole..." Šeptne zpátky a pohladí mě po lopatce. Jen se pousměju. ,,Dojdu si ještě pro boty." Odpovím nervózně a jdu do pokoje. Vezmu si boty na vysokých platformách do ruky. Moje oči ale hned zatoulají na jeden z nočních stolků. Pervitin v pytlíčku pohozený na něm. I karta.. a i brčko.. to si ze mě dělá srandu? To to tu nechal naschvál? Nebo..? Co s ním teď sakra je..? Ráno byl ještě úžasný.. chvíli na to zaraženě koukám. Vyloženě to spíš hypnotizuju. Fuck it. Stejně mě nejspíš podvede, tak co.. je to jedno. Pustím boty na zem a kleknu si k tomu nočnímu stolku. S rozklepanýma rukama z pytlicku malé množství vysypu a narýsuju si. Sáhnu po brčku. V tom uslyším otevření dveří. ,,Sofie, můž- ne ať té to ani nenapadne. Nech to tam být, vezmi si ty boty a pojď." Promluví starostlivě. ,,Promiň." Odpovím mu a šňupnu si. 2 měsíce čistá. Steče mi malá slza, kterou hned šetřu, vstanu, vezmu boty a jdu za Calinem. ,,Co se dá dělat... vyjímečně a naposled, ano? Petrovi to neřeknu, i když to pak asi pozná." Promluví. Já kývnu a pousměju se. ,,Děkuju." Vyjdeme z pokoje. Už tam čeká Petr se Sárou a divně se chichotají. Tohle bude ještě zajímavá noc... Obuju si boty a přitáhnu si Petra k sobě. Hlavně proto, abych ho oddělila od Sáry.. ,,Miluju tě, zlato. Víš to, žejo?" pousměju se a kouknu mu do očí. ,,Ano vím." uhne pohledem, uchechtne se a políbí mě do vlasů. ,,Tak jdeme?" odtáhne se a jde směrem ke dveřím. Chvíli tam zaraženě stojím. Neřekl to zpátky. A hned ode mě zmizel. Aniž bych stihla cokoli říct, udělat.. dělám něco špatně? Už.. už mě nemiluje..? Jakž takž se vzpamatuju, jdu směrem ke dveřím, když v tom si všimnu jak Sáru opravdu "velmi nenápadně" plácl po zadku.. hned se na mě nervózně podíval, ale když viděl, že jsem to viděla, hned ode mě zrak odvrátil. Steče mi slza po tváři. ,,Já.. hned vás doženu.." houknu na ně a zalezu do pokoje, kde se zamknu. Sednu si k nočnímu stolku, narýsuju si pořádnou čáru, masivní. Vedle si připravím naplněný bong a zároveň si v rychlosti ubalím brko. Sjedu čáru, chvíli počkám než to vše propadne a začne působit. Což se stalo ani ne do 5ti minut. Zhulím bonga, popadnu brko, cigarety, zapalovač, co si dám do kabelky a vyjdu z pokoje. Oba čekají venku a Calin hned před mými dveřmi. ,,Ty.. ty jsi si šla dát ještě?" zeptá se mě Calin. ,,Plácl jí po zadku a ještě se na mě podívá, jestli jsem to náhodou neviděla. Když zjistil, že jsem to viděla, odvrátil pohled ode mě a dál se bavil se Sárou, jako kdyby nic. Mám na to právo, tak si ty kecy nech, děkuju.." odpovím podrážděně, ale zároveň zničeně. ,,Tak mu to v klubu můžeš oplatit.. tohle od něj fakt fajn nebylo. Tak ať cítí, to, co jsi cítila ty teď.." odpoví mi. ,,Uvidíme. Dřív bych do toho šla hned, byla jsem ta mrcha, ale.. Petr a zbavování se závislosti mě udělalo křehčí, citlivější.. Ale uvidíme, možná mu to fakt oplatím. Jenom přece.. vypadám teď dost žhavě, takže to ani těžký nebude.." odpovím mu bez emocí. ,,Trochu úsměvu, noták." pohladí mě po vlasech. Tím, jak mě pohladil po těch vlasech, tak mě to přimělo se usmát, přičemž se na mě usmál zpátky. ,,Vidíš, jak ti ten úsměv sluší." usměje se. ,,Děkuju.." usměju se na něj. ,,Za to, že jsem ti řekl, že ti úsměv sluší?" uchechtne se. ,,Ne, za to, že jsi na mě tak hodný a jsi tu, když to potřebuju.. fakt děkuju." usměju se. ,,Za to vůbec neděkuj," usměje se na mě zpátky. ,,Už bychom ale měli jít, ať na nás dlouho nečekají." dodá a uchechtne se. ,,Jo, jasně." taky se uchechtnu a jdu s ním ven. Ihned si venku zapálím brko a kráčíme do nějakého klubu v centru. Všichni se cestou různě baví, smějí se a dělají blbosti. Ale pak jsem tu já, která tiše kráčí s brkem v ruce za nimi. Nemám vůbec náladu.. nejradši bych šla někam sama a dala do sebe takových látek, abych už tu být nemusela. Užírá mě to.. bolí to. Po nějaké době dojdeme ke klubu, já do té doby dohulím brko. Dáme si všichni společně cigaretu a pak zajdeme do klubu. Sedneme si k baru a začneme si každý objednávat první drink. Sára si objednala džus s vodkou, Calin nějaký drink a Petr též džus s vodkou. ,,Já poprosím o tři panáky tequilly, děkuji." požádám barmana. Kluci a Sára se na mě podívají pohledem "takhle zhurta?", jen protočím očima a sleduju barmana, jak připravuje drinky a pro mě panáky. Dá každému drink a následně mě ty tři panáky. Párkrát se napijí a jdou tančit na parket. Já do sebe kopnu tři panáky tequilly za sebou a hned požádám barmana o Cuba Libre. Po chvíli mi drink podá, vezmu si ho a začnu brčkem popíjet. U toho pozoruju, jak tancují. Když si všimnu, že se Sára začne zadkem otírat o Petrův rozkrok, brčko z drinku vyndám a celý ho do sebe kopnu. To už je moc. Vstanu z barové židle a jdu k nim. ,,Nech si tu kurvu." řeknu Petrovi chladně a natisknu své tělo na Calina. Calin hned začne spolupracovat a dá mi ruce na boky. Možná to znělo a působilo chladně, ale rozhodně mě to bolí. Šíleně. Mírně se ohnu a začnu zadkem různě hýbat a třást poblíž Calinova rozkroku. Vrátím se do původní polohy a sexuálně se u něj pohybuju do rytmu hudby. Čímž on spolupracuje, že to vypadá, že ví každý můj další pohyb co udělám. Jako kdyby naše těla do sebe zapadaly jako puzzle. Jako bychom navzájem dokonale četli naši řeč těla. Petr na mě zaskočeně kouká. Zavřu oči a začnu se hudbou unášet a užívat si to pořádně. Otočím se čelem ke Calinovi a v tu chvíli mě Sára chytne za vlasy, čímž ji chytře chytnu a přetočím se tak, že jsem to já, co jí drží za vlasy. ,,Ty na mě tady budeš jako vyjíždět? Víš moc dobře, že jsem schopná tě i zabít, tak se koukej kurva chovat, ty malá štětko, jinak tě tady fakt zabiju a je mi to u prdele." hodím ji o bar a odejdu ven na cigaretu. Z těch nervů se mi klepou ruce. Opřu se o zeď, dám si mezi rty cigaretu, kterou si zapálím. Potáhnu si. Přemýšlím nad celou tou situací. Zařvu, tak, jako bych tu bolest ze sebe chtěla vykřičet. Několikrát uhodím do zdi vedle sebe, když uvidím krev jak stýká z mých kloubů, tak přestanu. Sesunu se po zdi na zem a vzlyknu. Znovu si potáhnu z cigarety. Jak jsem si mohla myslet, že jet do Vídně bude dobrý nápad..? Z mé nejlepší kamarádky se ukázala svině, z úžasného přítele se stal obyčejný kurevník.. co mám teď jako dělat? Mám chuť Sáru omrdat o každou zeď, abych jen viděla jak jí zhasíná život v očích.. jak mi tohle oba mohli udělat? Pro nic, za nic... Ucítím dotek na mém ramenu, leknu se, ucuknu a stoupnu si. Podívám se, kdo to je. Petr.. co ten tady kurva chce? ,,Můžu s tebou mluvit, Sofie..?" zeptá se mě opatrně. ,,Já nevím, o čem chceš mluvit. Víš, jak hodně jsi mě dnes podrazil? Přivezeš si zasraný perník, ještě jak naschvál si to dáš přede mnou a pak po mě řveš.. pak se bavíš se Sárou víc, divně se chichotáte, plácneš jí přes zadek a necháš jí takhle tancovat u sebe.. líbí se ti, že jsi mě namotal na to, že ty se takhle nechováš, získal mě tak moc, že jsem se kvůli tobě změnila a pak mi ublížíš jako nikdo jiný? Se divím, že jsi s ní ještě nespal, po tom všem..." odpovím zničeně. ,,No.. já.. se s ní právě už vyspal." řekne. COŽE? ,,TY UŽ JSI S NÍ KURVA CHRÁPAL?! KDY??!" Zařvu po něm. ,,Ehm.. na té benzínce." odpoví klidně. Já tam už jenom stojím a koukám na něj. Mám pocit, jako by mi teď tělem projelo několik nožů. ,,...proč..?" vzlyknu. ,,Protože.. nevím, vztah není pro mě.  Chtěl jsem to zkusit, ale ve vztahu to se mnou nefunguje, jak vidíš.." odpoví. ,,Proč jsi mi to nemohl říct na rovinu? Proč jsi mě nechal si projít tímhle.. o tom, jak moc mi můj ex ublížil, jsem řekla jen tobě... ale ty jsi horší." stéká mi slza po slze. ,,Proč jsi mi nemohl včera říct pravdu? Zůstali bychom kamarádi.. ale ty radši zadupeš tu poslední důvěru v lidi, co v sobě mám.." Nevěřím tomu.. všechno.. všechno to byla jen lež? ,,Nechtěl jsem ti ublížit, promiň." odpoví. ,,Vypadni mi teď z očí.." řeknu. On hned vzápětí odejde. Chvilku se vydýchávám a vrátím se do klubu. Zaplatím barmanovi za panáky a drink a odejdu. Calin za mnou hned přiběhne a chytne mě za ruku. ,,Co všechno se to tady stalo venku..?" otočí si mě čelem k sobě. ,,On.. on se mnou ani do vztahu nechtěl... jen to předstíral.. byla to jen lež.. se Sárou už spal.. na té benzínce.... já.. já teď jdu na apartmán, sbalím si věci a pojedu vlakem domů, do Prahy. Na Brno seru, nejradši bych na to zapomněla.. na všechno.. všechno byla jen zasraná lež.." rozbrečím se tak moc, že sotva dýchám. Calin mě chytne za ramena. ,,Hej, hej, podívej se na mě," promluví uklidňujícím tónem. Opakuje mi tu větu do té doby, než se mu podívám do očí. ,,Klid.. dýchej.. já jsem tady.. a taky vždy budu.. Neodjížděj.. užij si to tady se mnou.. zapomeň na ně.. už do tvého života nepatří.." uklidní mě. ,,Dobře.." uklidním se. ,,Ne.. ne, to nejde.. já tady nemůžu zůstat.. já Sáru zabiju.. a Petra vidět už nemůžu.. nevěřím, že ty bys tady zůstal... i oni říkali, že tu vždy budou.. musím zapomenout i na tebe, protože mi Petra budeš jenom připomínat a uvidím ho.. musím prostě pryč.. úplně pryč.." opět se rozbrečím tak moc, že nemůžu dýchat. Podlomí se mi nohy a já spadnu na zem. Dám si obličej do dlaní. ,,Já.. já se půjdu sbalit.. ať můžu odsud konečně pryč.." vzlyknu. On si sedne ke mně a přitáhne si mě do objetí. ,,Tak, co kdybych jel s tebou..?" zeptá se mě. Já ho odstrčím od sebe. ,,Nemůžeš jet se mnou.. neobjímej mě teď prosím.. nechte mě všichni prostě být.. nechte mě prostě chcípnout." zmateně mluvím a do toho hystericky brečím. ,,Teď ale nikam nejezdi.. jsi zmatená a silně pod vlivem.. pojď se na to nejdřív vyspat ano..?" promluví na mě a pohladí mě po ruce. Já se vůbec nemůžu uklidnit. Začíná se to prohlubovat. Čímž si mě znovu přitáhne do objetí. Tentokrát ho nechám mě objímat. Po chvíli přestanu brečet a jediné co cítím, je prázdno.