Beze strachu

Část 15. - Zamilovaný?

|LEVI|
Ráno jsem se probudil přesně na budík. Všiml jsem si, že Eren vedle mě stále spí. Lehce jsem se pousmál a odolal prapodivnému nutkání se ho dotknout. Je to stejné jako s Furlanem... Musím tomu odolat. Pomyslel jsem si a vstal. Trochu jsem se protáhl, zacvičil si a nakonec si hodil rychlou sprchu.

Když jsem vylezl ze sprchy, Eren už nebyl ani v pokoji. Pokrčil jsem nad tím rameny a rozešel se čekat do haly na studenty. Bylo 7:10. Několik studentů už tam čekalo a brzy se v hale sešli všichni. Včetně Hanji, Petry a Erena. Nejdřív jsme se trochu protáhli, následně si zaběhli kilometr kolem chaty a pak jsem je nechal jít si uklidit. A my dospělí jsme skončili u jednoho stolu u snídaně.

"Takže Levi, už máte uklizený pokoj jo?" Zeptá se mě Hanji.

"Ano. Až na jednu plíseň. Díky Erenovi to šlo rychleji." Řeknu chladně a jím.

"To je super. Takže dneska večer můžeme společně hrát nějakou hru." Usměje se vesele Petra. Povzdechnu si a podívám se na Erena. Pitval se v omeletě a vypadal zamýšleně. "Ereneee! Že i ty si chceš něco zahrát?" Naléhala Petra a zavěsila se mu na ramena. Eren překvapeně zamrkal a rozhlédl se.

"Huh? Co? Uh, jo, určitě. Co?" Vysoukal ze sebe zmateně, ale zdá se, že to Petře stačilo.

"Vidíš?" Namířila na mě vidličku. "I Eren si chce něco zahrát." Ušklíbla se vítězoslavně. Jen si povzdechnu.

"Ale jen dnes. Ostatní večery se budu věnovat tomu, co chci já." Řeknu a Petra nadšeně poskočí.

"Yooo!!" Ještě křikne a já se radši zvednu a odejdu. Nadešel čas bodování pokojů a snídaně mládeže.

|EREN|
Když jsem ráno vstal, Levi už v posteli nebyl. Ale slyšel jsem sprchu. Naneštěstí jsem potřeboval na záchod. Nepřipadalo v úvahu, abych šel na záchod u nás v koupelně v tuhle chvíli. Takže jsem se rychle oblékl a šel na veřejné. Otevřel jsem dveře, zasedl do kabinky a spokojeně trůnil, dokud jsem neslyšel otevření dveří a dva hlasy.

"Tyvole ten instruktor? Ten tu sbalí všechny holky a ani se nemusí snažit." Stěžoval si jeden kluk a pustil vodu z umyvadla.

"Jo. Hrozný. Co pak zbude na nás?" Řekl druhý, ale znělo to strnule, jako kdyby to nemyslel upřímně. Ten druhý to ale nepostřehl.

"Přesně! Lyžáky jsou o alkoholu a špatných rozhodnutích. Ne o debilním instruktorovi. Tsch!" Odplivl si první a zavřel vodu. "Jdeš?" Zeptal se.

"Já si ještě dojdu." Řekl a slyšel jsem zavřít dveře kabinky vedle. Pak byly slyšet kroky a zavření dveří. A následně povzdech z kabinky vedle. "Nesbalí jen všechny holky..." Řekne. Je mi blbé to poslouchat, ale také blbé odejít zrovna teď, když mluvili o mně...

Najednou jsem ale uslyšel tlumené vzdychání. Zrudnul jsem a nedokázal ani vstát. Chvíli to trvalo, ale kluk nakonec slastně zasténal a podle všeho se udělal. Co mě ale překvapilo, bylo, že zasténal mé jméno. Zamiloval se do mě? Podivil jsem se. Kluk pak odešel z kabinky, umyl si ruce a odešel, zatímco já tam ještě chvíli vykolejeně seděl.

Nakonec byl čas na rozcvičku, takže jsem urychleně odešel. Ale to, co se stalo, mi stále zůstalo v hlavě. Ani jsem skoro nesledoval Leviho, který předcvičoval. A u snídaně jakbysmet. Ani jsem se jídla téměř nedotkl. Překvapila mě až Petra, co se mě na něco zeptala a pověsila se na mě. "Huh? Co? Uh, jo, určitě. Co?" Vysoukal jsem ze sebe zmateně. Očividně večer budeme něco hrát... Povzdechnu si, odnesu jídlo a stále zamyšlen se odeberu do pokoje.

"Zamilovaný... Je jako já dřív... Musím zjistit, kdo to je. Ale nechci mu lámat srdce. Nemůže za to. Co mám dělat?" Zeptám se sám sebe, sednu si na postel a složím zoufale hlavu do rukou.

Lyžák začíná být zajímavý. A tímhle to nekončí! Užívejte!
Vaše Mušla 🐚❤️