Beze strachu

Část 2. - Instruktor

|LEVI|
Byl jsem již půl hodiny vzhůru, když zazvonil budík na mém mobilu. Včera se ještě při večeři rozdělily pokoje a já skončil na první noc sám. Petra s Hanji mají pokoj spolu a studenti jsou po 4, dívky rozděleni od kluků dokonce jiným patrem. Nehodlám řešit nějaké přírůstky.

A co jsem tu volnou půl hodinu dělal? No, přece jsem uklízel. Ačkoliv to tu na horskou chatu nebylo vůbec špatné, na můj vkus to tu bylo neudržované. Tu rozvrzaná skříň, támhle zase plíseň na stěně, a v koupelně vodní kámen snad všude. Příšernost. Nesnesitelná příšernost. Inu, nejprve jsem se tedy pustil do vrácení perfektní funkceschopnosti veškerému nábytku. Být zde a nechat to jen tak jsem prostě nemohl.

Ale jakmile zazvonil budík, všeho jsem ihned zanechal, oblékl se a odešel čekat do haly, abych mohl vzít studenty na ranní rozcvičku. Hodlám je protáhnout na kilometrovém běhu. To by mělo být do půl hodiny hotové.

7:20 a ještě se tu neukázal žádný ze studentů. A dokonce ani Petra nebo Hanji. Tsch! Svraštil jsem obočí a vtrhnul do prvního pokoje, který se mi naskytl po cestě. "Co to jako má bejt?!" Vykřikl jsem s rozražením dveří, že to musela slyšet celá chata. Ovšem podle těl zavrtaných v posteli a jen se při mém rozlícení lehce zavrtěla, jsem pochopil, že řvu ještě málo. To už by mi mohla za chvíli ucházet pára i ušima, jak jsem byl nasrán. Došel jsem k prvnímu u dveří a odhodil jeho deku na druhou stranu pokoje. Pak jsem ho čapnul za límec a odhodil k dece. "A vstát!! Nebo vás mám takhle vyhodit z postelí všechny?" Podíval jsem se po všech, kteří se už pohotově sbírali z postelí. I ten odhozený už ze země vstával. "No proto. Do deseti minut ať jsou všichni dole! Nebo nikdo nebude lyžovat a budete bez jídla!!" Vykřikl jsem přes celou chatu a odešel zpět do haly.

A opravdu tam do deseti minut všichni byli. Někteří ještě napůl v pyžamu, jiní se sotva potáceli, ale byli zde. A to dokonce i Petra a Hanji, pro které zrovna můj rozkaz neplatil. "Jsem rád, že jste zde všichni." Řeknu nakonec chladně a otočím se ke dveřím. "Pokud se toto bude někdy opakovat, zajistím, že nebudete mít jedinou hezkou vzpomínku na tento třídní výlet." Řeknu smrtelně vážně a rozejdu se do předsíně. "Jde se ven. Tak si pohněte." Dodám a sám se obuji a vyjdu ven.

***

Právě je 9:30 denního rozvrhu a všichni do jednoho jsme před chatou i s naším vybavením, se kterým budeme trávit většinu dne následujícího týdne. Ať už jsou to lyže nebo snowboard. Od mého vystoupení ráno už všichni šlapou jako hodinky. Jestli jim to vydrží, možná je i za píli odměním. Ale spíš ne. Nevydrží to.

"Takže. Brzy by měl přijít onen instruktor. Nejdřív pojedete vy studenti podle abecedy a nakonec my profesoři." Řeknu a rozhlédnu se. Už vidím i vysokou osobu, která míří po svahu přímo k nám. Tsch. Musí být díky té jeho výšce arogantní...

"Zdravím." Řekne rovnou, když zabrzdí přímo u studentů a rovnou u toho sundá helmu. Následně si rukou pročísne vlasy, aby si je urovnal a já už v něm poznávám jisté povědomé rysy. Tohle snad nemůže být pravdal. Bleskne mi hlavou, ale to už vidím celý jeho obličej i rošťácký úsměv. Byl to on. "Mé jméno je Eren Yeager. Kdysi jsem na vaší škole taky studoval. Moc rád vás poznávám." Usmál se na mou třídu a já zůstal jen stát jako kamenný sloup.

Tak a je tu další kapitolka. Vůbec nevím, jak dlouhý by to mohlo být, ale jedno vím jistě. Levi bude k popukání!! Užívejte.