Kapitola 13. - Praha/Vídeň

184 4 3
                                    

   Okolo sedmé hodiny ranní nám oběma zazvoní budík. Trip do Vídně může začít. ,,Dobré ráno, zlatoo." políbím ho na čelo a usměju se. On si mě k sobě přitáhne, jak nějakého plyšáka. ,,Dobréé, ale vstávat nebudu.. teď se tady s tebou chci mazlit." uculí se. ,,Ale přece zase nebudeme stíhaaat, Calin bude nasranej." zasměju se. ,,Ale prosím tě, stihneme všechno, času doost," zasměje se se mnou. ,,Notaaaak." roztomile zabručí. ,,No tak tím pádem to bude mazlení po mém." uculím se. ,,Nebude, protože to samé jsem měl na mysli i já." uculí se zpátky. Tyhle rádoby hádky o tom, kdo je dominantní jsou celkem roztomilé.. ,,Ticho." šeptnu a políbím ho, přičemž mi polibek opětuje. Sednu si na něj, dám si vlasy na pravou stranu, a přitáhnu si ho do vášnivého polibku s jazykem. Boky pohybuju dopředu a dozadu, čímž se otírám o jeho rozkrok. Po chvíli se z polibku odtáhnu, jeho ruce mu dám za hlavu a držím je. ,,Teď tady ta dominantní budu já." šeptnu mu u rtů a lehce se o ně svými rty otřu. ,,Myslíš?" uculí se. Než stihnu cokoliv udělat či říct, přetočí si mě pod sebe. Teď je to on, co mi drží ruce, až na to, že je drží jednou rukou a tu druhou má na mém krku. Tsss, jak se mu tohle vždycky povede? ,,Vidíš." uculí se a přitáhne si mě za krk do vášnivého polibku. Ruce i krk po chvíli pustí, svlékne mi tričko, natáhne se pro pouta a provaz na stolku.

...

   Dali jsme si společnou rychlou sprchu, oblékli a dobalili poslední věci. V tom Petrovi začne volat Calin. Zvedne to a dá to na reproduktor. ,,Čau, děje se něco?" zeptá se ho Petr. ,,Helee, pohněte, budeme muset vyjet dřív, Sáře se posralo, co mohlo, potřebuje, abychom jí vyzvedli od té její mamky z Prahy. Tak by bylo fajn, kdyby jste už mohli vyjít ven." domluví. ,,Já se potřebuju nasnídat ještě." promluvím. ,,Koupíme cestou. A teď šup k mému autu ven." Přikáže nám a hovor zavěsí. My teda popadneme tašku, já kabelku, jdeme se obout, Petr zamkne a nasedneme do auta, se kterým tam Calin čeká.

...

  Sáru už jsme z Prahy vyzvedli a jedeme směr Vídeň. Dívám se z okna na přírodu kolem. Tohle na cestování miluju snad nejvíc. Jen poslouchat písničky, dívat se z okna na přírodu, zvířata a vypnout tím, všechny nepříjemné myšlenky. Je to i takové uklidňující. Od té doby, co jsem byla skoro mrtvá, zažila jsem v té duchovní rovině něco, co mi asi nějak otevřelo cestu. Slyším, vidím a cítím věci, který mi ukazují kam mám jít.. říkají, co bych neměla dělat, do čeho se neměla pouštět.. je to zvláštní, že zrovna mě, obyčejné feťačce, se tohle otevřelo.. spustilo. Je to sice strašně fajn ve spoustě věcech, ale v něčem ne.. jako například dnes, ve chvíli, co jsme s Petrem nastoupili do Calinova auta, cítím, jako kdyby mi měl Petr něco udělat.. podrazit mi nohy.. to samé mám i u Sáry. Nevím, co se stane a celkem se toho bojím. Petra miluju, zbožňuju.. Co když to bude něco.. něco, co mi ublíží? Já vím, že Sára není svině a nikdy nelezla do postele s nikým, s kým jsem něco měla já. To samé naopak. Ale i tak mi něco říká, že u Petra to bude vyjímka.. Kdybych o něj přišla, už nic by mi nebránilo v tom, fetovat tak moc, dokud neumřu. Přišla bych o vše. O přítele a nejlepší kamarádku.. nemělo by pro mě smysl, pokračovat v tom životě bez drog. To už budou drogy na 1. místě. Po chvíli zastavíme na nějaké benzínce u hranic s Rakouskem. Sára si jde odskočit, Petr někam zmizel a já mezitím pálím brko s Calinem. ,,Kámo.." oslovím Calina mírně sklesle. ,,Ano? Děje se něco..?" zeptá se mě Calin zaskočeně. ,,Já z tohohle tripu mám strašně divný pocit... jako bych měla o Petra a Sáru přijít.. že mi nějak ublíží. Však už teď ani nevím, kam Petr šel.." odpovím sklesle a potáhnu si z brka. ,,Já si myslím, že se nic nestane.. Petr tě miluje, fakt neskutečně moc.. nemyslím si, že by ti úmyslně chtěl ublížit, a kor se Sárou.. podle mě to bude v pohodě, nemusíš se podle mě ničeho bát. Petra znám, když někoho fakt miluje, nikdy mu úmyslně neublíží." odpoví mi, čímž mě trochu zklidní. Akorát přijdou, my s Calinem dohulíme. Petr si tentokrát sedne na místo řidiče, já vedle něj na místo spolujezdce a Calin se Sárou dozadu. Vyjede a pokračujeme v cestě. 

Změnil mi životKde žijí příběhy. Začni objevovat