Změnil mi život

Kapitola 29. - Seznámení se skupinou M+

   Dneska má už Dominik odjíždět do Pardubic. Neměla jsem nic 3 dny okrem trávy.. jsem chvílemi agresivní, protivná a hnusná. Nemám skoro na nic náladu, každou chvíli vyjíždím a výjimečně mám chuť na sex. Ale zvládám to, zatím. Jenom hulím a piju víc než obvykle, což nevím jestli je úplně dobrý, ale alespoň nemám nutkání se zabíjet nebo dělat fakt píčoviny. ,,Beruško, chceš, abychom se stavili k tobě, nebo ti to bude stačit?" zeptá se mě Nik, čímž mě vytrhne z myšlenek. ,,Co?" zeptám se zmateně. ,,No, jestli se chceš stavit doma ještě pro nějaké věci, nebo jestli ti to bude stačit, to co tu máš." zopakuje. ,,Počkat, proč?" pořád se nechytám. ,,Jedeš se mnou do Pardubic, ťunťo." uchechtne se. ,,Vážně? Já myslela, že tu zůstávám." jsem pořád zmatená. ,,To sis jako myslela, že když se učíš být sober, tak že tě v tom nechám samotnou? Říkal jsem, že tě v tom samotnou nenechám." usměje se. ,,V tom případě.. doma se budu muset stavovat." usměju se. ,,Dobře." přitáhne si mě za ruku k sobě a políbí mě na čelo. Načež se hned usměju. Stejně pořád nemůžu pochopit, proč jsem jediná holka, se kterou jedná tak krásně..? ale extrémně krásně. I když se k němu já nechovám zrovna fajn.. proč?? 

  ,,Tak můžeme jít?" chytne mě za ruku. ,,Ano." pousměju se. Zase to nabíhá. Už jsem z toho vážně unavená.. Dojdeme k autu, kde už sedí i Jakub. Pozdravíme se a já si sednu mezi kluky. ,,Kotě, jak je, dneska?" zeptá se mě ustaraně. ,,Zase to nabíhá, ale dobrý, není to ještě tak tragický.. zatím." nervózně se uchechtnu. Dá mi ruku kolem ramen. ,,To zvládneš, jsou to tři dny, a ani to na tobě nevypadá, že to je takhle chviličku. Dominik si vybral fakt silnou holku." podpoří mě a usměje se. ,,Děkuju, Kubo." donutí mě se usmát. ,,No dobrý, Jakube, kšc, moje." zasměje se Nik, shodí Jakubovo ruku z mého ramene a přitáhne si mě k sobě. ,,Ty jsi hroznej žárlivec, vole." zasměje se na Dominika Jakub. ,,A co?" povytáhne obočí a zasměje se. Cítím se s nima víc comfy. Nevím, rozumí mi líp než Calin a Petr. Což je vlastně strašně zajímavé, když ze začátku jsem se necítila úplně komfortně, spíš naopak.. fascinující. 

  Auto zastaví před mým domem. Snad tam nebude matka.. bych se zase s ní hádala, je mi to úplně jasný. Přelezu přes Nika a vystoupím, Nik se zvedne, že jde za mnou. ,,Bude lepší, když půjdu sama." řeknu. Podívá se na mě jestli si jsem jistá a já jen kývnu. Sedne si zpátky a já dveře zavřu. Odemknu černé vchodové dveře, zavřu je za sebou a zuju se. Boty dám na botník, jdu směrem do pokoje, když v tom uvidím mamku v obýváku. Máme ho spojený s kuchyní, tam přesně je. Stojí u plotny a něco na pánvičce připravuje, nejspíš míchaná vajíčka, jelikož je tady cítím. ,,Ahoj, mami." pozdravím ji. ,,No ahoj, konečně jsi doma.. dáš si se mnou vajíčka? A pak že bychom vyrazily na nákupy? Zajímá mě, co ten kluk, co tu s tebou minule byl." usměje se a obejme mě. Objetí ji opětuju, ale pak se hned odtáhnu. ,,Mami, promiň, já se moc nezdržím. Jedu s Dominikem do Pardubic, budu tam nějakou dobu.. měsíc, možná dýl." odpovím ji. A teď to začne. ,,Zase jedeš pryč? To se kurva nemůžeš někdy zdržet?" zeptá se mě podrážděně. ,,Do prdele, přestaň se o mě starat! Jsem dospělá kurva!" rozčílím se. ,,Sbal se a vypadni! Opovaž se někdy vrátit." rozčílí se i ona. ,,FAJN! Taky, že se nikdy nevrátím, jak si přeješ." odejdu do pokoje, kde si v rychlosti začnu všechno balit. Nechám ji tu jen nábytek.. nevrátím se sem už nikdy. V průběhu několikrát pěstí bouchnu do zdi, do skříně, všude možně, abych se uklidnila. Vezmu si věci a jdu zpátky k botníku a začnu se obouvat. ,,Vrátíš se někdy, žejo?" zeptá se mě máma smutně. ,,Nikdy. Skončila jsi." odpovím ji vynervovaně. ,,Já to tak nemysle-" nedokončí větu. ,,Tak si to neměla říkat, je to tvůj problém, teď mě kurva nech žít. Sbohem." vezmu věci a odejdu ze dveří, s kterýma následně třísknu. Otevřu kufr od auta, hodím tam věci, zavřu a otevřu dveře od auta, přelezu přes Dominika, sednu si a připoutám se. ,,Teď na mě nikdo nemluvte." řeknu naštvaně. Oba nic radši neřeknou, Dominik mě hladí po stehnu a chvílemi po mě kouká, jako by chtěl něco říct, nebo se zeptat, ale nechtěl mě naštvat víc. ,,No tak mluv." kouknu na něj. ,,Co se to tam stalo?" zeptá se mě opatrně. ,,Co asi. Jako vždycky hroty. Teď takové, že už se tam nikdy nevrátím, sama mě vyhodila. Pak se omlouvala jak píča, když viděla, že opravdu jdu, bylo pozdě. Nevracím se už nikdy prostě, i kdybych měla spát na ulici." odpovím mu naštvaně. ,,Třeba se někdy usmíříte a vysvětlíte si to.." řekne po chvíli. Hodím na něj jen vražedný pohled. ,,Promiň, no." řekne podrážděně.  Hej, jak já bych si teď dala párno.. to by hned tak zklidnilo..