Změnil mi život

Kapitola 24. - Malinká

   Vzbudí mne něčí něžné pohlazení po vlasech. Otevřu a kouknu se. Nik stojí vedle mne s úsměvem na tváři. ,,Vstáváme, šípková růženko," usměje se a sedne si k mým nohám. Já se fakt cítím krásně.. ty oslovení. Ale je na hovno, že mě nějak bolí hlava celkem masivně, celkově se v fyzickém směru cítím divně. ,,Nebudil bych tě, byla jsi rozkošná, ale už jsme skončili a musíme jít." pohladí mě přes deku po noze. Rozkošná..? ,,Děkuju, jsi zlatej." usměju se a postavím se, deku ze sebe sundám, obléknu si mikinu, kterou jsem si původně vzala, co už ji obleču, tak se mi trochu zamotá hlava. Chytnu se lavičky, abych nespadla. ,,Je ti něco..? úplně jsi zbledla.." starostlivě na mne Dominik koukne a chytne mě za ruku, kterou hladí palcem. ,,Jen se mi zamotala trošku hlava, už jsem v pohodě, nedělej si starosti." pousměju se na něj. ,,No.. i tak si tě radši budu hlídat, jsi furt bledá jak stěna." odpoví starostlivě. Já už asi vím čím to je... tělo chce drogu. Jenom přece, není už zvyklé na tak malé množství za celý den.. ,,Máš.. ehm.. máš u sebe něco tvrdšího..?" po chvíli se ho rozpačitě zeptám. Hodí na mě vražedný pohled. ,,To si ze mě děláš srandu ne? V tomhle stavu? Ani náhodou." odpoví mi rázně. ,,Ale-" nestihnu to dopovědět, jelikož mi do toho skočí. ,,Žádný ale, jdeme k autu a ty mlč." řekne podrážděně. S mojí rukou v jeho dlani se mnou jde pomalu k autu. Asi jsem ho fakt naštvala.. když já to fakt potřebuju. ,,Niku, právě proto to potřebuju..." odpovím tiše. Zastaví se. ,,Mlč, fakt budu naštvanej," odpoví mírně naštvaně. Po chvilce ovšem hodí pohled, který jako by říkal "AHA už rozumím". ,,Takhle to tvoje tělo projevuje, když dlouho nemáš..?" povytáhne obočí. Já jen nervózně kývnu. Povzdychne si, poškrábe se na zátylku a chvilku přemýšlí. ,,Fajn, fajn... nechci aby ti pak bylo hůř.. PŮLKU koule, ano? Nic víc." zdůrazní. ,,Ano, dobře, děkuju.." poděkuju mu. Z kapsy vytáhne sakl, vytáhne jednu kouli, rozpůlí to, jednu půlku dá mně a druhou sobě. Pokračujeme v cestě k autu, mezitím to cucáme, co dojdeme k autu, tak se mi udělá mnohem lépe a chytnu zpátky svoji barvu. ,,Ty jsi vážně měla pravdu.." vydechne zaraženě Nik, když se na mě podívá. ,,Omlouvám se, nechtěla jsem tě naštvat, na to jsem si tě fakt moc oblíbila.. mrzí mě to, fakt.. beru tě teď jako takové zlato, nechtěla jsem-.." mluvím smutně, do té doby než mě zase přeruší. ,,Malinká, shh.. já tomu rozumím, ano? Nic si z toho nedělej, hlavně že už ti je zase lépe. To je pro mne to nejdůležitější - aby ti bylo dobře a hezky," vtáhne si mě do objetí, který ihned opětuju. ,,Vím, že je to teprve chvilinka, co jsme se navzájem tak oblíbili, ale i tak bych pro tebe udělal první poslední.. ať už by to bylo cokoliv, pro TEBE bych to udělal. Pamatuj si to, ano?" políbí mě do vlasů, po kterých mě následně pohladí. Odtáhnu se a kouknu na něj. ,,Proč jsi na mě tak hodnej..? Slyšela jsem, že ženy máš u píči a víceméně jen na to jedno, ale ke mně se tak nechováš, nejednáš se mnou tak.. proč..? V čem jsem pro tebe tak speciální..? Jsem teoreticky jen zničená duše, odporná fetka a špinavá štětka.." zeptám se ho zaraženě a ke konci jde i slyšet smutný tón mého hlasu s kapkou nenávisti vůči sobě samé. ,,Promluvíme si o tom, až budeme spolu sami.. a k tomu poslednímu, takhle o sobě nemluv prosím.. odporná fetka nejsi a špinavá štětka už vůbec ne. Co jsem tě poprvé poznal, byla jsi sebevědomá holka, která si nenechala nic líbit.. jen se ti stalo takových věcí, co tě poznamenaly a ty nevíš kudy kam, tak děláš všechno špatné, aby ti bylo alespoň na chvíli dobře.. a po našem nočním povídání si naopak myslím, že jsi čistá hodná duše, která to prostě neměla jednoduché a hledala cestu, která ji alespoň na chvíli uleví od toho všeho.. a moc dobře to znám. Jsme v tomhle úplně stejní." pohladí mě po tváři. Začnou mi z těch vět stékat slzy. Jak mi může někdo tak rozumět..? tak dobře ve mne číst? JAK?! Poprvé, co mi někdo tak porozuměl... ,,Já tě nechtěl rozbrečet, malinká.." vtáhne si mě do pevného objetí. ,,Jen.. nikdo mi tak nerozuměl.. ne jako ty." odpovím a pevněji ho stisknu. To fakt není možné. Poprvé, co jsem ho potkala, myslela jsem si že je to jen zmrd a nic víc.. ale od toho včerejška..? Úplně instantní změna názoru a všech pocitů vůči němu. ,,Shhh.. musíme už nastoupit, už tady před autem stojíme celkem dlouho, koťátko.." šeptne, políbí mě do vlasů a odtáhne se. Setře mi palcem slzy ze tváře, otevře dveře od auta, nechá nejdříve mne nastoupit a následně nastoupí on a zavře dveře. Připoutáme se a jedeme zpátky na hotel. Jeho ruka je na mém stehně a já mám na jeho ramenu položenou hlavu. Může mezi někým vzniknout takové... takové spojení během několika hodin a jednoho dne? Je opravdu takový..? Není to třeba jen hra? I když to je asi fakt blbost, proč by mi to dělal.. to je nesmysl. Ale zase... tak rychle se s někým upřímně spojit je přece též nemožné.. nebo ne? Já vlastně ani nevím, tomuhle nerozumím.. ale jako bych ho znala věčnost. Včera i když jsem vevnitř věděla, že je lepší mu nevěřit všechno a nesvěřovat se mu tak hluboce, stejně jsem mu řekla vše, co se ve Vídni stalo, jako kdyby moje duše věděla, že můžu.. a taky že jsem se cítila sakra v bezpečí. I když se stalo to, co se dřív stalo. Je to strašně zajímavý, fascinující a velmi spekulující. Že by opravdu spříznění duší existovalo? Že by Sára měla celou tu dobu pravdu..? Vážně to existuje? Strašně mě zajímají nějaké odpovědi, ale je mi jasný, že jediné, co se dozvím, je čas. Nemyslí si třeba, že ho mám ráda jen kvůli tomu fetu za free? Kvůli sexu..? Kvůli penězům..? Nemyslí si, že jsem jako každá druhá, co ho využije pro to, co chce a pak ho nebude mít ráda..? Není to tak.. ten dokonalej sex je jen bonus.. ty drogy též, i když mě to vnitřně vlastně ani už nebaví brát, ale teď bych opravdu nezvládla ty všechny absťáky, ty hnusné a odporné stavy bez omamných látek.. stejně bych na to pak byla sama, když za týden jede už zpátky do Pardubic a já tu nemám nikoho, kromě mámy, která by mě v těch stavech stejně poslala na odvykačku a doopravdy mi by stejně nepomohla.. achjo.

    Dojdeme na náš pokoj, kde si hned vezmu nějaké věci do sprchy. ,,Můžu se připojit, krásko?" usměje se. ,,Nooo spíš musíš." Uculím se. ,,Jooo tak já musím jo?" Uculí se, přiblíží se ke mně a chytne mě za boky, za které si mě přitáhne k sobě a něžně mě políbí na rty. Ruce dám za jeho zátykek a polibek mu opětuju, následně se odtáhneme. ,,Tak šup šup." Uculí se chytne mě za ruku a zatáhne mě do koupelny. ,,Počkeeej, já ještě nemám všechno, chybí mi oblečení." Zasměju se. ,,To ani nepotřebuješ." Uculí se a hned na to se uchechtne. ,,Nikuuu." Zasměju se. ,,No neee, šup šup do sprchy." Zasměje se. Svlékneme ze sebe oblečení, přičemž jsme jen ve spodním prádle. Když se chystám rozepnout podprsenku, ucítím jeho ruce kolem mého pasu a jeho polibky na krku. Hhh. ,,Nech to na mně." Promluví, věnuje mi dále něžné a vášnivé polibky na krk, jednou rukou z mého boku, něžně přejde na mé záda k rozepínání podprsenky. Rozepne jí, následně ruku něžně přesune na rameno, kde mi svlékne jedno ramínko, ovšem s polibky nepřestává. Vrátí ji zpět na můj bok, druhou rukou z druhé strany boku něžně přejde k mému druhému ramenu a svlékne druhé ramínko, přičemž mi podprsenka spadne na zem. Já.... Jsem tak... rozněžněná. This... this is my type of guy. ,,Niku... jako bys ve mně perfektně četl.. věděl, co mi vykouzlí úsměv na tváři, co zrovna potřebuji.." usměju se. ,,Mám to stejně.. jsi jediná." Šeptne mi do ucha. JEDINÁ? Co se to tady děje? Nebo tohle říká všem holkám, aby si připadaly jedinečné? To bude asi stejně pravděpodobnější..
Vlezeme do sprchy, kde si mě otočí zády k sobě a natiskne mé tělo na to jeho. Svými rukami mě hladí po celém těle, přitom na nás tečou teplé kapky vody ze sprchové hlavice. ,,Jsi fakt nádherná.." promluví po chvilce na mne. Usměju se nad tím. Wow.. taková náklonnost.. taková pozornost.. všechny ty lichotky a něžnost... ,,Děkuju, jsi zlatíčko.." řeknu s úsměvem. Je mi čím dál tím víc líto, že za ani ne týden bude zpátky v Pardubkách.. chci jet s ním, ale to asi nepůjde, akorát bych překážela a byla všude zbytečná. ,,Vydrž chvilku." promluví. Slyším jak tam něco bere a pak zvuk jak kdyby si něco vymačkával na dlaň. Po pár sekundách jsou jeho ruce v mých vlasech, které masíruje a umývá šampónem. To... to nedělá, že ne..? to je všechno jen sen, že? Po chvíli masírování a mydlení mi šampón smyje, hned na to asi pokračuje s kondicionérem. Jak to dělá?
Vyjdeme ze sprchy, na ručník se vykašlu, jemu ho shodím z ruky a pevně ho obejmu. On se tiše zasměje a objetí mi opětuje. ,,Copak, malinká?" zeptá se. ,,Děkuju.. děkuju za všechno." šeptnu.