Dvanáct rudých plátků (třetí kolo soutěže)

Šestý Rudý Plátek

„Dnes se znovu chystám do města…
Myslíš si, že ho znovu potkám?
Že na sebe zase narazíme?
Nevím proč, ale chci ho vidět!
Chci, aby jsme se zase potkali!
Jsem divná?
Možná že ano…
Ale poprvé od tvé smrti se cítím šťastně!
Možná, že mě neuvidíš nahoře do několika měsíců…
Jelikož jsem se asi zamilovala na první pohled!
Myslíš, že existuje něco jako láska na první pohled?
Dřív jsem tomu nevěřila, ale teď?
Věřím tomu!
Věřím!
Navždy
Rose…" moc se ti omlouvám sestřičko, že jsem nenapsala slovo TVÁ,... ale já už se necítím tak… já už nejsem jen tvoje…
Moje srdce teď patří z velké části i neznámému chlapci z města…

Vzala jsem si své nejlepší šaty a vydala se do města…
Mé šaty byly rudé stejně jako prokletá růže…
Ale narozdíl od růže jsem tyto šaty milovala…
Přijdou mi elegantní a praktické zároveň…
Jsem se svým vzhledem spokojená.

Procházela jsem se mně známými ulicemi.
Šla jsem tudy snad už tisíckrát…
Znala jsem zde každé zákoutí a zapadlou uličku.

Dvě hodiny procházení se po městě…
Začínám pomalu ale jistě ztrácet naději…

Další hodina v městě…
Nic…
Proč tu není..?

Byla jsem v městě až do večera…
Nikoho jsem nepotkala…
Ale jsem si jistá, že to zítra zkusím znovu!

„Sestřičko… Myslíš, že… ho ještě někdy uvidím?
Já vím… nedávno jsem toužila být co nejdřív s tebou a teď…
Teď chci najít toho kluka…
Moc se ti omlouvám…
Ale… já myslím, že je ten pravý…
Myslím… Ne! Já doufám, že s ním prožiju nádherný život plný radosti a smíchu…
Chtěla bych se s ním zasmát… zasmát se s ním stejně jako kdysi s tebou…
Až jednou budeme všichni tři tam nahoře, tak vás představím…
Jak naivní představa, že?
Ale já jsem zaslepena!
Jsem zaslepena láskou k hnědookému chlapci…
Zase ti někdy napíšu,... ale teď jdu spát, abych se konečně vyspala a můj krasavec mě viděl bez kruhů pod očima…
Sestřičko,... já jsem do něj blázen!
Ale zamilovaný blázen!
Miluji ho sestřičko!
Ale teď už opravdu musím…
Navždy…
Rose"

Pořád vynechávám jedno slovo…
Jedno slovo, které hodně mění můj podpis…
Jedno slovo… ale i to dokáže změnit celý obsah…

Smutně jsem pohlédla na další plátek, jenž se snášel k zemi...
Už jsme v polovině počtu...
Proč mi najednou přijde, že je tak málo času?