Změnil mi život

Kapitola 20. - Noc plná vášnivých emocí, část druhá

Dominik se do polibku usměje, pokračuje, ale ovšem rychleji. Už nezvládnu pokračovat v polibcích, tak se jen hlavou odtáhnu z polibku, opřu ji o dveře kabinky a tiše vzdychám. Po chvíli přidá palec, který má umístí na můj klitoris a začne si s ním palcem hrát a do toho dvěma prsty mě rychle prstí. ,,Niku.. mhmm.. bože muuuuj... Nikuu.." vzdychám hlasitěji a zrychleně dýchám. Koutkem oka zaznamenám, že mě s úsměvem pozoruje a užívá si ten pohled. Usměju se nad tím mezi vzdychy, zakloním víc hlavu, protože to už fakt nezvládám. Tohle.. tohle je až moc úžasné. AŽ MOC. Po chvíli přestane, kouknu na něj smutně a smutně do toho zakňučím. ,,Ale notaaaaaak, pjosim pjosim." kouknu na něj smutně. ,,No už neeee, vždyť už skoro jsi, kočko," usměje se nad tím. ,,Bude něco lepšího, ale nejdřív.. šaty dolů a já." uculí se a naznačí mi, abych si klekla. Usměju se, stáhnu si šaty a kleknu si. Teď ho potrápím já.. teď si s ním budu hrát já. Nejprve si začnu jazykem hrát s jeho špičkou, následně po jeho celé délce, vrátím se jazykem opět ke špičce a nakonec zase jazykem sjedu dolů na konec jeho penisu. Očima se na něj v průběhu občasně kouknu. ,,Sofie.. sakra Sofie.." vzdychne a chytne mne za vlasy. Vrátím se k jeho špičce penisu a nakonec si ho dám celého do pusy. Než cokoliv stihnu, začne si sám určovat tempo, tak ho jako poslušná holka dodržuji. Přidám nakonec i ruku, kterou ho u toho honím. ,,Sofie.." vzdychne slastně. Začne si tempo určovat ještě rychleji až nakonec mé vlasy pustí, pohladí mě po nich, tiše vzdychá a rychle dýchá. To je ono. Přestanu, co se přibližuji ke špičce, tak jí lehce něžně olíznu kolem dokola, přestanu úplně a odtáhnu se. ,,No tak teď jdeš, to bylo jinak božský." řekne nadrženě, vytáhne mě ze země, otočí si mě, stáhne mi kalhotky, tvrdě a prudce do mne zezadu vnikne, přičemž hlasitě vzdychnu. ,,Ticho buď." pleskne mě silně po zadku, tvrdě, prudce a rychle přiráží. Mně se nedaří vzdychat tiše, tak je nakonec vydávám velmi nahlas. ,,Řekl jsem, ticho buď." řekne nadrženě, dá mi jednu ruku před pusu a pokračuje.
Nejdřív se udělám já, hodně mokře, následně si kleknu a nechám ho se mi udělat do pusy. Polknu, otřu si rukou pusu a on se na mě spokojeně usměje. ,,Takhle to má být, hodná holka." uculí se, pohladí mě po vlasech, následně po tváři a po rtech. Hhh. Proč ty jeho dotyky jsou tak.. kouzelné. Stoupnu si, hned mě chytne opět pod krkem, přitiskne ke dveřím kabinky a nakloní se k mému uchu. ,,Tohle zdaleka není naposled." šeptne mi vzrušeně a vášnivě mě políbí na rty, polibek mu ihned oplatím a on se odtáhne. ,,To je jasný, že to není naposled. Chci abys u mě přespal a ještě tvrději mě šukal." uculím se. ,,Samozřejmě." uculení mi vrátí, pohladí mne po krku, který následně pustí a odtáhne se. Podá mi kus toaletního papíru na utření se, přičemž podá i sám sobě. Utřeme se, natáhnu na sebe svoje brazilky a sáhnu po šatech. ,,Vydrž, dáme lajnu nejdřív.. co bys řekla na perník?" usměje se. ,,Anoo prosím, ten mi dnes chyběl." promluvím natěšeně. On se ušklebí, na mobil narýsuje dvě pořádné čáry pervitinu a podá nám každému brčka. Sjedeme to a on mi nechá olíznout ten zbytek, co tam na mobile zůstal. Oblékneme se a vyjdeme ze záchodků. ,,Jinak... Bylo to.. úžasný," Usměju se. ,,Nebo teda to je slabé slovo.. bož-ne.. nepopsatelný prostě." Dodám a uchechtnu se nad tím, jak mi nešlo najít TO slovíčko, které by to vystihovalo. ,,To naprosto souhlasím, dlouho, hodně dlouho, jsem si s žádnou takhle božsky nezajebal.." Vydechne fascinovaně. ,,Až takto jsem byla dobrá joo?" Uculím se. ,,Ano, až moc, kočko." Usměje se fascinovaně, já mu úsměv opětuji a jdu nám objednat víno, červené. ,,A jaké prosím víno, by jste ráda?" Zeptá se mě barman. ,,Hm," chvilku přemýšlím. ,,To nejkvalitnější, co tam máte, děkuji." odpovím. On jen kývne na souhlas, chvilku tam něco hledá, až nakonec najde láhev, kterou hledal. Vytáhne skleničky pro to určené, nalije víno do půlky skleničky a podá nám to na bar. ,,Prosím." dodá a věnuje se dalším zákazníkům u baru. Podám jednu skleničku Dominikovi, cinkneme si skleničkami a napijeme se. ,,Hmmm.. výborné jsi nám vybrala." usměje se Nik. ,,No.. teoreticky vybral barman, že." uchechtnu se. ,,No jasný." též se uchechtne. Já chci ještě čáru.. fakt moc. Bude blbé když se Dominika zeptám? Možná i jo, když mi rýsoval tak ani ne před 10 minutami.. achjo... já bych si fakt dala ještě, sakraa. Zaseknu se na nějakou dobu v myšlenkách, že mi ani nedojde, že na mě Dominik mluvil. ,,Nad čím přemýšlíš, že jsi mě neposlouchala?" zeptá se a zasměje se. ,,Ehm.. jestli-to je jedno, nad ničím, jen jsem posek trochu.." nervózně se zasměju. On na mě jen povytáhne obočí. Ví, že neříkám pravdu. ,,Nejsi posek, vyklop to, vím, že se tam něco honilo.. jestli co..?" Zeptá se s povytáhnutým obočím. Mám říct pravdu? Nebo si něco vymyslet? Já nevím. ,,Ehm.. no.. jestli.." odmlčím se. Mám? Nemám? Seru na to, budu prostě upřímná.. kdyžtak mě prostě odmítne no. ,,No.. jestli bych mohla ještě jednu..? Mám na to fakt děsnou chuť.." nervózně promluvím. ,,Jednu.." zamyslí se. ,,Jako jednu čáru? Čeho?" zeptá se. ,,Pika.." šeptnu tiše. On se na mě podívá pohledem, který úplně říká "já jsem to fakt dojebal". ,,Já ti vůbec neměl nabízet tu jednu předtím, promiň.." řekne po chvíli. Nedá mi další, je to úplně jasný. Už vůbec. Píčo blbá, měla jsi zalhat, pak by ti třeba za hodinu dal.. jsi fakt blbá. ,,Ale zase nechci, abys tady byla z toho nervní.. dobře, ale narýsuj si malou, takovou tečku, jo? Jenom přece před chvilkou jsi měla celkem pořádnou. A zase úplně nechci abys do toho spadla úplně, nebo nedej bože se ti něco stalo, díky té další." promluví, ne moc nadšeně a podá mi pytlík s krystalicky bílým práškem, spolu s kartou a mým brčkem. Chvíli na to rozpačitě koukám, pak vysypu určité množství na stůl a kartou z toho začnu tvořit čáru. Já vím, že to není tečka, ale čára vyloženě.. ale já nemůžu tak málo.. chci víc, než jen tečku. ,,Prrrr, menší." promluví rázněji. ,,Prosím, já nechci JEN tečku.." promluvím, ruce se mi mírně klepají. ,,Pro mě za mě." promluví zklamaně. Já lidi jenom zklamu.. nic víc neumím. Jen lidem ubližovat.. vždycky. Narýsuju si takovou středně velkou, kartu s pytlíčkem mu vrátím, vezmu si brčko, jeden konec dám do jedné nosní dírky a druhý konec přiložím k již připravené čáře, kterou následně sjedu. Ach, to jsem potřebovala. Podám mu brčko zpět, hned to uloží. ,,Hele, já fakt musím na záchod, vydržíš to tu chviličku sama? Zvládneš to? Já budu fakt hned zpátky." promluví. ,,Jo, jasně, zvládnu." odpovím. ,,Hlavně s nikým nemluv, prosím. A kdyby někdo něco zkusil, využij instatně svoji crazy část, ano? Aby se ti nic nestalo." oznámí mi ustaraně. ,,Dobře." odpovím, Dominik nervózně kývne a odběhne na záchod. To je to tady tak nebezpečné? Nepřijde mi.. až teda na toho jednoho týpka, ale to byl jeden případ.. nebo ne?
   Jsem opět zaseknutá v myšlenkách a popíjím červené víno u baru. Někdo mě pohladí po ramenu, hned se prudce otočím, jelikož jsem se lekla. To je ten týpek, na kterého Dominik řval. Ach ne.. ,,Takže ty už jsi sama jo? Už jsi volná?" oplzle se s úšklebkem zeptá. ,,Nejsem." odpovím rázně. Rádoby.. není mi dvakrát nejlépe, jak psychicky tak fyzicky, tak ani nevím, jestli to zní přesvědčivě. ,,Ale nepovídej blbosti, vidím, že tady sedíš sama. Tamten už si s tebou užil, zaplatil a určitě odešel. Tak teď chci já." oplzle se ušklebí. Ne, prosím ne, teď nemám vůbec sílu tohle řešit.. a už vůbec ne se ubránit. Začínám se bát, neříkám nic.. vypadá totiž dost nebezpečně. Kde je ten Dominik? Potřebuju ho tu.. hned teď. ,,O-on za chvíli přijde." vykoktám ze sebe. Proč koktáš, ty píčo blbá? Takhle ho určitě odradíš.. vzchop se, sakra! ,,Tohle bude lehké." škodolibě se zasměje a rukou mi začne sahat na stehno a hned vzápětí na to pod sukni šatů, k mému rozkroku. Dominiku.. prosím. Srdce mi bije o závod a moje hlava jako by zapomněla, co má dělat.. jak se ubránit. Snažím se jeho ruku ze mě sundat, ale má větší sílu. ,,Přestaň, ty štětko." vlepí mi facku. Niku.... vrať se, prosím. Vyděšeně se na toho muže podívám. Zacpe mi pusu a táhne mě na záchodky. Snažím se různě kopat, mlátit ho, aby mě pustil, ale pod všemi těmi látkami a v tomto psychickém rozpoložení nemám sílu natolik, aby mě pustil. Je to v hajzlu.. tohle je konec. Steče mi pár slz, při tom uvědomění, co teď bude nadcházet. Otevře dveře k pánským záchodům. Prosím, ať mě Dominik objeví.. ať mě vidí. Nikde ho ani nevidím.. sakra kde je? Snažím se zařvat, ale v tu mě odhodí do jedné kabinky, kde se tam praštím do hlavy.. naštěstí ne tak silně, abych vypla. ,,Drž hubu, ty kurvo malá." řekne naštvaně. Slzy mi tečou po tváři jedna za druhou. Hned za námi zavře a začne ze mě strhávat šaty. Využiju daný moment, kde se věnuje šatům a ne k držení mé pusy. ,,NIKU!! POMO-" zařvu z plných plic, jenže než to stihnu doříct vlepí mi další facku, ale tak silně, že mě tím vypne. Mám temno.

Pohled Dominika:
Stojím u pisoáru, zády ke kabinkám. Uslyším hlas, velmi podobný tomu týpkovi, po kterém jsem řval.. že by si našel nějakou oběť? Já vím, že bych měl zasáhnout, ale musím, co nejrychleji za Sofii, aby ona nebyla v nebezpečí a sama takhle dlouho. Zkurvený drogy, nemůžu ani pořádně rychle chcát. ,,NIKU!! POMO-" uslyším dívčí hlas a následně ránu jako kráva. TO JE SOFIE. Kurva, do prdele, ten čůrák debilní. Kalhoty ihned zapnu, prudce se otočím a jdu ke kabince, kde jsem slyšel její řev. Uslyším roztrhnutí látky.. a jí vůbec. Jestli ji ublížil.. je mrtvej. Snažím se dveře rozrazit abych se k ní dostal, ale je zamčeno. Kurva. Do prdele. Dveře jsou kovové, nemůžu je nijak zničit. Kurva, já jsem tak debilní, proč jsem ji tam nechal. Zámek je ale novodobý, mincí to otevřu, když budu fakt dobrej. Rychle začnu v kapsách hledat nějaký drobák. Vyhrabu desetikorunu, snažím se co nejrychleji pomocí mince zámek otočit, abych dveře odemknul. Proč je Sofie tak potichu? Nelíbí se mi to... vůbec. Nějak se mi podaří odemknout, rychle otevřu dveře, objevím Sofii nahou, v bezvědomí, na tváři má červený obtisk jeho ruky, z čela ji teče krev, a toho týpka, jak je v ní. Krev v mých žilách hoří. Zabiju ho. Silně ho od ní vyhodím, tak silně, že spadne na zem. ,,Něco jsem ti snad řekl ne?!" Zařvu, vezmu ho za tričko a hodím ho o jeden z pisoárů, který tím rozbiju. Týpek si natáhne kalhoty, stoupne si a chce jít proti mě. Já jsem ovšem rychlejší, dám mu silnou ránu na obličej, druhou si dá o zeď za ním, přičemž spadne na zem. Sednu si na něj a začnu mu sypat ránu za ránou. Celá moje ruka je od jeho krve, ale i od mojí. Když je v bezvědomí, nakonec mu dupnu nohou na obličej. ,,Zmrde." řeknu rozhořčeně. Jdu hned k Sofii, sundám si mikinu a přetáhnu ji přes její hlavu, aby nebyla úplně nahá. Ty její šaty jsou totálně roztrhané, jsou na odpis. Mluvím na ní, hladím ji po vlasech a snažím se ji probrat. Nic. Vezmu ji do náruče, odnesu k umyvadlům, posadím ji na zem, ruku si namočím do studené vody a rukou od vody ji přejedu po čele, a následně po tvářích. Po chvíli uvidím jak se její oči pomalu otevírají. Díkybohu. ,,Niku.." rozbrečí se a pevně mě obejme. ,,Já se hrozně omlouvám, já vím, jsem strašný idiot.. neměl jsem tě tam nechávat. Jsem tady, jsi už v pořádku, jsi v bezpečí." objetí ji opětuju. ,,Strašně mě bolí hlava.. a.. ta dole.. strašně moc.. kde jsi byl tak dlouho..?" rozbrečí se ještě víc. Já jsem fakt takovej idiot.. co jsem si myslel?! Co jsem si kurva myslel?! Že se v tom stavu sama ubrání? Jistě, že ne.. proč jsem jí tam kurva nechal?! IDIOTE!! proklínám se. ,,Strašně mě to mrzí.. já vím, že omluva je málo, že to nespraví... neměl jsem tě tam nechat. Čím to můžu odčinit?" zeptám se jí rozhozeně. ,,Ty jsi týden v Praze viď..?" zeptá se mě mezi vzlyky. ,,Ano, jsem." odpovím ji zmateně. ,,Kde spíš? V hotelu? Nebo?" vzlykne. ,,Na hotelu, poblíž koně." odpovím ji. ,,Můžu být s tebou celý ten týden? Jít s tebou na ty zvukovky a podobně..? Já po tomhle nechci být ani chvilku sama.. alespoň ten jeden týden.. a asi nějaké drogy.." řekne ubrečeně.