Beze strachu

Část 12. - Káva

|LEVI|
"Pane Ackermane... Proč jste se rozhodl učit na Gymnáziu Kyojin?" Proč učím na Gymnáziu?... Proč vlastně vůbec učím? Tu otázku jsem dostal tolikrát... Můj přístup je podle všech až moc chladný na učitele. Tak proč učím?...

Povzdechnu si. "Proč se na to ptáš, Erene?" Zeptám se ho místo odpovědi. Ptám se každého. Nikdy jsem svůj důvod nikomu neřekl. A nehodlám to měnit.

"Já... Řekl jsem vám, proč jsem tam šel jako student. Jen mě napadlo, že bych chtěl vědět vás důvod..." Řekne nejistě a dál pracuje. Já se ihned také pustím do práce a znovu si povzdechnu.

"To není vůbec žádný důvod, abych ti něco takového řekl." Odpovím mu chladně a ani se na něj nepodívám.

"Kdybych se vás zeptal na jakoukoliv osobní informaci, budu mít aspoň minimální šanci, že mi ji řekněte?" Nepřestával s otázkami.

"Pokud tě to umlčí, odpovím ti." Zavrčím nakonec naštvaně. Chvilku mlčel, jako by se rozmýšlel, na co se zeptá.

"Jakou máte rád kávu?" Zeptal se nakonec. Překvapeně jsem se na něj podíval. Dál jsem mu právě možnost se zeptat na úplně cokoliv. Mohl i zopakovat otázku, kterou předtím položil. Musel bych mu odpovědět. Ale on se zeptal na kafe. Lehce se pousměji.

"Dnes mě nepřestáváš překvapovat. Opravdu jsi dospěl Erene, ačkoliv to v prvních chvílích nevypadalo." Řeknu a znovu se pustím do práce. "Černou kávu, bez mléka, bez cukru. Proč tě to zajímá?" Optám se ho nazpět.

|EREN|
Důvod pro který učí mi neřekl. Mrzelo mě to, doufal jsem, že bych díky tomu k němu měl blíž. Naštěstí ale konverzaci nezabil. Ale rozvíjel dál. Byl to pokrok. Na lanovce vše odmítal. Myslím, že už mě nevidí jako beznadějného hlupáka jako dřív. Dělá mi to neskutečnou radost a mám co dělat, abych to nedal najevo.

Ačkoliv byl chladný a odtažitý, odpovídal mi, i když ne na otázky. Nevadí. Počkat! To právě teď řekl, že mi odpoví na cokoliv, když zmlknu!! To... Měl bych toho využít? Mám tolik otázek, na které chci znát odpověď! Proč učí? Proč zrovna Kyojin? Byl už někdy zamilovaný? Je ženatý?! Mám u něj šanci? Co si o mně myslí?! To všechno musím znát. Tiše jsem se zhluboka nadechl a pokusil se uklidnit své myšlenky. Pokud bych se zeptal na cokoliv z tohohle, bude mnou opovrhovat. Budu hrozný člověk, co využívá situace. Nemohu dopustit, aby si o mně něco takového myslel. Proto zvolím otázku tak bizarní, že jí nemohu nikoho urazit. Navíc bych mu pak měl i co kupovat...

"Jakou máte rád kávu?" Otázka triviální a neškodná. Ale budu mu moct každé ráno přinést kafe. Malá pozornost, která mu zajistí, aby si mě všimnul.

Když ale řekne, že ho překvapuju, vyvede mě to z míry. Mluvil. Mluvil celkem dost aniž by k tomu byl vyzván. Levi nemluví!! A ještě ke všemu o mně! Vypadá to, že jsem na něj dneska vážně zapůsobil. A ještě se pousmál!! Musím přiznat, že má opravdu krásný úsměv, i když částečný... a ještě s tím, jak se teď celý vystavuje... Upřímně, postavil se mi. A komu by se nepostavil z někoho tak dokonalého?! Ještě víc začnu drhnout, abych se uklidnil. A popřemýšlel o odpovědi.

"Chtěl jsem se zeptat na něco normálního a tohle bylo to první, co mě napadlo." Řeknu upřímně a po očku se na něj koukám. Také dál drhne.

"Chápu..." Odmlčí se, ale vypadá to, že ještě bude mluvit. A opravdu. "A jakou preferuješ ty?" Zeptá se. Málem se mi zastaví srdce a téměř spadnu že stoličky, na které stojím. Stalo se to, že? Levi Ackerman, bytost dokonalejší než Bůh, se mě právě zeptal na něco osobního?!

Tak je tu další! Přesně jak jsem řekla! Když člověk chytne slinu, prostě to jde. Nevím, kolik toho vyjde, ale ještě dneska nekončím.
Vaše Mušla 🐚❤️