Dvanáct rudých plátků (třetí kolo soutěže)

První Rudý Plátek

Pověrčivost...
Nesnáším pověrčivost!
Naše rodina už přes několik staletí věří, že když dívce dají v den jejích osmnáctých narozenin rudou růži a ona si najde chlapce, než spadne poslední krvavě rudý plátek, bude šťastně žít...
V opačném případě zemře...
Co je to za blbost?!

Dnes mám osmnácté narozeniny...
Trochu se bojím...
Nejsem sice pověrčivá, ale moje o několik měsíců starší sestra včera zemřela...
Včera... V den, kdy opadl poslední rudý plátek...
Včera... Když ji její milý odhodil jako použité zboží...

Má sestra se již mých narozenin neúčastní...
Mám od stovek slz smáčené tváře a nemohu přijmou krutou realitu, že tu už s námi není...
Proč se to stalo?!
Proč?!

„Slavnostně" vítám většinu hostů...
Všichni jsou na mých narozeninách v černé... Jaké překvapení...
Jen já musím být zase vyvrhel...
Moje barevné šaty doslova bijí do očí každého, kdo kolem mě projde...

Jsem troska...
Jen zničená troska, která netouží po ničem jiném, než skočit své milované sestře do náruče a už jí nikdy nepouštět...
Jsem jen troska, které se stýská po starší sestře...
Jen troska, která chce následovat svou sestru...

Dnes mi matka předá růži...
Růži, která již několik generací dohnala do hrobu...

Jdu k slavnostnímu oltáři...
Všude kolem jsou moji sourozenci a známí...
Proč se na mě dívají tak vyčítavě?
Vždyť já nemohu za smrt mé sestry!

„A pamatuj si, dcero má...
Dřív než spadne poslední okvětní lístek...
Musíš si mládence namluviti
a děti s ním počíti..." zasvětila mě matka... Stejně jako mou sestru... Stejně jako mnoho děvčat před ní...

Rudá růže měla dvanáct okvětních plátků...
Vlastně už jen jedenáct... Jelikož ještě ten večer jeden plátek opadl...