Beze strachu

Část 17. - Slunce

|EREN|
Levi právě řekl, že mi rozumí. Ve věci nechápání přitažlivosti žen. Což by mohlo znamenat... Že je taky gay?! Po tomhle uvědomění dost zčervenám a jsem rád, že mám lyžařskou kuklu, takže to není vidět. Chvíli je ticho, jako bychom právě oba přemýšleli nad tím, co právě řekl. A já to stále nemohl dostat z hlavy. Tiše jsem se zhluboka nadechl a pousmál.

"Co kdybych vás, pouze pro dnešek, spustil z očí a věnoval se jen skupině? Mohl byste tak zajít pro věci na odstranění té plísně a měl byste práci na večer. Nemusel byste pak hrát šílenou hru, kterou Petra vymyslí." Navrhnu mu. Podívá se na mě. V očích měl naprostý chlad. Ale měl jsem pocit, že jsem tam na okamžik zahlédl i něco jiného. Bohužel to byl záblesk tak mizivý, že jsem nepoznal, zda to bylo dobré, nebo špatné.

"To by šlo. A co ty?" Zeptá se mě svým obvyklým tónem hlasu a podívá se zpět před sebe. Lanovka se konečně zase rozjede.

"Já? Když jsem to řekl, tak si s nimi něco zahraju. Je pak větší šance, že vás nechají uklízet." Povím a pod kuklou se na něj usměju. Všiml jsem si, že se na mě koutkem oka podíval, ale nijak extra nereagoval.

"Dobře." Řekl chladně a už jsme museli vystupovat.

|LEVI|
Chvíli bylo ticho. Nebyl jsem si jistý, jak Eren zareaguje. On ale spustí úplně jiné téma. Nedošlo mu to? Pořád stejný idiot... Nebo... Mu to došlo, ale došlo mu i, jak nepříjemné to pro mě je téma, takže hovor stočil úplně jinam, abych se cítil komfortněji? Tak chytrý být přece nemůže... Vždycky to byl a bude idiot!... Když si uvědomím, co řekl, podívám se na něj. V očích se mi mihne radostné překvapení, ale podaří se mi ho zakrýt mou obvyklou chladností. Podívám se zpět před sebe, abych na sobě nedal znát další emoce a zeptám se ho, co bude s ním. A jeho odpověď mě znovu překvapí, ale podaří se mi na něj podívat pouze koutkem oka. Mezitím se lanovka zase rozjela a my mohli vystupovat.

Když jsme byli zase se studenty, kteří byli v nejhorší skupině, Eren na mě mrknul a pomalu se s nimi rozjel dolů. Sundal jsem si lyže a zapíchl je k hospodě, která na zdejším kopci byla. Pak jsem se vydal do obchodu, kde budu moct pořídit ty věci.

Když jsem se vracel k hospodě, neubránil jsem se při monotónním vyšlapování do kopce svým myšlenkám. Jakmile bude plíseň odstraněna a přetřena novou omítkou, bude pokoj absolutně čistý. Jsem rád, že mi Eren umožnil zajít pro ty věci, myslel jsem, že se k nim snad nikdy nedostanu za ten týden a budu muset v pachu plísně spát i zbytek týdne. To bych nezvládl... Opravdu mu asi došlo, co jsem řekl... Vím, že by mě neodsuzoval... Nedávalo by to smysl... Je divné, že to ví... Co vlastně cítí? Argh! Proč mě to zajímá! Jsou to 4 roky od maturity, 6 let od toho incidentu!! Už má nejspíš přítele nebo rovnou manžela! Proč by mě mělo zajímat, co cítí?! Do háje s tím vším! Kopnu do sněhu a snažím se nemyslet na to, že se mé myšlenky k Erenovi stále vracejí. Znovu a znovu. Jako kdyby byl Slunce a všechny mé myšlenky malé planetky, které k sobě neustále přitahoval. Kurva... Tohle přeci nejde... Už znovu ne...

Ahooooooj!! Jsem zpět! Trochu. Další kapitola na světě a mám nit, po které pokračovat. Očekávejte pokračování v brzké době!
Vaše Mušla 🐚❤️