Beze strachu

Část 9. - Důvod Kyojin

~~~
|EREN|
Mezitím jsem se poohlédl po jeho bytě. Měl rohový prosklený byt ve 13. patře. Vše bylo dokonale uklizené a sladěné do odstínů šedé a bíle s černými a sem tam tmavě zelenými doplňky. Velký LED televizor se pyšnil na stěně proti gauči a i od baru na něj bylo krásně vidět. Bylo tady dost útulně.

Napil jsem se čaj a zpozoroval, jak anděl přichází, bere si kávu a usedá vedle mě. Následně mi podá nějaké oblečení. "Vem si to na sebe, zatím." Řekne a já opět poslechnu. Bylo mi to lehce těsné, ale ne zas tak moc. Zřejmě si občas kupuje i větší kousky oblečení. Roztomilé.

"Víš, proč po tobě šel?" Zeptal se po mém obléknutí a napil se kávy.

"Jo... Táta je nezávislý výzkumník a pracuje na něčem čemu říká Kadeti. Nevím ale, co to je, jen, že to všichni chtějí..." Zamumlám a usrknu čaje. Pořád jsem lehce červený z toho, že jsem před ním byl skoro nahý, ale zdálo se, že on to vůbec neřešil. 

"Aha, chápu..." Pokýval hlavou a vypadal lehce zamyšleně.

"M-Můžu znát vaše jméno?" Zeptám se nejistě a podívám se na něj.

"Nemám potřebu se představovat někomu, koho už v životě nikdy neuvidím." Zavrtí hlavou a znovu se napije kávy. Jeho slova mě neskutečně ranila. Přál jsem si, abych se s ním mohl vídat. S mým andělem... V očích se mi objeví nové slzy, které se pokusím zahnat pořádným douškem čaje. Sám nemůžu uvěřit tomu, co právě teď cítím...

"Jestli mě omluvíš, musím jít opravit písemky." Řekne najednou, zvedne se a zamíří pryč.

"Pí-Písemky? J-Jste učitel?" Zeptám se překvapeně a následuji ho.

"Ano." Odpoví prostě. Procházíme úzkou bílou chodbou. Z jedněch dveří hučí pračka. Tam bude nejspíš prádelna nebo tak něco. Zastaví se u druhých.

"A na jaké škole učíte?" Zeptám se zvědavě. On si jen povzdechne.

"Gymnázium Kyojin. A teď bych ocenil, kdybys mě nerušil. Pusť si něco na telce a až bude pračka pípat, přijď pro mě." Oznámí mi stručně a zmizí ve dveřích, které zamkne. Povzdechnu si a odejdu do obýváku, kde si zapnu film. Mé myšlenky se ale stále motají pouze kolem něho. Takže Gymnázium Kyojin... Je rozhodnuto. Rozhodně půjdu tam, dostanu se a budu ho vídat mnohem častěji!!

~~~

Vzpomínky mě zavedli až do chvíle, kdy jsem se rozhodl, jak strávím 4 roky dospívání. A zdálo se, že on na to vzpomínal také. Jen se usměji. "Chci vám jen znovu poděkovat. Bez vás bych tu už dávno nebyl. Jsem vám zavázán. Kéž bych vám to někdy mohl splatit." Povím a skloním hlavu na důraz díků.

"V pořádku. Bylo mou povinností pomoct ti v nouzi." Odpoví chladně. Jen se usměji. Už mi zase tyká. Je to o dost lepší pocit, než to slušné vykání.

"Já vím. I tak děkuji. Vzít mě pak do bytu už vaší povinností nebylo. Navíc jste mi pomohl se rozhodnout, kam chci směřovat. Bez vás bych na tom byl o dost hůř. Jsem vám tolik vděčný." Povím upřímně a skloním hlavu ještě níž.

"Jo, dobrý, tak tu hlavu zvedni, hlupáku." Zavrtí nevěřícně hlavou a já jí zcednu. Povedlo se to. Připomněl jsem se mu. Nemůžu tomu uvěřit. A zrovna v tu chvíli se lanovka opět rozjela. Zdá se, že mě ještě čeká další práce, než budu mít další chvíli na to, abych si s ním promluvil v soukromí. Ale jedno vím už jistě. Už to nikdy neudělám. Nikdy se ho nevzdám, ať mi řekne cokoliv. A jednou, jednou ho získám. I kdyby to mělo trvat celý život!!

A máme tu další kapitoku. Jak se vám líbí vyústění důvodu, proč Eren tak zbožňuje Leviho a proč se rozhodl zrovna pro GK? Já myslím, že motivovanější právě být nemůže.