Beze strachu

Část 13. - Představivost

|LEVI|
Stále jsem pracoval na své části koupelny. Pobavila mě jeho odpověď. Něco normálního. Docela zvláštní slovo, normální. Odkýval jsem mu to a nejspíš udělal největší chybu svého života. Ale tak nějak... Jsem vnitřně cítil, že bych se měl zeptat. "A jakou preferuješ ty?" Chvíli bylo naprosté ticho a bylo slyšet jen škrábání drátěnek o dlaždičky a vodní kámen.

"Nejraději mám lískooříškové frappuccino s karamelem, ale to se málokdy sežene. Většinou si tedy dávám obyčejné cappuccino." Odpoví mi nakonec docela rozsáhle.

"To k tobě vlastně sedí." Podotknu a hodím drátěnku do kýble. Má část je hotová. Blyští se čistotou a mýdlem.

"K vám také. Vypadáte jako typ, který sladké nemá rád." Podotkne a také dodělá svou část. Měl jí mnohem rychleji, ale to protože tam snáze dosáhl.

"Jen si nemysli, zákusky mám třeba rád. Kontrast hořké kávy a sladkého dortu je dechberoucí." Napomenu jej a dívám se, jak sám od sebe bere žínku a začne utírat mýdlo z kachliček. Jdu tedy zkontrolovat, jak utřel prach. Bylo to dokonalé. Neměl jsem co vytknout. Když se vrátím do koupelny, už uklízí i kýbl. Koupelna je hotová. "Nepřestáváš mě překvapovat Erene." Zakroutím hlavou.

"V práci musím mít vždy dokonale čisto, aby se nestala nějaká nehoda. Jsem zvyklý takhle uklízet." Vysvětlí a projde kolem mě. Projde tak blízko, že jsem cítil energii jeho těla, ale nedotkl se mě. I tak mnou ale projel podivný elektrizující pocit. Zamračím se a jdu za ním.

"Už zbývá jen odstranit plíseň v támhle tom rohu a budu spokojený. To bohužel mohu udělat, až si koupím náčiní." Oznámím mu. "Takže můžeš odejít, už tě tu nepotřebuji." Dodám a sundám si hadr z hlavy, načež si začnu rozepínat košili. Musím se převléknout, jsem upocený a je to nechutné.

|EREN|
Nemohl jsem uvěřit, že jsme si opravdu trochu povídali. Nebylo to nic zásadního, ale dokázal jsem o něm něco zjistit. A musím přiznat, bylo to krásné. Užíval jsem si tu chvíli konverzace. Měl jsem pocit, že opravdu mám šanci.

Pak jsme to dokončili. Sám jsem začal otírat zbytky mýdla a Levi šel kouknout, jak jsem utřel prach. Když zmínil, že jej nepřestávám překvapovat, cítil jsem se opravdu hrdý na sebe. Vysvětlil jsem mu, proč uklízím tak dobře, ale pravdou je, že jsem se začal úklidu věnovat právě proto, abych od něj mohl dostat pochvalu, že jsem v tom dobrý.

Když mě ale pošle pryč, trochu mě zabolí u srdce. Chápu to, nic jsem dnes stále nedokázal. Jen jsem pomohl s úklidem. Když se ale začal převlékat, ztuhl jsem na místě a nedokázal odejít. A můj problém v kalhotách byl ještě bolestivější.

"Rád jsem pomohl, pane Ackermane." Řeknu a nakonec konečně opustím místnost. Ale mířím si to přímo na záchody. Ihned se zavřu do jedné kabinky a ztěžka oddechuju. Opřu se o dveře a svezu se k zemi. V hlavě mám stále Leviho, který se svlékal. Uvolním svůj problém a pomalu si začnu honit, přičemž zavřu oči a představuju si Leviho. Jak si rozepíná zpocenou košili, která se mu lepí na tělo. Jak si ji sundavá a odhaluje své dokonalé tělo, jež se ve světle leskne a s každým pohybem se jeho svaly napínají a smršťují jako pružiny. Následně si rozepíná poklopec a sundavá si upnuté džíny, které jsou mu po té době už nepříjemné. A můj pohled spočine na dokonalém svalnatém tělu v černých boxerkách. Stojí ke mně zády, ale najednou na mě pomalu otočí hlavu, jen s nepatrným otočením i ramen. Svaly na zádech se s rotací napnou. Pohled mi spočine na jeho ostře řezané tváři a hlubokých obsidiánových očích. Pohled, který mi věnuje skrz rozcuchané havraní vlasy je zcela chladný a bez sebemenšího náznaku jakékoliv emoce. Hruď se mu napne, když se nadechne. Pootevře ústa. Chystá se něco říct. Téměř nedýchám napětím, co řekne. "Erene..." Vyřkne mé jméno a já se s tlumeným zasténáním jeho jména udělám.

Tak nám to tu skončilo lehce peprnější. Stává se. Konec konců, tohle je ještě slabé oproti tomu, co nás ještě čeká.
Vaše Mušla 🐚❤️