Dvanáct rudých plátků (třetí kolo soutěže)

Devátý Rudý Plátek

„Tomu neuvěříš sestřičko!
Pozval mě na rande!
Na pravé a nefalšované rande!
Na rande, kde se budeme líbat a říkat si milá slůvka…
Ale já se ještě nikdy nelíbala!
Je to těžké, sestřičko?
Dá se to zvládnout nějakou intuicí?
Ale i tak se na to těším!
Pozval mě do luxusního podniku…
Myslíš, že má na to tolik peněz?!
Že budu mít krásného, milého a navíc bohatého ženicha?!
BOŽE! Za chvíli mě asi klepne!
Aaaa!
Už je tady!
Klepe na dveře!
Musím jít!
Navždy
Rose…"
Tentokrát jsem stihla i podpis…

Mramor všude, kam se člověk podíval…
Vše prosázeno zlatem…
Drahé kameny se vždy někam vtěsnaly…
Asi takhle by se dal popsat první dojem luxusní restaurace do které jsme měli namířeno.

Vše probíhalo dokonale…
Zavedl mě ke stolu…
Objednal…
Šampaňské… polibky… jídlo… milá slůvka… další polibky… nějaký tvrdší alkohol… a nakonec……
Zavedl mě na pokoj v hotelu vedle…
Normálně by mi přišlo brzy na nějaké hrátky v posteli…
Ale teď jsem byla opilá nejen šampaňským a alkoholem, ale i láskou.
Nechala bych se sebou dělat cokoliv…

Druhý den jsem vůbec nevěděla, jestli se něco stalo…
Kocovina mi naprosto zaslepila mysl…
Trochu jsem se bála, čím jsme si večer prošli…
„Stalo se… včera něco?" zeptala jsem se zdráhavě.
„A co se mělo dít?" odpověděl otázkou.
„Jestli… no však víš…" koktala jsem a přemýšlela, jestli nabírám rudou barvu v obličeji.
Rozesmál se přesně tak, jak jsem to milovala…
„Nic se nestalo! Neboj se.
Navíc… nikdy bych neublížil dívce, když neví, co dělá…"
Oddechla jsem si…
Můj nastávající je i slušný člověk…
Bohatý, milý, pozorný, empatický, krásný… co víc si jen přát?
Mám dokonalého chlapa!

„Sestřičko, jak probíhalo tvé první rande?
Byl k tobě také tak milý?
Nebo si s tebou jen hrál?
Pohrál si s tebou a pak tě odkopl jako hračku?
Ale mně se to nestane!
Já narazila na na muže, který mě nepodrazí!
Na muže, jenž je dokonalý…
Doufám, že na něj nemáš jiný názor než já, protože… chtěla bych si ho vzít…
Chtěla bych s ním počít děti…
Chtěla bych, aby byl jen můj…
Jsem ochotna pro něj udělat cokoliv!
Asi bych se měla krotit, že ano?
Ale já to nedokážu…
Nedokážu zkrotit své myšlenky.
Sestřičko!!! On už klepe!
Dnes jdeme na další schůzku!
Jsme jako na trní!
Měj se!
Navždy
Rose…" vběhla jsem svému milému do náruče.
Pevně mě chytil a zatočil se se mnou.
Vtiskla jsem mu polibek, do kterého jsem dala všechnu lásku, jenž jsem k němu cítila…
„Tak, kam mě vezme můj miláček dnes?" zeptala jsem se a koketně se zavrtěla.
„To je překvapení, puso."
„Nemám ráda překvapení…" nelhala jsem… opravdu je nemám ráda…
Žádné z nich nikdy nebylo dobré…
„Tohle se ti ale bude líbit." než jsem stačila něco namítnout, zavázal mi přes oči šátek.

„To je nádhera…" žasla jsem nad tím výhledem.
Stáli jsme na kraji útesu…
Bylo to tak vysoko…
Jak nádherný byl ten výhled…
Jak nádherné bylo to všechno, co jsem s ním zažívala…

„Miluji tě…" konečně… konečně jsem se odhodlala!
„Ale já tebe ne, ty krávo!" ta slova mě bodla jako nůž do srdce.
„Co to říkáš?" slzy mi jedna po druhé máčely tvář a strašně pálily…
Pálily stejně jako ta slova!
Když přistály na pokožce, zabodávaly se do ní jako ostré čepele…
Byla to strašná bolest!
Kroutila jsem se v křečích a křičela jsem.
Poslední, co si pamatuji, jak jsem padala do temnoty…
Do temné hlubiny pod námi…
Do propasti odkud nebylo úniku..!

„Neeeeeee! Nedělej to!"
„Co se děje?" ta starostlivost v hlase byla jasně hraná…
„Shodil jsi mě! Shodil! Tak proč tu jsi se mnou?!" křičela jsem na člověka, který mi způsobil tolik bolesti a utrpení…
„Byl to jen sen, lásko." nemohla jsem si nevšimnout, jakým způsobem jsi řekl to poslední slovo…
Nebo si to jen nalhávám?
Může být celé tohle jen hra?
Stejně jako s mojí sestrou?
Chtěl se mě dotknout.
Uskočila jsem…
„Vezmi mě domů, prosím." řekla jsem a nechala dalších několik slaných kapek, aby se mi skoulely po tváři.
„Dobře… a řekneš mi, co se stalo..?"
„Dnes už ne…"
Kývl.
Chtěl mě vzít za ruku, ale nenechala jsem se…
V mých očích teď kvůli jednomu pitomému snů značně poklesl…

Nevím, jak se mám cítit…
S neutrální náladou jsem se dívala, jak klesá další rudý plátek…